5 věcí, které se výrobcům v roce 2017 příliš nepovedly

Konec roku se v případě médií orientujících se na hudební produkty a muzikanty mnohdy nese ve znamení různých anket, ať už se jedná o vyhlášení nejlepších výrobků, pořadí nejoblíbenějších hráčů, nebo soupis nejúspěšnějších hudebních akcí a zásadních alb vydaných v daném období. Trochu jinou cestou se vydal magazín Gearnews, jenž ve spolupráci s redaktory webu Gear Gods vybral 5 propadáků roku, týkajících se výrobců hudebních nástrojů a příslušenství, které vám v rámci objektivity přinášíme v tomto článku.

1. PickTape – pomůcka, která ztrácí smysl

Nalepovací podložka PickTape, která má sloužit k uchycení náhradních trsátek na korpus kytary, je stejnojmennou firmou prezentována téměř jako revoluční řešení, což ovšem může teoreticky platit jen do chvíle, kdy se zamyslíte nad funkčností této novinky.

Zaprvé: výrobce tvrdí že použité lepidlo nepoškodí lak nástroje, ale poté vám sdělí, že podložku byste měli nejpozději do třech týdnů vyměnit za novou, aby nedošlo k poškození povrchu kytary. Zadruhé: za rok byste si tím pádem museli pořídit minimálně 17 PickTapů - nebylo by lepší koupit za zlomek částky vhodnou oboustrannou lepicí pásku, která vám vydrží na hodně dlouhou dobu?

2. Jammy – nepovedené kytarové cvičítko

Cestovní cvičítko Jammy by mělo podle slov výrobce pomáhat kytaristům v jejich vývoji, ale zdá se, že v designovém oddělení firmy mají o hře na tento nástroj poměrně zvláštní představy, které se poněkud vzdalují od reality. Ano, Jammy si díky jeho kompaktním rozměrům můžete přibalit do batohu, zařízení má sluchátkový výstup a digitální obvody umožňují využívat také speciální mobilní aplikaci, ovšem tímto výčtem přednosti této novinky asi končí.

Základním kamenem úrazu je nešťastná koncepce systému, u něhož je posun ruky po hmatníku nahrazen posouváním celého teleskopického segmentu krku, což nemá s hrou na kytaru mnoho společného a levá ruka hráče nezíská správné návyky ani potřebnou jistotu při výměně poloh. Jammy by se snad dal využít pro cvičení techniky trsátkové ruky nebo akordů a stupnic v rozmezí 5 pražců, ale za cenu cca 350 dolarů je to přece jen trochu málo.

3. Nezvládnutá prezentace Gibsonu

Fotka může říct tisíc slov, což bohužel platí i pro marketingové oddělení Gibsonu, které si dostatečně nepohlídalo bezchybnou prezentaci svých výrobků a to hned ve dvou případech. V loňském katalogu firmy se totiž mezi fotografiemi nového Les Paulu Traditional objevil i snímek, na němž je vidět poškození hlavice v místě přechodu na krkovou část. Zda se jedná o pouhé poškození laku nebo o prasklinu vzniklou zřejmě při neopatrném převozu kytary do fotoateliéru není zcela jasné.

Druhou botou, kterou si jedna z nejváženějších a nejstarších společností věnujících se výrobě kytar, asi nedá za rámeček, je únik fotky (na webu výrobce) zbrusu nového Gibsonu Les Paul Standard Oxford Gray s odštíplým lakem na hraně korpusu. Obě fotografie se samozřejmě staly předmětem debat a fabulací na mnoha muzikantských internetových fórech, kde se dokonce vyskytl i názor, že se jedná o sabotáž grafických designérů, kterým nebyla proplacena zakázka.

4. Olson Guitarworks – nepoctivý výrobce?

V říjnu se na mnoha hudebních webech objevily fotografie youtubera Jareda Dinese zachycující sedmnáctistrunné kytarové monstrum s hmatníkem širším než žehlicí prkno. Speciální model si Dines objednal u amerického výrobce butikových nástrojů Olson Guitarworks, kterému předem zaplatil 1 000 dolarů a následně měl na jeho účet poslat další peníze z důvodu prodražení stavby tohoto customu, což by nebylo nic mimořádného, kdyby nedošlo k menší nesrovnalosti.

Dines po čase totiž zjistil, že zcela identický nástroj inzeruje na svých stránkách jistá čínská společnost a to za cenu pouhých 400 dolarů a následně si ověřil, že majitel firmy Olson Guitarworks si tento typ kytary na čínském webu objednal v době Dinesovy zakázky. Náhoda? Možná. Ale spíše je pravděpodobné, že "výrobce" v tomto případě fungoval v roli překupníka a touto transakcí vydělal téměř bezpracně asi 800 dolarů. Po zveřejnění informace zrušil Olson Guitarworks svůj facebookový profil.

5. Odchod Billa Kellihera od Gibsonu

A na závěr ještě jednou Gibson, tentokrát problém, jenž vyústil odchodem firemního hráče Billa Kellihera. Když kytarista metalových Mastodon loni oznámil ukončení spolupráce se svou oblíbenou značkou Gibson, která mu postavila několik signovaných modelů, a následně podepsal smlouvu se společností ESP/LTD, vypadalo to, že se jedná o klasický boj dvou konkurenčních společností a z toho vyplývající zajímavá finanční nabídka pro novou tvář japonské firmy, ale skutečnost byla zřejmě trochu jiná.

Kelliher se v říjnovém rozhovoru pro web Ultimate Guitar rozhodl objasnit svůj odchod od Gibsonu a pro tradiční americkou značku nebyla tato výpoveď příliš lichotivá. Kelliher zpočátku neměl žádný důvod od Gibsonu odcházet, ale podle jeho slov se velmi zhoršila komunikace s managementem firmy, což mělo za následek také různá nedorozumění týkající se vývoje jeho modelů.

Jedním z příkladů, ilustrujících důvody Kelliherovy frustrace, byla situace okolo nové verze jeho Les Paulu, kdy prototyp měl plný korpus, zatímco u druhého kusu už byl použit systém s rezonančními dutinami a to i přes kytaristův nesouhlas. S pochopením se nesetkal také fakt, že signované nástroje nebyly z továrny osazeny stejným typem a sílou strun, jaké používá a celkové nastavení neodpovídalo jeho specifikacím.

Nutno podotknout, že Kelliherova kritika směřovala především k jednání vedoucího managementu, který navíc v daném období procházel organizačními i personálními proměnami. Práce, erudice a přístupu kytarářů, podílejících se přímo na výrobě nástrojů, si Kelliher naopak stále váží. Doufejme, že tato kauza bude pro PR oddělení a některé manažery ve vedení Gibsonu dostatečným ponaučením do budoucna. Nástroje a historie této skvělé značky si podobné aférky rozhodně nezaslouží.