IDIO&IDIO, foto: archív kapely

Berte všechny přesčasy i ďáblovu smlouvu

Křest placky. Bouřlivý potlesk v záři reflektorů. Stovky těl zmítajících se v rytmech hudby. Vzrušující pach potu. Jeden z vrcholů muzikantova života. Zhmotnění snů. Trvá to něco málo přes hodinu. Dojde k onomu spojení posluchače a umělce. Odměna, která strhává hranice mezi lidmi na pódiu a pod ním. Odměna jednoho z nejtvrdších zaměstnavatelů na světě. Života hudebníka.

Tuhle smlouvu s ďáblem podepisuje každá romantická duše, která kdy sáhla na palisandrový krk, poprvé zazpívala mimo hranice sprchového koutu, prvně otočila kýbl a začala do něj bušit klackem. Smlouva s klouzavou pracovní dobou, bez pevného finančního ohodnocení a s provizemi v podobě potlesku.

Jak vypadal náš kontrakt s osudem? Přesvědčili jsme porotu Skutečné ligy, dostali sloty na festech a peníze na nahrávání desky. Pecka. Ještě, že jsme jen čtyřčlenná kapela. Čtyřicet koncertů ročně, civilní zaměstnání, milostné životy a do toho nahrávání desky. Náš obdiv patří Kelly family a jejich umění skloubit své kalendáře. Čas vybrat si dovolenou už na jaře. Čas vyměnit osmihodinovou směnu za dvanáctihodinovou ve studiu. Peníze od soutěže ale došly už cca v půlce, a tak beztak došlo na otevření portmonky. A první desítky tisíc zmizely v nekonečném otáčení hudební smyčky. Po týdnu bylo hotovo a na scénu přišel zvukový kouzelník Michal z Musicmap Studia s jeho zaklínadly mixu a masteru.

Čas s IDIO & IDIO ale neměl trpělivost. Blížila se velká pódia českých, slovenských a polských festů a tak bylo třeba zkoušet, informovat fanoušky a mezi tím poslouchat premixy. Kadence vystoupení se zvyšovala. Každý den jsme byli někde jinde a styčný bod tvořily pouze dálnice mezi krásně žlutými poli. Dodávku jsme doplnili o fotografie rodiny, abychom si připadali jako doma. Čerstvý vzduch klimatizace naplňoval naše plíce štěstím. Pokaždé, když pojedeme autem, tak se nám vybaví tahle krásná doba.

Takhle jsme 23. března doma v Ústí nad Labem křtili v legendárním klubu Doma svoji druhou desku...

Podzim. Placka hotová. Tedy v elektronické formě. Zjištění ceny vydání vzbuzuje ve slabších povahách dávicí reflex. Po pokusech o jednání s vydavateli bereme vše opět do svých rukou a objevujeme tvrdý svět gladiátorů v podobě crowdfundingové kampaně na Startovač.cz. Výborná příležitost, jak zjistit, jestli naše tvorba za něco stojí, a jakou mají kamarádi trpělivost s reklamou na naši kapelu. Fór je v systému všechno nebo nic. Buď se vybere, co je potřeba, nebo jste zpět na začátku. Čela se rosí. S kůží na trhu na poli největšího kritika současnosti – internetové veřejnosti. Možná by si tím měla projít každá romantická duše.

Podařilo se! Tak teď už jen sehnat grafika, vybrat formát obalu a také firmu, co nám to celé splácne dohromady. Pomalu se blíží oslavy konce roku 2017. Ještě před tím ale kroutíme hlavou nad rozpočtem samotného křtu. Kapely, zvukař, osvětlovač, moderátor, plakáty, samotný prostor a mnoho dalších položek. Pomalu přemýšlíme, zda banky rozdávají hypotéky na hudební produkce. Vyhrála ale naše touha, nebýt svázaní dluhy, a tak tedy chvátáme požádat město o malou pomoc. Prý musíme nasbírat dostatek bodů, jak se to dělá, netušíme. Našli jsme pomoc u kamarádů a společně tak nasbírali dostatečné skóre, abychom zmákli každého administrativního bosse.

Křest placky. Bouřlivý potlesk v záři reflektorů. Stovky těl zmítajících se v rytmech hudby. Je tu jaro, den křtu, a samotná cédéčka dorazila dnes ráno ještě teplá. Je to rok z naší pracovní smlouvy a provize činí něco málo přes hodinu radosti a potlesku. Je to poslední koncert našeho bubeníka, který se rozhodl pro jiný život. Ten nový již netrpělivě vyhlíží pod pódiem a máčí pero do krve v dychtivé touze po podpisu. Je to hustý, je to drahý, je to žrout veškerýho času a energie, a přes to všechno cítíme, že máme tu nejlepší práci na světě. Rada na závěr – berte všechny přesčasy, stojí to za to!