Boss OC-3: zapomenutý game changer pro kytaristy?

Podobný scénář, jak praví česká TV klasika, se stává jednou, maximálně dvakrát za deset let – a proti všemu očekávání potkal i oktáver Boss OC-3. Jak již číslovka napovídá, jedná se o už třetí verzi oktáveru, tedy efektu, který k zahranému tónu přidává tóny v oktávě (spodní, horní nebo různé kombinace). Oktáver jsem používal pouze výjimečně jako hodně vzácné koření. Samozřejmě hlavně proto, že při hraní více než jednotónové melodie obvykle vzniká infernální kakofonie, využitelná možná k nezákonnému akustickému mučení vězňů, ale už těžko k vytváření hudby. Kvůli tomuto zásadnímu omezení se kytaristi o oktávery nikdy příliš nezajímali, a zřejmě proto jim unikl i OC-3, zvládající věc, po které naopak spousta sólových (převážně akustických) kytaristů až zoufale touží! Možná je to chybka marketingového oddělení firmy Boss, že nedokázala tuto, nebojím se říct až převratnou novinku dostatečně propagovat přesně určené cílové skupině. Jako sólově vystupující kytarista jsem si totiž často lámal hlavu, jak zvuk jedné akustické kytary občas zhutnit. Omezení klasických oktáverů už jsem zmiňoval, hledal a nenacházel, až mi konečně uši otevřel Jon Gomm. V jeho nejslavnějším videu Passionflower (v mezičas už více než 18 milionů zhlédnutí na YouTube), které se stalo virálním především kvůli efektnímu přelaďování během hry, mě totiž naprosto odpálila jiná věc – úvodní ZVUK.

Sakra, to je přece bombastický hukot, jak to jenom dělá? Jasně, musí to být nějaký oktáver, ale vždyť mu zároveň zní i normální tóny a akordy, není vidět, že by něco přepínal nebo měl dělený výstup – to přece není možné! No a kýženou odpovědí je třetí režim v Boss OC-3 s názvem Polymod. Umožňuje totiž přesně nastavit tónové rozmezí ve kterém se přidávají spodní oktávy, takže např. jenom prvních pět pražců spodní struny a zbytek hraje normálně. To možná nezní příliš zajímavě, ale když si uvědomíte, že najednou máte příručního vypínatelného basistu? Speciálně pro hrací styly jako chicken picking nebo walking bass to otevírá úplně nové zvukové možnosti. Basisty (tak často akordy zas nehrají) tahle možnost příliš nevzrušila a kytarové vnímaní oktáveru už jsem komentoval. Ale pro sólistu to může být perfektní rozšíření zvukové palety k oslnění auditoria.

Podobného efektu lze sice docílit např. pomocí modelingových kytar Line6 Variax, Roland G-5, případně Peavey AT200 s Antares softwarem (a často je to v produktových videích předváděno). Ovšem vždy pouze pro celou strunu (nebo struny) a kvalita těchto podlaďovaných zvuků obvykle oslnivá neni. Že však tato zvuková možnost leží všemožným vynálezcům v hlavě potvrzují i speciální obskurní crossovery jako Baitar/Buitar nebo velice úspěšná kickstarter kampaň snímačů Little Thunder, případně další variace speciálního snímače s názvem Submarine. Ale proč vlastně tak složitě, když toho samého efektu lze docílit jednou krabičkou mnohem jednodušeji? Bravo BOSS a díky. Boss OC-3 přesně k tomuto účelu u nás používá ve svém pedalboardu Honza Žamboch, takže si tuto vychytávku můžete vychutnat na jeho koncertě. Také jsem zjistil, že OC-3 takto parádně funguje pouze bez basy. V její přítomnosti se ten „wow efekt“ logicky vytrácí až k neslyšitelnosti. Existuje i levná kopie Behringer SO400, ale při přímém srovnání jsem si vybral Boss OC-3 pro jeho o poznání muzikálnější projev a také přepínání bez lupanců. Vždyť se přesvědčte klidně sami...