Bass Station 2: co na to basák?

Když jsem přemýšlel, že bych napsal recenzi, uvažoval jsem o pěkné baskytaře nebo nějakém supervýkonném, extrémně malém zesilovači. Místo toho mi však cestu zkřížily snad všechny značky kláves od Korgů po Nordy. Jenže co s nimi mám jinak společného, kromě toho, že jsem si nedávno koupil mikroklávesy M-Audio, které používám s MainStage na synťákové basy? Pak jsem ale mezi těmi červenými nádherami a změtí poťáků, táhel a černobílých klapek zahlédl krabici s Tím slovem: BASS. Celým jménem Novation Bass Station 2...

Nikdy jsem žádné jiné než MIDI klávesy nevlastnil a přestože jsem si chvíli říkal, že bych se mohl ponořit do odborné literatury a stát se alespoň klávesovým recenzentem, sklopil jsem nakonec uši, přiznal si, že jsem pořád jen basák a rozhodl jsem se, že tato recenze bude psána basistou pro basisty. Totiž v dnešní době plné dubstepu, drum'n'bassu, house, diska a dalšího milionu podstylů, je čistý zvuk Fendera hnaný přes Ampega s ledničkou za zády jen jednou z variant, kterou byste měli jako basák kapele nabídnout.

Krabičkami nadupaný pedalboard už je taky samozřejmost (multiefekt do začátku se dá prominout), ale pořád něco chybí. Samozřejmě, pokud vám to basové ego dovolí, může se o spodní frekvence s patřičným tlakem, tahem, zvukem a sustainem postarat klávesák na jedné ze svých naleštěných kalkulaček. Je ale potřeba si uvědomit, že mačkat tlačítka může každé malé dítě, tak proč ne basista. A pro tuto transinstrumentální výzvu máme několik možností, jak se vyzbrojit.

Vyšlapaná cestička je minimoog (zajímavá je jeho pedálová varianta), ale budete muset prodat ledvinu. Pro kutily tady máme variantu počítač + zvuková karta + midi klávesy (je možné zapojit více midi kontrolerů, tudíž mít více zvukových možností v jeden okamžik) + nějaké dobré softwarové rozhraní a zvukové banky. No a pokud máte ledvinu už jenom jednu a nechce se vám s sebou tahat deset tašek s kabelama, z nichž vždy minimálně jeden chybí, tak je tady Bass Station.

Novation s tímhle kouskem přichází přesně 20 let po uvedení jedničky. Ta se ihned po uvedení stala klasikou a měla velký vliv na vývoj elektronické hudby. Oscilátory, LFO, Envelope generátory, tlačítka a potenciometry se tehdy ještě roztáčely analogově a nahrávaly do pásu. Počítače všechno zjednodušily, ale dotyková obrazovka reálný "poťák" nenahradí. A co se živého hraní týče, platí to dvojnásob.

V dobře přenosné tmavě modré krabici kromě kláves najdeme adaptér s nástavci na evropské a zaoceánské zásuvky, usb kabel, který lze s počítačm použít jako alternativní napájení a velmi dobře napsaný anglický návod. Je v něm pěkně po pořádku a srozumitelně popsáno nejen jaké funkce BS2 nabízí, ale také obsahuje polopatický úvod do práce se syntezátory, základní vlnové tvary a způsoby jejich modulace a vše ostatní co je dobré při práci s tímto nástrojem vědět. Jmenovitý seznam presetů se zařazením do podskupin také není na škodu.

Když jsem se přes všechny nástrahy dostal až k samotnému syntezátoru, plastový kryt si mě na první dojem nezískal a měl jsem občas strach abych s jackem nevytáhl i kus vnitřností. V tomto Novation zůstal věrný dvacet let staré předloze. Naštěstí vše ostatní působí velmi poctivě a všechny ovladače a poteciometry sedí dobře do ruky. Bezpochyby pár nakroucených kilometrů zvládnou. Hlavně pitch a modulation ovladače jsou mohutné a skvěle se s nimi pracuje. Na zadní straně najdeme sluchátkový výstup, audio výstup, vstup na externí nástroj (kytara, jiné klávesy, zkoušel jsem i audio stopu) a vstup na sustain pedál. Vše 6,3 jack. Dále MIDI IN/OUT, USB slot, přepínač mezi druhy napájení, vstup na adaptér a "Kensington security slot", aby vám nikdo neukradl poctivě nakroucený pazvuk.

Po zapnutí se ovládací plocha kláves rozbliká jako eifelovka každou celou a začátečník amatér neví, kam dřív skočit. Naštěstí je celý syntezátor přehledně rozdělen na jednotlivé části (Master, Oscillators, Mixer, Filters, Arpeggiator, Porta, LFO's, Envelopes, Effects) takže orientace v prostoru se dostaví velmi brzy. Výrobce navíc nechtěl nechat na malých kláveskách žádné místečko bez využití, a tak každá klávesa má ještě svoji ovládací funkci (tlačítko Function/Exit), vše opět velmi dobře značeno.


Vezmu to zleva doprava. Master sekce. První knob Volume. To je jasný. Dále je jediný display nástroje. Je malinký a pouze třímístný, ale to nám stačí. Ten kontrast s dnešní displayovou dobou už zavání nostalgií. Zobrazuje se na něm číslo uloženého zvuku (patche). Výrobce dodal 64 presetů, které skvěle ilustrují rozmanité možnosti nástroje a dále 64 volných slotů puoze se základním "bzukem" vhodným pro modulaci, kam si můžeme naše výtvory uložit pomocí tlačítka SAVE. Je škoda, že presetů není víc, ale díky USB rozhraní nebude problém získat další zvuky online. Vedle displaye také svítí kontrolka, která ukazuje, jestli jsme provedli s patchem nějaké změny nebo je načten přednastavený zvuk z banky.

Vedle se nachází Oscilátory. Jsou dva a přepínačem si volíme, který zrovna modulujeme (můžeme synchronizovat, pomocí funkce klávesy), a jeden subbas, který má vlastní podsekci, ve které si můžeme vybrat, jestli chceme jít do hlobky o jednu nebo dvě oktávy a jaký tvar by měla tato vlna mít. Můj oblíbený ovladač. U oscilátorů také vybíráme tvar, rozsah, ladíme hrubě (Coarse), jemně (Fine), určujeme vliv Envelope a LFO modulátorů. A pulse waveform má vlastní třífázový ovladač.

Dále máme Mixer sekci, kde každý oscilátor (2 + subbas) má svůj volume ovladač, plus se zde nachází ovladač hlasitosti tří možných zdrojů zvuku. Buď externí nástroj nebo bílý šum nebo úroveň ring modulator výstupu. Krása s nádherou.

V prvém horním rohu je velká Filter část, které dominuje největší potenciometr Frequency, který je už svou velikostí předurčen k tomu s ním kroutit, co to jde. Další zajímavostí v této části je přepínač mezi Classic a Acid filtrem, přičemž druhý jmenovaný by měl evokovat zlaté doby elektronické hudby z přelomu 80-tých a 90-tých let.

Pod filtry se nachází dva ovladače Efektů. Distortion a jeden klasickej filter. No to si musíte zkusit sami.

Jdeme zprava doleva. Envelope se svými ADSR fader ovladači. Pokud jste basák (což doufám, protože pokud jste klávesák a dočetl jste až sem, tak mám asi z ostudy kabát), tak sem se budete muset vydat hned po zapnutí, protože Attack, Decay, Sustain a Release jsou přesně ty parametry, které dělají ten správný charakter. Opět se dá popřepínat kterou část synťáku ovládáme a jak se bude daný zvuk chovat.

LFOS oblast obsahuje právě dva tyto nízko frekvenční oscilátory, kde každý z nich má svůj nastavitelný tvar a ovladač buď frekvence nebo delaye.

V sekci Porta se nachází jediný knob Glide. Tento ovladač nastavuje "nájezd" na tón, což naše basové linky příjemně rozgroovuje. Velmi užitečné. A úplně vlevo pod Masterem je Arpeggiator s ovladačem tempa a různými druhy rozkladů. Tento se dá opět ovládat některými klávesami pod stisknutým Function tlačítkem. Vyzdvihnul bych parametr Swing. Rozšlape cokoliv. V těchto přídavných funkcích je také dobré se blížeji seznámit s ovládáním pitch a modulation koleček. Myslím že využití je nemalé (například nastavitelný rozsah Pitche).

Popis funkcí v mém podání je spíše zběžný. Jak jsem výše uvedl, přiložený návod je velmi dobře napsán a po přečtení vám bude stačit pár hodin experimentování, abyste si všechny ovladače osvojili. Myslím ale, že bude potřeba několik dalších stovek hodin na to abyste vyzkoušeli všechny možnosti, které tahle krásná staronová krabice umí. Myslím, že za osvojený můžete tento nástroj považovat až se sám podaří vrátit se z hluku který jste zběsile nakroutili zpátky na čistý tón ze začátku. Pak se nemusíte bát vzít si mašinku na zkoušku s kapelou a vytvářet zvuky v reálném čase, aniž by bubeník propadl zoufalství.

Bass Station 2 není žádná samohrajka a rozhodně to není univerzální alternativa basy. Žádné pěkné naloadované zvuky v něm nenajdete. Vše je poctivá syntéza a práce s technickými parametry zvuku. Je ale velmi osobitý a určitě se vám na něm podaří najít zvuky, které jste do té doby neslyšeli a přitom slušně provětrá nohavice.