Dával si nějaká předsevzetí Kurt Cobain?

5 předsevzetí, která si jako muzikanti nedávejte

I muzikant je jen člověk, proto na přelomu roku snadno sklouzne k bilancování či nerozvážným předsevzetím. Budiž, ale některá předsevzetí bychom my muzikanti neměli vyslovovat raději ani šeptem – stejně je totiž nedodržíme.

1. Nebudu utrácet za zbytečnosti

Naprosto nesplnitelné předsevzetí. Vždyť ta nová kytarová krabička, co hraje skoro sama, struny vyráběné nejmodernější technologií, které zaručeně nepraskají, neprůstřelné blány na bicí nebo jejich korpusy z bůhvíkolika vrstev exotických dřevin, ba ani mikrofon, který váš hlas přenese tak věrně a čistě jako žádný jiný, přece nejsou zbytečnosti a zkusit se to musí. Co když ta x-tá kytara ve vaší sbírce bude třeba přesně ta, kterou hledáte, nebo na ni zrovna složíte či nahrajete ten váš průlomový hit? Ne ne, tohle předsevzetí není radno pokoušet.

2. Budu vždy hrát jen to, co mě baví

Jste-li amatérský hudebník, můžete si toto předsevzetí klidně dát a pravděpodobně se vám podaří jej i dodržet. Jste-li ale muzikant profesionál a musíte skrze hru na nástroj platit účty a živit rodinu, tak na toto předsevzetí rovnou zapomeňte. Vždyť i hra na nástroj je v určitém slova smyslu povolání nebo práce – a ta občas nebaví asi každého. Navíc občasné (výhodné) hraní toho, co vás trochu otravuje, může být i dobrým prostředkem k tomu, jak následně hrát jen to, co vás baví.

3. Nebudu zbytečně sólovat

V případě, že jste členem orchestru, kde hrajete na tympány či triangl, můžete následující odstavec přeskočit. Všichni ostatní ale dobře vědí, jak je někdy těžké ubránit se nutkavé chuti se prostě „předvést“. Někdy vás k tomu přiměje přítomnost blízké osoby v publiku, jindy to prostě rozbalíte pro tu hezkou tmavovlásku v první brázdě, která na vás může oči nechat, občas vás k tomu ponouká vlastní ješitnost a někdy se prostě jen necháte unést nebo strhnout nadšením spoluhráčů či publika. Ať tak či onak, někdy se tomu prostě ubránit nelze. Není-li to pravidlem a má-li to alespoň nějaký smysl, nekažte si to nějakým zbytečným předsevzetím.

4. Nebudu se hádat se spoluhráči a zvukaři

Lehké hašteření je kořením každého vztahu, ten muzikantský nevyjímaje. Což samozřejmě neznamená, že na sebe máte být v kapele jako psi, ale občas může taková „přátelská“ hádka v rozumných mezích hezky pročistit vzduch a leckdy i dokopat všechny zúčastněné k lepším výkonům.

Se zvukaři se hádat není radno, neboť nás během koncertu mají zcela ve své moci a mohou být mstiví. Takže žabomyší spory o to, „kdo tomu víc rozumí“, nejsou vždy na místě. Pokud ale na druhou stranu máte neodbytný pocit, že s vaším zvukem není vše, jak má být, rozhodně se ozvěte a stručně, věcně a zdravě se zvukařem polemizujte.

5. Nezamiluju se do naší zpěvačky

Ženská do kapely nepatří? Tento slogan je už naštěstí dávno minulostí a frontwomanky jsou naprosto běžnou záležitostí. Není ale radno se do nich rozhodně zamilovávat, neboť to často vede k rozklížení mužské části souboru. Pokud totiž vaše zpěvačka (případně kytaristky, baskytaristky, bubenice, klávesačky apod.) takto omráčila vás, je dost možné, že z kapely nejste jediný. Nicméně lehce se to mluví, ale hůře činí, takže si raději nenalhávejme, že jsme vůči takovým věcem imunní. Pokud se tak stane, snažte se to nějak ustát. Vy i kapela.

Každé předsevzetí je tak trochu svazující a zavazující, zvláště je-li neuvážlivě vyřčeno před svědky z řad rodiny či spoluhráčů – a to pro rozevlátou muzikantovu duši obvykle nevěstí nic dobrého. Chcete-li si tedy dávat nějaká ta předsevzetí, držte se raději obvyklých témat, jako je vynášení koše nebo držení nejrůznějších diet. A muziku z toho pro jistotu vynechejte.

Nebo vás napadá přece jen nějaké, které i my muzikanti spolehlivě a bez násilí na sobě samých dokážeme dodržet? Podělte se s námi...

Tagy: