Živit se hudbou je privilegium? Ilustrační foto: pxhere.com

Blog: Kudy obcházím hudební frustraci?

Mnozí šikovní muzikanti, kteří jsou mezi vámi, si místo radosti z hudby užívají věčně se navracející frustrace a nespokojenost. Nejčastěji jde o to, že se ambice být úspěšným hudebníkem setkávají s realitou, ve které bývá obtížné se hudbou uživit, docílit žádané odezvy od publika, či vydobýt si prostor v médiích.

Snažíme se postupně bušit na různé dveře, a alespoň některé otevřít. Jak bych ale mohl být spokojený po tom, co mi někdo nějaké dveře pootevře, když předtím jsem byl jen rozčílený a celý proces mě nebavil a obtěžoval? Nevím, nedokážu si to představit, ale možná je to jen můj problém.

Už několikrát jsem od lidí, kteří se hudbou živí, slyšel, že živit se hudbou je privilegium. Že cesta k tomuto stavu vyžaduje velké množství trpělivosti a odhodlanosti. Záměrně nemluvím o talentu. Talent je podle mě až na výjimky 'jen' posunutá startovní čára.

Ta odhodlanost a trpělivost má své meze u každého z nás. Rozhodně se ale jejich objem dá znásobit tím, co jsem naznačil výš. Tedy alespoň mně to funguje: být v hudbě permanentně příjemně nespokojený. Ačkoliv to může znít jako ptákovina, je to stav, který si užívám již delší dobu a drží mě v báječném vztahu k hudbě.

Vím, čemu se chci v hudbě věnovat. To, že se mi zatím nedaří věnovat se tomu na profesionální úrovni vůbec nevadí – mám se pořád co učit. Nejde mi o to být najednou král kytaristů nebo zpěváků. Jde mi o radost, že každý den se o hudbě dozvídám něco nového. Jde mi o proces učení, který mě baví. Pokaždé, když slyším lepší výtvory, než jsou ty moje (obvyklý scénář), vede mě to k otázkám: proč je to, co slyším, lepší než moje produkce? Jak mám udělat aby moje věci zněly taky tak (a posléze líp)?

Jsem obvykle docela naštvaný, protože spoustu věcí asi nikdy nepochopím. Jsem často nespokojený, protože existuje spousta chytrých knih, jejichž vědomosti a dovednosti nikdy neobsáhnu. Spousta geniálních skladeb. Hudebních výkonů. Lidí. Dráždí mě to, učí mě to. Možná jednou obsáhnu alespoň něco. Možná. Jednou?

Netrápím se, že někde nejsou peníze. Není to takový problém. Tvořím a snažím se zlepšovat se, být upřímný sám k sobě – a baví mě to. Věřím, že pokud je někdo dost dobrý, tak ho svět hudby prostě dříve nebo později vpustí a začne platit. Jsou géniové s otlučenou kytarou, jejichž hudba ke mně promlouvá víc, než spousta studiových věcí, za kterými je megatuna kapitálu.

Celé mi to připadá jako bych se chtěl vloupat do hradu plného čokolády. Nemá cenu nadávat, že hradby jsou vysoké, příkop hluboký a obecně že je na prd, že uvnitř žije bařtipán, který nikoho nechce vpustit, pokud mu zrovna nezpůsobíte blaho. Vymyslete jak na to. Zjistěte jaká cesta se pro vás nejlíp hodí a začněte hned. Beranidlo? Tunel? Křídla? Lidská pyramida s přáteli? Něco?

Nečekejme, že přijde někdo, kdo nás dovede dovnitř po mostě. Ta pravděpodobnost je prostě příliš malá… Hodně štěstí.

P. S.: Zajímaly by vás různé zdroje (knihy, videa aj.), o kterých mluvím?

Tagy: