Emma Smetana v novém videu, zdroj: YouTube

Blog: V čem je pop Emmy Smetana výjimečný?

Vnímáte hudbu, která kolem nás vzniká, v širším kontextu? Se zpožděním se ke mně dostal nový singl Emmy Smetana – Can’t Give You Up. A můj celkový dojem z novinky je naprosto skvělý. Zajímavé je, že se nejedná ani o český pop, ani o anglofonní mainstream.

Ze začátku jen krátce k videu: video plní svou funkci a obsahem i formou bezvadně podporuje atmosféru písně. Pouze mi přijde zvláštní, že filmová stránka obsahu si vysloužila na konci klipu téměř 35 sekund trvající titulky, zatímco zvuková stránka věci není v titulcích zastoupena vůbec; pod videem pak pouze položkami Music, Lyrics a složeninou Recording/Mix/Mastering, což je opravdu pozoruhodná disproporce. Hudebníci, dělejte s tím něco; nechte si uznávat svoje zásluhy, není na tom nic špatného.

Zajímavé je také to, že někteří diskutující Emmě na jejím Facebooku či na YouTube vyčítají přílišnou jednoduchost singlu, některá rádia jej nenasadí pro přílišnou mainstreamovost. Nedivil bych se, kdyby ho také některá rádia nenasadila pro přílišnou alternativnost. Ani jeden z pohledů na věc přitom nechápu.

Je to specifický typ popu, který má ve světě své specifické místo, pojďme se na to podívat.

Jako jakýkoliv druh českého popu to kvůli angličtině vůbec nejde brát.

Anglofonní mainstream pop to ale také není, a to nejméně ze 2 důvodů:

1) Aranže: Například už na první poslech člověka začnou v refrénu, tj. zhruba po 50. vteřině, na sebe upozorňovat synťákové Wagner tuby (nebo horny, či co to je), které ubírají pozornost vokálu, pletou se do něj a vytváří krásnou polyrytmickou strukturu, která ale určitě není čistě popová. Od cca 2:30 se dokonce v popředí na scéně objeví dvě stopy se synťákovými hornami, které se navzájem nenechají dokončit frázi, skáčou si do řeči, kradou si, společně se smyčci, prostor a vytváří perfektně nepopovou polyfonní plochu. Přičítám to tomu, že aranži nedělal profesionální aranžér, ale spíše producenti.

Aby to tedy byl mainstream pop, musela by aranže být naopak jednodušší.

2) Hooks: Tento anglismus je těžko přeložitelný. Nejblíže by mu byl zřejmě termín ‚motiv‘; ale vzhledem k zaužívanému způsobu užívání slova ‚motiv‘ v českém prostředí jsou parametry ‚hooku‘ poněkud odlišné. Hook by se dal popsat jako mini-melodie, resp. část melodie, která má za úkol zaujmout posluchače a jeho zájem o píseň udržet.

V případě tohoto singlu jde o to, že obsahuje spoustu chytlavých hooků. Ty jsou ale zorganizované tak, jak by to asi udělali v 80. letech protagonisté nové vlny; hooků je v písni Emmy hodně, jsou krásné, a celkově by to tedy nemuselo být na škodu. Aby to ale byl světový mainstreamový pop, musela by být melodická struktura slok přehlednější, jasnější a patrně i pravidelnější.


Co z toho plyne?

Nový singl Emmy můžeme jednoznačně označit jako alternativní, nebo indie pop. Naučme se to rozlišovat, a nasaďme to do rádií, kam to patří.

Po několika poslechnutích jsem chtěl zjistit, o co v písni jde. Zdá se, že Emma Smetana se zaměřila na svou výslovnost angličtiny, což se jí podařilo nadmíru dobře. Výsledkem je to, že vokály znějí zvukomalebně, ale na úkor srozumitelnosti textu (teď není řeč o mixu). Pokud by se někdo chtěl podívat na lyrics, tak ve videu ani pod videem nejsou, což je škoda; nenašel jsem je ani jinde, takže nemůžu posoudit jaký je v písni příběh, případně jak funguje dohromady s příběhem z videa.

Poslední poznámkou/výtkou k technické stránce věci je to, že zvuk je sice skvělý, opravdu si užívám spousty různých efektů, ať už zvukových či hudebních, ale bylo by potřeba ještě dotáhnout drobné detaily. Například v 0:18 si můžeme všimnout nechtěně slyšitelného střihu ve vokálu a v 0:36 jsou různé stopy vokálů nahrány tak odlišně, že jim není rozumět (a jako záměr to nezní).

Na závěr bych se rád vyjádřil k názorům, že Emma Smetana není výjimečná zpěvačka.

Ano, Emma Smetana není nějak zvlášť výjimečná pro svůj hlasový fond či pěveckou techniku, ale je výjimečná pro svou chuť a odvahu jít se svou kůží na trh, tedy pro chuť a odvahu (spolu)vytvářet a pod svým jménem prezentovat své osobité skladby, ve kterých se snaží propojit populární hudbu se soudobými tanečními prvky (což u nás také není zcela běžné); pro touhu investovat energii, čas a prostředky do tvorby nové hudby, která nemá v českém prostředí obdoby.

Tagy: