Moje kravata na tyto příležitosti

5 důvodů, proč by hraní v party bandu nemělo být tabu

Hrát v zábavovce je v naší zemi takový oříšek. Je to sice národní sport, což pochopil každej, kdo prošel pár svateb a maturákem, na druhou stranu nad tím ale dost lidí ohrnuje nos. Je to tak trochu tabu – dělá se to, ale radši se o tom moc nemluví. A když, tak jen trochu. Budiž tedy světlo.

Pojmem „party band“ nemyslím Metallica Slivenec ani Kábat Revival 21. Mám na mysli kapelu, kterou si někdo zaplatí na VIP party nebo svatbu. Kapelu, která hraje mix současné populární hudby tak, aby pokryla různá přání klientely. Nějaký čas jsem v jedné strávil a občas to dělám dodnes. Tady je pět důvodů.

1. Peníze = profesionalita

Musíte doručit. Bandleader to domluvil, záloha (haha) vyplacena, neexistuje nepřijít včas. Vybaven a oblečen dle dohody. Je třeba zakomponovat všechna možná záložní řešení, protože koncert se musí odehrát. Takže druhá kytara, baterky, ideálně i „party řešení“ pro případ selhání aparátu. Jenom náhradní áčko, co nikdy nepraská, je prostě málo. A ještě něco – pořádek v penězích dělá přátele. Fakt.

2. Učíte se úspěšné písně

Je téměř nemožné, aby se vám všechny desítky písní, které musíte umět zahrát, líbily. Podstatné ale je, jak se k tomuto problému postavíte. Když totiž zkusíte nějaký hit opravdu zahrát tak, jak se má, leccos se naučíte. Třeba aranže, třeba si všimnete, jak se celou písní rozvíjí kytarový part. Třeba se naučíte nějaký nový zvuk. S učením hitů, kterým se můžete v duchu smát, je to jako se vším – když to uděláte pořádně, můžete se hodně naučit. Když to flákáte, je to ztráta času.


3. Zpracováváte velké množství materiálu („ideálně“ v krátké době)

Pár desítek písní a poznámek k nim (tóniny, modulace, povinnosti, kapodastr, zvuky...) už se udržet v hlavě nedá. Každý si musí najít nějaký systém, jak „to dát“. A samozřejmě, každý systém má svá úskalí. Tablet nemá nekonečné baterky, papírové noty umí uletět, hlava je děravá apod. Pokud jde o mne, dost jsem se naučil slyšet harmonie a používat zárodky Nashville systému (píseň typu I - vi - IV - V). Rychle reagovat (transponovat) na potřeby vokálů je samozřejmost, a to i v případě, že to nejde jinak zahrát.

4. Jednáte s lidmi

V kapele i s klienty. Na rozdíl od toho, když hrajete se svojí amatérskou kapelou, tohle je stresové prostředí a má jiné nároky. Docela otestuje partu, hraní vám snadno zabere osm a více hodin a alkohol v tomhle není dobrý parťák. Mohou se dostavit i chyby z únavy. A na druhé straně – klient a publikum. Máte lidi bavit, holt každý se baví jinak a někdo se prostě bez toho, abyste mu „tu jeho“ zahráli, neobejde – to je pak často improvizace lidská i muzikantská (ne, Kaťáky fakt ne, je někdy zatraceně těžké!). Za kuriózní zážitek mám situaci, kdy na svatbu přišel známý zpěvák a klient si přál, aby mohl zazpívat „tu svoji“. My mladší jsme se to museli o pauze naučit z YouTube. Ale klaplo to.

5. Radost z hraní

Bez ní se to nedá absolutně zvládnout. Postoj dělám to jenom pro prachy je sice ještě pořád český, ale už ho ubývá, protože zaplacený kyselý party bandy nikdo platit nechce. Ani vy ne. Je čistě na vás, jaké hranice si v muzice nastavíte – ovšem když se dáte touhle cestou, zpruzený výraz „nejde to, už jsem měl být doma“ by pro vás už nikdy neměl existovat. Píše se to lehce, ale je to KUMŠT.

A jaké tabu v hudbě jste potkali vy?

Tagy: