Backstage: Vašek Müller

Šéf festivalu Hradecký slunovrat, fotograf, milovník vína a hudební publicista Vašek Müller teď pravděpodobně neví, kam dřív skočit. Malebné zámecké prostředí Hradce nad Moravicí hostí jeho nadžánrový dvoudenní festival se skvostně obsazeným line-upem a začíná už dnes. Dorazí polští Volosi a to nejlepší z české a slovenské alternativní scény. Priessnitz, Zvíře jménem podzim, Čankišou, Bratři Orffové, Houpací koně, Katarzia a mnozí další. O festivalových začátcích, co nedává pořadatelům spát a čeho by se měli hudebníci vyvarovat, chtějí-li úspěšně komunikovat s organizátory.

Jak vůbec festival Hradecký slunovrat začal?

Ono to původně vzniklo jako oslava mých kulatých narozenin v roce 2014. Prostě, když je tvůj kamarád kastelán nejpohádkovějšího zámku v ČR a máš spoustu známých muzikantů, a mnohé i jako fakt blízké přátele (Karolina Kamberská, Petr Linhart atd.), tak to vlastně ani jinak skončit nemůže. Vlastně se tam nějak prolnulo několik mých aktivit, které jsem dělal do té doby. Degustace vína, výstavy fotek, na kterých mi hráli právě ti mí výše jmenovaní kamarádi atd. Takže ten první ročník začal ve čtvrtek degustací vína z Krásné hory, kterou jsem vedl já, a sešla se na ni společnost, která se asi nikdy už na degustaci (a asi ani nikde jinde) nesejde. Jaromír Švejdík s manželkou Johankou, Milan Tesař z Proglasu, Michal Jupp Konečný, DJ Scarpo... Konec té akce byl taky milý. Seděli jsme s Jaromírem Švejdíkem u paty Beethovenovy sochy a já měl strach, že vzhledem k strašné zimě co hlásili na druhý den vůbec nikdo nepřijde. A Jaromír na to odvětil: "Hele, víš kolik lidí bylo na Poslední večeři Páně? A jak to byla důležitá akce!"



Oslovují vás samy kapely a hudebníci s žádostí o vystoupení? Je něco, co vás spolehlivě odradí během komunikace s nimi?

Oslovují, téměř každý den několik. Co mě spolehlivě odradí je vlezlost. Například manažerka jedné letité legendární kapely mi dokázala napsat snad na všechny možné adresy a kontakty. Od e-mailu, přes SMS, až po zprávu na mém soukromém facebooku. A bohužel ne jednou. To samozřejmě vytvoří spolehlivou averzi nejen na paní manažerku, ale i na samotnou kapelu. A ještě jedna věc, třeba i dneska přišly nabídky na kapely, týden před festivalem, to je podle mě naprosto nesmyslné načasování, a člověk to ani neregistruje. Já tu mám desítky důležitých nevyřízených mejlů, že.

Co je z pohledu dramaturga a ředitele nejnáročnější během festivalové přípravy?

Ty poslední týdny a dny. Je v tom strašná hromada komunikace a koordinace. My toho máme docela dost. Tři hudební scény, hodně gastra, diskuze, velký doprovodný program, různé ty vychytávky jako vlastní vína atd. atp. A je nás v týmu jen pět, co to intenzivně děláme. Právě minulý týden mi vykládal Kittchen, že si myslel jak to nedělá ohromný tým lidí, a že zjistil, že nás všechny zná osobně. Navíc se teď samozřejmě vyskytují ty nečekané jobovky a problémy. Zrovna před chvílí jsem byl na zámku a vyděsil se. V hledišti Open scény začali naprosto nečekaně řádit a intenzivně archeologové. Co s tím provedeme ještě teď nevím, ale něco jo. Jinak samozřejmě na tom festivalu pracujeme celý rok každý den, ale třeba vybírat a zvát kapely, nebo vymýšlet různé radůstky a vychytávky je radost...



Čtvrtý ročník a již extrémně našlapaný program, který se jen tak nevidí. Obzvláště selekce českých kapel, jak výběr probíhá a kde se inspirujete? Sledujete média či jezdíte na další koncerty/festivaly?

Je to fakt to, co chceme sami na festivalu slyšet. Navíc dáváme přednost kapelám, které vydaly právě nějakou zajímavou desku. To se týká letos třeba Katarzie, Priessnitz, Archivného chlapca, Čankišou, Muchy, Houpacích koní, Jananas, Martiny Trchové a dalších. Pak je tady ještě jedna věc, která se asi moc neví. Prozatím jsme na HS kapely neopakovali, což samozřejmě jednou skončí, ale ta pestrost nás baví. Ano, samozřejmě, sledujeme média, chodíme na koncerty, prostě celý rok žijeme hudbou. Stejně jako ty. Ono to jinak nejde, jinak dopadneš jako takový ten zahradně/portovní folk, který skončil jako had, co si žere svůj vlastní ocas. Ale samozřejmě strašně nás to baví, to by jinak nešlo. Taky máme v neposlední řadě hodně hudby znalých kamarádů, kteří pořád něco doporučují, třeba Milan Tesař, Tonda Kocábek, ostatně ty mi taky něco občas pošleš, co tě zaujme. Určitě si zase něco objevíme ještě ve festivalové sezoně. Na Czech Music Crossroads, Colours, Boskovicích, Besedě, Náměšti nad Oslavou. Joj, to bude letos pěkné léto, je dobrý pořádat svůj festival na začátek sezóny (smích).

Jak na alternativu reagují diváci? Máte zpětnou vazbu od publika o tom, že probíhá i jistá hudební edukace?

Ano, to je vůbec ten nejsilnější dojem, který z toho našeho festivalu máme. Lidi děkují, že jsme jim objevili jinou hudbu, než hrajou rádia, a ptají se proč něco tak dobrého nehrají, a jsou nadšení. Vlastně hodně podobné je to tím pádem i s interprety, protože to logicky funguje i naopak. Kdybys viděla Petra Linharta, když sklidil ten velký aplaus a diváci mu vykoupili všecky cédéčka, nebo loni rozsekaného Kittchena po koncertu, který s ním lidi odzpívali, a nakonec ho nosili na rukou při poslední písni. Lidi s náma rádi komunikují, máme strašně moc ohlasů, a fakt krásných, což je doopravdy radost a motor k další činnosti. Navíc víme, že nemusíme dělat hloupé kompromisy. Alternativa je dost relativní pojem. Zatímco Regina Spektor v New Yorku asi není na okraji hudební scény, u nás by nebyla pop, ale osamělou písničkářkou někde na okraji zájmu. Pop je přece Michal David, že...



Čeho se pořadatel nejvíce obává?

Počasí. Minulý víkend tady bylo nějakých třináct stupňů, vítr a intenzivní déšť. Do takového počasí můžeš dát sebelepší kapelu, ale to si nevychutáš, nanejvýš přetrpíš. Rok práce je v háji. Řekl bych, že pořádání venkovních festivalů je jednou z nejméně jistých činností na světě. Tohle nijak neovlivníš. Hele, víš co teď dělám hned po probuzení jako první věc? Ano, projíždím předpovědi (smích).

Daří se na akci získat granty? Jaký máš názor na grantovou politiku a podporu kultury u nás?

To je zajímavá otázka. My jeli zpočátku úplně a jen ze soukromých peněz. Když jsme letos chtěli symbolickou podporu od města v němž festival pořádáme, a kde vyprodáváme všechny hotely atd., tak jsme neuspěli, ani při té opravdu symbolické částce. Také z dvou jiných menších zdrojů, které nás loni podpořili jsme se dozvěděli, že už příliš přerůstáme hranici regionu, a tak že lepší nás nepodpořit (to má logiku, že?). Ale co je podstatné, s financováním nám letos výrazně pomohlo Ministerstvo kultury, a díky tomu může ten festival vypadat jak vypadá. Hlavně co se týče dobrého zvuku, zázemí a podobně. Ta podpora je klíčová. Co se týče těch grantů na lokálních úrovních, tak bych řekl, že tam opravdu často hraje větší roli různý lobbing, kamarádšofty, zájmy samotných členů komisí atd., než přínos akce tomu místo, či její kvalita.

A co Festival Písně s příběhem, kterému také šéfuješ, ale letos nedopadl, aby nevypadal jako politická agitka zakladatele Michala Horáčka? Proběhne?

Jistě, bude v termínu 25. až 26. května 2018, kapelám byly prodlouženy smlouvy na toto datum, a vyplaceny zálohy na honorář. Stejně tak lidem nasmlouvaným na techniku atd. Odklad byla sice drahá varianta, ale čestná. Zpětně si za něj pana Horáčka vážím. Bylo to i fakt těžké rozhodnutí, ale kupodivu jsem nezaznamenal žádné negativní ohlasy. Příští rok bude po prezidentských volbách, a nikdo nebude moci udělat z hudebního festivalu politikum. Tohle nemělo mít s politikou opravdu nic společného, takže i já (ač jsem nebyl autor onoho rozhodnutí) to vnímám tak, že pokud by to letos mělo podkopat možnost vytvořit hezkou akci s perspektivou a jednou snad i tradicí, je lepší počkat.

Foto (c) Tomáš Svoboda