Nezapomeňte, že vás to musí bavit, zdroj: Pxhere.com

10 000 hodin aneb recept expertů

Každý, kdo poprvé chytil do ruky kytaru, měl asi v hlavě představu o Jimi Hendrixovi, Johnu Petruccim, Steve Vaiovi, Slashovi, Oldovi Říhovi... pardon, nechal jsem se unést.

Padá to na nás ze všech stran. Chceš hrát jako Bůh, tak musíš cvičit jako ďábel. Stovky, tisíce hodin s nástrojem v ruce a možná se stane zázrak a zahrajeme alespoň část toho, co naši idolové. Ale kde je tomu trápení konec? Na tuhle otázku našel vhodnou odpověď nejdříve profesor Anders Ericsson, ale masívní popularity se teorii o 10 000 hodinách dostalo až s Malcolmem Gladwellem a jeho knihou Outliers (v českém překladu s titulem Mimo řadu).

Gladwell vycházel hlavně ze studie profesora Ericssona, který analyzoval práci berlínských psychologů zkoumajících cvičební postupy vybrané skupiny houslistů od jejich dětství, přes pubertu až po dospělý věk. Celá skupina začala hrát na housle přibližně v pěti letech s podobným cvičebním režimem. Nicméně, když dosáhli věku osmi let, tak se rutina začala měnit. A po dosáhnutí věku dvaceti let měli za sebou špičkoví hráči více než 10 000 hodin cvičení, zatímco méně zdatní houslisté cvičili celkově pouze 4 000 hodin.

Psychologové si nevšimli žádného přirozeného talentu, který by se mezi nimi objevil a byli tímto faktem překvapeni. Pokud by totiž někdo ze zkoumaných houslistů oplýval přirozeným talentem, pravděpodobně by se projevil už při dosažení 5 000 hodin, kdy by si vědci všimli výraznějšího rozdílu v kvalitě hry oproti ostatním.

Tato studie byla uveřejněna v roce 1993 a profesor Eriksson se stal velkým zastáncem teorie, že talent má minimální vliv na dosažení mistrovství v jakémkoliv oboru lidské činnosti. Vše je to o práci a hodinách věnovaných jedné konkrétní činnosti, ve které chcete dosáhnout světové kvality.

V roce 2008 přišel se svým bestsellerem Malcolm Gladwell – a stanovil pro všechny snadno pochopitelnou a atraktivní hranici 10 000 hodin pro dosažení dokonalosti. Jenom pro představu to znamená, že musíte cvičit 90 minut denně po dobu 20 let, aby z vás byl druhý Yngwie Malmsteen nebo Victor Wooten. Můžete si to zkrátit na 10 let, pokud přidáte na 3 hodiny denně nebo dokonce na 5 let při šestihodinové denní rutině. Docela dost práce, že?


Až dosud jsme se bavili pouze o kvantitativní stránce, ale dle názoru mnoha expertů v oboru je podstatnější kvalita hodin věnovaných dané činnosti. Můžete totiž cvičit jako drak, ale po 10 000 hodinách hraní stupnic sice dosáhnete určitého technického stupně, ale bude to poslouchatelné? A co váš tón, dynamika, kompozice, rytmus, zkušenosti z pódia či z nahrávacího studia? Kvalita každé hodiny věnované cvičení na nástroj je zásadní. Musíte vědět co a jak cvičit, mít cíl a neustálou zpětnou vazbu, jinak se dostanete do slepé uličky technických eskapád a ubíjející rutiny. A to z vás šampióna kytarového umění neudělá.

A co talent a zděděné vlohy? Je to opravdu přeceňovaný aspekt? Jsou zde dva velké tábory – zastánci práce a tvrdé dřiny a fatalisti s vírou v magickou moc talentu. Přiznám se, že já osobně jsem už od prvního okamžiku, co jsem chytil baskytaru do ruky, věděl, že bez dlouhých hodin to nepůjde. Talentem jsem neoplýval a rodiče a škola mi to dávali patřičně najevo. Nicméně, cvičil jsem jako robot, dával si i osmihodinové maratony a letní prázdniny trávil v šeru pokoje s basou v ruce.

Hranici 10 000 hodin jsem rozhodně překonal, vždyť hraji již dvacet let a z toho jsem tak 7 let cvičil jako šílenec minimálně tři hodiny denně plus nepočítám čas strávený hraním na zkouškách, koncertech a nahráváním ve studiu. Považuji se tím pádem za mistra baskytary? Ani náhodou! Mám pocit, že teprve teď jsem začal chápat a vnímat, o čem je nejenom baskytara, ale i hudba. A to proto, že mých x-tisíc hodin nebylo strávených kvalitně, příliš jsem se zaměřil na mechanickou záležitost plus jsem si vytvořil zbytečné hranice a pohodlná pravidla, která mě léta brzdila.

Co říci na závěr? 10 000 hodin je vděčný a velmi jednoduchý recept pro dosažení mistrovství v daném oboru. Dobře se cituje, můžete s ním oslnit kamarády u piva, ale nemá žádný obsah. Podstatnými dvěma faktory jsou totiž kvalita hodin a především znalost sama sebe. Než se do něčeho takhle vehementně pustíte, tak si ujasněte proč to chcete dělat, jaký máte cíl a jaká úroveň dovedností vám bude stačit. Přečtěte si také pár knih o meta-learning. Učení o učení. Pomůže vám poznat jak vaše mysl a tělo fungují, když se chcete naučit něco nového.

A hlavně nezapomeňte, že vás to musí bavit. Když něco milujete, tak zapomenete na čas a vašich 10 000 hodin uteče jako voda.