BenQ treVolo: Captain Beefheart zněl dobře i z kuchyně

BenQ treVolo jsou stolní reproduktory určené primárně pro spojení s mobilními telefony pomocí bluetooth. Lze je ale připojit i k počítači nebo k jinému audio zařízení, protože mají i vstup USB a klasický audio vstup. Jaké jsou?

Vyvolaly velkou pozornost už tím, že využívají pokročilé technologie, které se jinak najdou jen u mnohonásobně dražších audiofilských zařízení. Výšky a středy přenášejí elektrostatické reproduktory. Ty využívají úplně jiný způsob tvorby zvuku než klasické reproduktory. Tenká membrána je mezi dvěma mřížkami nabitými velmi vysokým napětím, které vytvářejí elektrostatické pole, jež membránu rozkmitává. Výhodou je především malá setrvačnost ve srovnání s běžnými reproduktory, která umožňuje věrnější podání detailů.

Elektrostatické reproduktory však mají i své nevýhody, jsou hodně směrové a mají jen limitovanou schopnost přenášet basy. Proto se musejí doplňovat basovými reproduktory. Ty jsou u treVola dva, ovšem mají průměr pouhé 2,5 palce, takže do velkých hloubek skutečně nepůjdou, i když jsou na boku zařízení dva basové výdechy. Zbývá dodat, že každý z reproduktorů má vlastní digitální zesilovač o výkonu 10W, takže tu jsou celkem čtyři.

Když se objevila možnost zhodnotit nové bedýnky od BenQ, chvíli jsem váhal. Hudbu si z mobilu nepouštím a na počítačové bedýnky mám svůj názor – nikterak dobrý. To neznamená, že bych je nepoužíval. Dobrý mix musí hrát i na nich, ale že bych si přes ně pouštěl hudbu, by mne, který se dívá skrz prsty i na empétrojky, ani nenapadlo. Formát, který nedokáže plně zachytit bohatost zvuku sonoristického Pendereckého žalozpěvu Obětem Hirošimy, se hodí do mobilního telefonu, když si chceme pouštět hudbu v metru, ale vážně ho brát nelze.

Protože jsem ale zrovna dokončoval mix docela složité skladby pro rozhlas, kde zní elektronická a rocková hudba současně s mluveným slovem, dospěl jsem k závěru, že by neškodil kontrolní poslech na dalších bednách. A co na tom, že treVolo jsou především určeny pod majitele chytrých mobilů s bluetooth, kteří tohoto bezdrátového přenosu mohou využívat i k tomu, aby si poslali hudbu do beden, i když nechápu, proč by to raději neudělali pro drátu, což by vyšlo levněji a kvalita by byla snadno garantovatelná. Ale když už má někdo nějakou hračku, tak chce plně využívat všech jejích možností.


Já jsem však volil tradičnější zapojení, které naštěstí treVolo také umožňuje. Vychytávky jako možnost přijímat hovor pomocí tlačítek na bednách nebo streamovanou hudbu přijímanou na mobil posílat do dalšího zařízení, jsem opominul. Pro mě neměla smysl.

Základem každých beden je stejně to, jak hrají. A kabel mi umožnil treVolo připojit k speaker managementu Mackie Big Knob, takže do něj mohu nejen posílat nahrávky z počítače, i CD přehrávače a gramofonu, ale ještě srovnat poslech na dalších reproduktorech, studiových Genelec 8040 a starších hifi bednách AQ. Jen je zařadím místo svých no name plasťáků Encore P201, které ve funkci testu nahrávky na levném zařízení nahradily jezevčíka přítelkyně.

Když jsem treVolo vybalil, vzpomněl jsem si na dobu, kdy se Western Digital externí tří a půl palcové disky dával do pouzder majících připomínat knihy. Rozměry jsou podobné, i když boky, ke kterým jsou přiklopené elektrostatické reproduktory, jsou malinko zkosené dozadu. A samozřejmě je provedení mnohem hezčí.

Designově je treVolo velmi povedené, základem je půlcentimetrový ohnutý hliníkový plech, který je buď matně stříbrný, nebo v barvě děloviny. Vepředu je provrtán osmnácti otvory, za nimiž jsou oba „basové“ reproduktory. Nahoře je pět tlačítek sloužících k ovládání, šesté sloužící pro spárování se zařízením vybaveným bluetooth je vzadu. Největším horním se treVolo spouští, přičemž je nutné je podržet dvě nejméně dvě sekundy. Dvě prostřední jsou víceúčelová – při spojení s mobilem umožňují zastavovat a spouštět přehrávání a zvedat a zavěšovat telefon. Pravé se používá i pro nastavení ekvalizéru, kdy může být neutrální, mít zdůrazněné basy nebo výšky.

Nemaje důvěru k podobným zařízením, u nichž nevím, jak přesně působí a které pásma zvýrazňují, zvolil jsem zlatou střední cestu bez úprav. Signalizuje ji zelená barva. Bohužel se barvy při použití mění, tak není okamžitě jasné, jaké nastavení je vybráno, což byl první nedostatek, který jsem zaznamenal. Nahoře vepředu jsou pak dvě tlačítka k pro přidávání a ubírání hlasitosti. Moc praktické to opět není, kvůli směrovosti je potřeba mít treVolo nejlépe v úrovni uší. Osobně bych raději volil klasický potenciometr na čelní stěně, i když chápu, že by narušil linie designově dokonalého zařízení. Potenciometrem se hlasitost přece jen nastavuje lépe než mačkáním tlačítek zapuštěných v rovině panelu.

Vzadu je konektor napájení microUSB pro připojení k počítači, audio vstup a audio výstup. Oba jsou vyvedené do těch nejméně oblíbených konektorů – 3,5 mm zdířek. Osobně bych dal přednost alespoň cinchům před malými stereojacky, ale chápu, že by to znamenalo čtyři konektory místo dvou, navíc 3,5 mm zdířky jsou běžné jak u počítačů, tak u různých nahrávadel nebo telefonů.

Protože odevzdání mixu spěchalo, rovnou jsem pustil do treVola zpracovávaný projekt. Čistotou podání jsem byl překvapen. Zejména středy byly mimořádně zřetelné a dovedl bych si představit, že bych treVola použil i jako nearfield monitorů při čištění nahrávek hlasů, ze kterých se vystříhávají různá mlasknutí, syknutí a polknutí. Auratony to samozřejmě nejsou, ale ty taky vyjdou na mnohem více, pokud se je ještě někde podaří sehnat.


Basy postrádaly trochu kulatost, což bylo dáno tím, že basové linky ze syntezátoru hrály ve frekvencích, které dvouapůlpalcové repráčky nemohly přenést ani náhodu. Vyčítat jim to nemůžu, dost často pracuji s hlubokými basy, takže sem si musel koupit dražší Geneleky 8040 s basovými reproduktory o průměru, 6,5 palce, protože pětipalec u 8030 mi u některých projektů nestačil.

Dokonce jsem si troufl tyto bedýnky použít na domíchání poslední minuty, kde pravda znělo jen preparované piano a hlas. Ale odhalil jsem na nich taky, že v jedné hodně dynamické pasáži trochu chybí kytara.

Při práci s vícestopým záznamem jsou současně zjistil, že zvuk z něj zní lépe, než z výsledného mixu. Chvíli jsem přemýšlel, jestli se mi to nezdá, zda mne uši neklamou, ale pak mi došlo, že mix je ve 44,1 kHz šestnáctibitovou hloubkou a nahrávka ve stopách v 48kHz s 24bitovou hloubkou. To už jsem musel smeknout.

Pak jsem vyzkoušel, jak zní na treVolu nahrávky různých stylů. Na začátek jsem si pustil svého oblíbeného Captaina Beefhearta – Lick My Decal Off Baby. Zněl dobře a i z kuchyně, kam jsem si odskočil zalít kafe, jsem poznal, co poslouchám, přitom obývák i s kuchyní má dohromady 35 metrů čtverečných. Pravda, hudba zněla potichu a výkonem treVolo neoslňuje, ale rozeznatelné bylo všechno. Dobře zněl i Slim Cessna a věřím, že u mainstreamového popu to bude podobné. Od Johna Coltranea zněly dobře nejen Meditations, ale i radikální free jazzový Intertstellar Space, kde hraje jen s doprovodem bubnů, i když tomy a kopák nebyly tak výrazné, jako na hifi bednách, natož na Genelkách. Na těch byl zvuk všech nahrávek přece jen plnější. Došlo i na Pendereckého, sice to nebyl poslech jako na hifi bednách, ale neurážel.

Věrnost podání byla zachována i při nízké hlasitosti, což je pro nearfiedlové použití velmi důležité. Ve větší vzdálenosti v prostoru už zvuk trochu ztrácel na kvalitách, což se dalo čekat, protože elektrostatické reproduktory jsou vysoce směrové, basáčky malé a výkon slabý.

Na to, jak je treVolo zkonstruované, se zvuk ve spektru docela dobře pojí, člověk nemá pocit oddělení basů jako u subwooferu, což mi osobně vadí. Neměl jsem pocit ani, že by zvuku chyběly výrazně basy, a bylo nutné bedýnky stavět do kouta. Hodně ale záleží na tom, co na bedýnkách posloucháte.

U hudby s výraznými basy už treVolo selhává, což se ukázalo, když jsem si na nich pustil svou oblíbenou deathovou rubařinu Origin. Kulometná palba dvou kopáků a smrtelný chropot zpěváka na nich nevyzněl, byl jako za dekou. Dobře reproduktory nepřenášely ani rapové groovy, které pracují s hlubokým zvukem kopáku. Pro tyto styly stejně jako pro tvrdé techno se tyto bedýnky nehodí. I Caveově Gridermanovi něco málo chybělo. Výrazné basové linky a zvukové stěny jsou nad síly malého zařízení, které ale pořád výrazně překonává normální bedýnky k počítačům. Lepší dojem jsem měl z alba Kontroll Asfalt, i když to je v podobném duchu, jenomže vinyl nenabízí tak hluboké basy.

Naopak zoufale působila mp3 z chystaného živého EP Už jsme doma s archivním záznamem z koncertu z parníku. TreVolo je velmi citlivé na kvalitu zvuku, který má reprodukovat, nekvalitní nahrávka zkomprimované do mp3 mu moc nešmakuje. Naštěstí je tu u spojení s Bluetooth volen lepší protokol aptX.


Celkově však bylo podání nadprůměrné a jediné, co mi vadilo, byl dost necitlivý limiter, který tvrdě zabíral při náhlém vzrůstu dynamiky. Chápu potřebu ochránit reproduktory, ale myslím, že by to šlo vyřešit decentněji. Možná by se sešlo varovné světýlko upozorňující, že vstup začíná být na mezi. Pokud jsem pouštěl treVolo přes Big Knob, tento problém jsem moc neregistroval, ale při přímém připojení k přehrávači Zoom H4 hodně našlápnutým záznamem demo nahrávky The Háro mi to docela vadilo.

Problémem je i relativně úzká stereobáze, která je dána kompaktní konstrukcí, kdy jsou obě křídla blízko u sebe. S konstrukcí souvisí ještě jeden problém a tím je umístění. Vzhledem k typu reproduktorů je treVolo hodně směrové a nejlépe vyznívá, když je máte přímo před sebou. Tam ovšem je monitor. Dvě samostatné bedýnky by byly asi lepší.

Při připojení k počítači přes USB by měly bedýnky přehrávat i soubory v 24bitové hloubce, a ne jen v šestnáctibitové, protože 24 bit představuje dnes standard, i když asi ne ve světě empétrojek.

TreVolo není dokonalé, ale kvůli zvukovým kvalitám a velmi detailnímu podání jsem dokonce chvíli uvažoval, jestli bych si je nekoupil. Použít by se daly nejen k práci s detaily ve stopách, ale dokážu si dokonce představit, že pokud bych někde točil do notebooku mimo studio, používal bych je nejen ke kontrole ale i ke zpracování nahrávky, protože zvuk je detailní a příjemný a nemusel bych si ničit uši sluchátky.

Nakonec jsem to zavrhl. Důvodem byla cena. Ne snad že bych chtěl jako někteří jiní recenzenti kritizovat její výši, protože vím, že použité reproduktory nejsou za hubičku a treVolo obstálo i při srovnání s dražšími zařízeními. Ovšem nemám chuť platit za něco, co nepotřebuju. Nemusím mít u bedýnek akumulátor, který mi umožní, aby hrály nějakých 12 hodin bez připojení k síti. A už vůbec nevím, proč bych měl mít možnost připojovat zdroj bezdrátově, když mi kabel stačí, natož ještě využívat pro komunikaci vestavěný mikrofon.

Tady se BenQ podle mého názoru dopustilo určité marketingové chyby. Nabízí vysoce kvalitní bedýnky pro použití, ke kterému se příliš nehodí – přestože jsou nemilosrdné vůči kvalitě zvuku zdroje, prioritně je nabízí pro systémy s bluetooth.

TreVolo také nejsou kvůli menšímu výkonu a vysloveně směrovému vyzařování bedýnky na party. Tam se asi lépe uplatní nějaké levnější a výkonnější plastové reproduktory klasické konstrukce. Naopak si dají výborně využít večer, když si chceme poslechnout dobrou hudbu a nechceme rušit ostatní a nemáme chuť si brát sluchátka. Místo toho všechno bych asi uvítal lepší ovládání, klidně i jednoduché dálkové, i když to u nearfieldu není taky nutné.

Nakonec ale rozhodně něco úplně jiného – nedostatečná dokumentace. Tím nemyslím jen velmi lakonický návod, ale hlavně absenci podrobnějších technických údajů. Zmíněn je jen frekvenční rozsah 60 Hz až 20KHz, ale není zmíněn ani pokles na okrajových frekvencích a kde začíná. Chybí především průběh frekvenční charakteristiky, abych si mohl při práci uvědomit, co už nepřenášejí a je potřeba sledovat na jiných bednách. Není uvedeno ani zkreslení.

Kdyby se ale objevila verze bez bluetooth a akumulátoru, pokud možno rozdělená do dvou samostatných bedýnek s aspoň trojpalcovými reproduktory, asi bych neváhal. Napřed bych ale uvítal srovnání s Genelec 8010A, které patří do stejné cenové kategorie. To by mohlo ukázat, kde jsou přednosti a kde slabiny treVola.

Tagy: