Aleš Vychodil (AV Basses): Moje basa byla kousek od toho, aby hrála v U2

Svoje high-endové zakázkové baskytary přijel na letošní Festiwall vystavovat sympatický dlouhán z jižní Moravy. AV Basses dnes už znají basová esa z celého světa, Keitha Duffyho (The Corrs) nebo Jerryho Meehana (Robbie Williams) nevyjímaje. O vřelém přístupu Aleše Vychodila k moderním výrobním postupům, o tom, jak to všechno začalo, a o tom, že chybělo málo, aby nástroj z jeho dílny hrál v kapele U2, je tohle malé interview, které nám dal přímo na veletrhu, za rohem od zvukem rezonujícího prostoru Sound Gallery, kde se na začátku září pohromadě potkali renomovaní čeští kytaráři.

Aleši, popiš svou dílnu, jak vypadá, abychom si ji mohli představit. Je velká, malá, zaprášená, útulná, nebo třeba tajná? Pouštíš do ní svoje zákazníky?

Do té dřevěné práce většinou nikoho nepouštím. Mám doma místnost, kde zapojuju elektroniku baskytary a kde zákazníka rád přivítám a můžeme zde ohledně baskytary vše probrat. Nepropaguji, že bych byl skvělý řemeslník, který dělá vše ručně. Myslím si, že dosáhnout vynikající kvality lze s pomocí CNC obrábění jednodušší cestou a navíc se to dá libovolně opakovat. Používám nejmodernější technologii, to nejzákladnější si nechám udělat na CNC strojích u firmy Furch. Část mého výrobku je tedy ruční práce a část je vytvořena pomocí moderní technologie.

Propaguji svůj tón a zvuk nástroje. Chci aby můj nástroj byl bezkonkurenčně dobře technicky zpracovaný, usiluji o to, aby tam byl perfektní výsledek, takže využít stroje je podle mě cesta. Věřím, že to je cesta každého výrobce, který chce svůj produkt někam povýšit. V USA je to častá věc, firmy jako Sadowsky to tak dělají a já jdu podobnou cestou.


Jak bys jednoduše charakterizoval to, co vyrábíš, co tě podle tebe odlišuje od ostatní produkce?

Chci nabídnout tón. Brzy to bude 20 let, co jsem postavil první nástroj, za tu dobu jsem vyzkoušel různé varianty, mám určité vědění, jak ten tón vybudovat, došel jsem k tomu častým opakováním a studováním baskytarového tónu.

Často za mnou zákazníci jdou s představou o tónu a nemají v hlavě vizi, jak by měl nástroj vypadat. Zákazník přijde a chce něco ve stylu jazz bass. Nakonec si odnáší třeba single cut, protože všechno, co chtěl, nakonec směřuje k němu. I když ho původně nechtěl, nechá si postavit takový nástroj, který mu zvukově vyplní mezeru v těch třech čtyřech basách, co už má doma. Jindy nabízím hotovou baskytaru – a zákazník mi řekne, to je 50 % toho, co chci, tak spolu hledáme dál, až se dostaneme k tomu zbytku.

Co tě ke stavění baskytar přivedlo?

Zpočátku jsem sám amatérsky hrál na basu v kapele. Začínal jsem na ohranou Jolanu. S pokrokem v hraní mi rostla chuť i na nástroj, který by splnil mé požadavky na ergonomii a taky zvuk, vzhled nástroje. Postupně jsem si takhle koupil víc nástrojů, vždycky nějaký lepší, hrál jsem, a furt mi na nich něco chybělo. Buď mě něco řezalo do ruky nebo do předloktí, krk byl příliš úzký… Začal jsem pátrat po tónu a po base, která by mi sedla do ruky. Bubeník z tehdejší kapely mi jednou řekl, nechej si postavit basu přímo pro sebe. Tehdy jsem vůbec netušil, že něco takového vůbec jde.

S panem Pořízkou, který dodnes aktivně působí ve Zlíně jako kytarář, jsme si plácli a on mi postavil nástroj dle mých představ. Na nástroj jsem čekal půl roku a jak jsem se do jeho dílny docházel ptát, jestli už je basa hotová, tak jsem tam nasál něco, co mě prostě přitáhlo. Tehdy sem se rozhodl, že bych si chtěl takový nástroj postavit sám nebo s něčí pomocí. Pan Pořízka mi částečně vyhověl, nicméně bylo na mě, co s tím udělám dál. Měl jsem takovou tu mladickou tvrdou hlavu, představu, že to dokážu udělat sám a v roce 1999 jsem postavil první nástroj. To nadšení bylo tehdy obrovské.

V roce 1998-99 sice už byl internet, ale pomalý. Dnes najdeš informace o tom, jak vypadá výztuž v krku, jak se konstruuje krk, podíváš se na YouTube nebo si najdeš firmy, které prodávají polotovary, co si složíš za týden, sám, nemusíš být odborník. Ale když jsem začínal, tak tohle všechno nebylo a já jsem si na všechno musel přijít sám. Udělal jsem třeba X krků, než jsem přišel na to, proč tam vlastně výztuž je a jak ji do krku vložit, protože nebyl nikdo, kdo by mi to poradil. Možná byla jednoduchá verze jít do školy, třeba v Lubech, být vystudovaný kytarář, ale to pro mě nebyla cesta, nebo jsem to možná nevěděl, možná jsem byl mladicky naivní… Tak jsem postupně pokračoval dál, až jsem se dostal sem.


Co považuješ za svůj největší úspěch?

Svůj první nástroj jsem prodal přibližně za 1/3 nynější ceny a postupně to dostat k nynější podobě byl časově náročnější proces. Šel jsem své nástroje nabízet do ciziny, získal jsem díky tomu zajímavé zkušenosti. Dlouho jsem dodával nástroje do Finska, přímo pro koncové zákazníky, to mi dovolilo růst a podnikat a vytvořit i povědomí o značce.

Asi v roce 2010, to bylo zrovna po světové krizi, jsem dostal možnost oslovit baskytaristy v Anglii, jedním z nich byl Keith Duffy. Oslovil sem ho s nabídkou nástroje postaveného na zakázku a on mi odpověděl, že potřebuje pětistrunný P-bass. Takový nástroj podle něj tehdy na trhu dobrý nebyl a on jej potřeboval pro svoji práci. A tak jsme společně vyvinuli basu, která mu vyhovovala. Udělal jsem asi 8 prototypů, než jsme došli k tomu, jak ta basa teď vypadá. Je to vlastně AVBP5, dá se najít na mých stránkách. Je to pro mě milník, protože v té komunitě basistů po světě se všichni navzájem znají a Keith mi pomohl dostat se do tohoto světa. Ale všechno pak bylo na mě. Udělat ten byznys.

Dokonce jsem mohl postavit basu pro Adama Claytona z U2, ale nakonec to nedopadlo z jednoho praktického důvodu. Asi měsíc před tím, než si tu moji basu vzal, podepsal smlouvu s Warwickem. Nicméně byl jsem fakt kousek od toho, že by v U2 hrála moje basa, a to není ani zas tak stará záležitost.

Komu bys chtěl postavit nástroj?

Jeden z mých nejoblíbenějších basistů je Les Claypool z Primus, ten mě vždycky inspiroval, především jak hrál a líbí se mi jejich tvorba. Pokud bych měl tu možnost postavit mu nástroj, byl bych velice rád, ale pokud vím, to nebude tak jednoduchá věc, protože je samorost nejen v hraní, on si nástroje i s někým staví sám. Ale je moc dalších basistů, které bych rád oslovil.

Medvědobijka a Vinčestrovka od AV Basses v akci...

Co je nějaká tvoje horká novinka?

Nevím, jestli je to úplně novinka, ale modely jazz bass a precision se v poslední době snažím nabízet v takové „boutique bass“ verzi. Nástroj vypadá tvarově stejně, ale má na topu použité dekorativní dřevo, jsou tam použité jiné snímače a často i elektronika a způsob lakování. Basa má upravenou ergonomii, třeba aby měla víc pražců a pohodlnější přístup do vyšších poloh. Celkově je ten nástroj udělaný tak, aby základní tón daného modelu prezentoval v propracovanější formě. Není to úplně tak, že bych si to sám vymyslel, moje nabídka je definovaná poptávkou zákazníků. Zákazníci po mně podobné baskytary chtějí, a tak je nabízím. Tak uvidíme.

Jak se ti líbí na Festiwallu?

Supr je, že se něco takového děje, že prostě člověk může někam jet a prezentovat se, to je parádní, protože tady těch příležitostí v Česku moc není. My jsme tady teďka na pár metrech čtverečních tři nebo čtyři basové firmy vedle sebe, a je dobré sledovat komunitu, kde se každý pohybuje a je to docela příjemné. Je fajn seznámit se s lidmi a dozvědět se, kdo co a jak dělá. Neměl jsem možnost jít na koncerty ani na workshopy, kromě toho svého, protože se snažím být tady na stánku, ale celkově to beru jako velice pozitivní krok. Budu rád, když příští rok budu moct zase přijet.

Poslední otázka, co tě čeká v dílně, až se vrátíš, na čem budeš pracovat?

Aktuálně dokončuji 5 baskytar, které by měly příští týden odejít do Japonska, je to velkoobchodní zakázka pro firmu, co se zabývá prodejem custom a butikových baskytar z celého světa. Tři z nich mám stále ve výrobě a měly by být do konce září hotové. Celý předchozí týden jsem se snažil léčit z nachlazení, abych tady na Festiwallu mohl být, tak mám teď co dohánět.

Aleš Vychodil
AV a Keith Duffy
Jerry Meehan a Keith Duffy