Budujeme domácí studio VII: na počtu vstupů záleží

Známé počítání raz, dva, tři, moc tentokrát nebudeme mít šanci uplatnit. Murphyho zákon říká jasně, že zvuková karta má vždy o jeden vstup méně než potřebujeme. A nemyslete si, že když jste písničkář, tak se vás to netýká. Pokud máte elektrickou kytaru a použijete stereochorus, už vám dva vstupy stačit nebudou. Jasně, jsou mezi námi tací, který by stačil jeden vstup, třeba sóloví zpěváci nebo trumpetisté, ti ale představují menšinu.

I osm zdánlivě nevyčerpatelných analogových vstupů se dá docela zaplnit a nemusí s vámi hrát ani bubeník. Stačí duo tvořené akordeonistou a kytaristou. Akordeon bude chtít dva mikrofony, aby bylo možné přidat nebo ubrat basy v poměru k výškám. Kytarista má elektroakustiku a využívá delay, který vyžaduje dva linkové vstupy, ovšem rád by měl i zvuk nástroje sejmutý mikrofonem. Oba samozřejmě zpívají, takže to bude chtít ještě dva mikrofony na zpěv. Počítali jste se mnou? Dva a tři je pět + dva = sedm. A to jsem pominul doplnit, že kytarista si podupává na onen umělý stomp box, takže osmý vstup nezůstane dlouho volný.

Každý nástroj je vždy lepší točit samostatně a ne si je předem míchat, i když to někdy hráči na klávesy dělají. Nahrávka se lépe dál zpracovává, když je sólo syntezátoru natočené v jiné stopě než doprovod na moog v basech. I když zvuk složíme v klávesách z více vrstev, je pro míchání natočenou každou zvlášť, abychom mohli ošetřit případné interference. Jsou-li vrstva nebo nástroje ve stereu, hned jsou obsazené čtyři vstupy.

U elektroakustických nástrojů se je dobré kombinovat zvuk ze snímače se zvukem z mikrofonu. A snímáme-li kytarové kombo, není od věci ho vzít dvěma mikrofony. Někteří kytaristé také využívají současně dvou různých komb nebo beden. To samozřejmě neznamená, že je nutné si koupit kartu s osmi analogovými vstupy nebo rovnou dvě, abychom mohli točit do šestnácti stop. Dá se taky vyzkoušet předem, který zvuk je lepší a ten použít a neplácat stopy. Jsem upozorňoval, že dva vstupy obvykle nestačí, i když leccos se dá leccos vyřešit natáčením po stopách. Naprogramovaný rytmický doprovod z automatu není nutné nahrávat současně s kytarou a bicími, tam o žádné vzájemné interakci mluvit nejde. Automat nebo groove sampler ho zahraje pokaždé stejně, nebo by alespoň měl, pokud nemá poruchu a my jej umíme programovat.

A protože nám jde o kvalitu, je dobré zapomenout na různé prajednoduché převodníky na kabelu nebo konektoru, které přes USB přivádějí do počítače zdigitalizovaný signál. Vysokou kvalitu natož flexibilitu nenabízejí. Pokud nejsme kytarista, který si chce jen zachytit pár riffů, můžeme zapomenout i na zařízení typu Line 6 pod studio GX, s nímž se sice začínající kytarista s čínským nástrojem připomínajícím fendera jen z velké dálky vyblbne, má tam hafo efektů i simulace aparátů, ovšem jeden vstup je trochu málo a víc než nahrát riffy neumožní.

Jádrem zvukového studia by neměla být ani karta typu Roland Duo capture. Kvalita sice ujde, ale víc než dva vstupy tam současně nezapojíme, navíc nemá ani mikrofonní vstup ani vysokoimpedanční vstup signál z elektrické kytary nebo baskytary.

Stačit nebude ani Focusrite Scarlet 2i2, který sice patří v této kategorii ke kvalitnějším produktů, u vstupů lze už přepínat mezi nástrojovými, linkovými a mikrofonními. Nemá však fantomové napájení pro připojení kondenzátorových mikrofonů, bez nichž se dneska obejít nejde. Ten nabízí až Mackie Onyx Black Jack. Ale ani s ním si moc nepomůžeme, pokud si přijde zajamovat i kamarád. Buď natočíme obě elektrické kytary, nebo jednu kytaru a zpěv. Víc nic. Leda že bychom použili mixážní pult, což nechceme, protože to znamená, že nebudeme mít kytaru oddělenou. Nehledě k tomu, že je to výdaj navíc.

Nutné minimum

Minimem by měly být čtyři, lépe šest vstupů, přičemž by mělo být možné zapojit jak nástroje s linkovými vstupy, jako jsou různé klávesy, groove machiny a samplery, tak kytaru nebo basu, vyžadující vysokoimpedanční vstupy, a samozřejmě mikrofony včetně kondenzátorových vyžadujících napájení 48 voltů. U mikrofonních a vysokoimpedančním vstupů by měl být předzesilovač. Dobré je, když má karta digitální vstup, protože některé nástroje mají vestavěný digitální výstup a takto se nejen ušetří dva linkové vstupy, ale obejde se tady zbytečný převod z digitálu do analogu a zpět. Digitální vstup ale mají i některé efektové jednotky.

Karta by měla umožňovat 24 bitovou hloubku záznamu, takže lze zapomenout i na Akai EIE v nižší červené verzi, vyšší stříbrná PRO ho už nabízí. Srovnatelný je M-Audio M-track Quad, oba jsou ale vhodnější pro ty, kdož vědí, že budou potřebovat více mikrofonů – připojit se dají čtyři. Kdo upřednostňuje jednorožce, tedy MOTU, což je jedna z klasik, tak je tu šestivstupý Audio expres, který se dá využívat s USB i FireWire, nebo 4pre, kde jsou dokonce čtyři mikrofonní předzesilovače.

Další parametry

Abych však nezapomněl na další vybavení karet. Musí mít také dost výstupů, minimem jsou dva a sluchátkový, ovšem šest jich není na škodu, i když nezpracováváme zvuk do 5.1. Důvod je jiný, každému výstupu lze přiřadit jiný mix dříve zaznamenaných stop, což se bude hodit, když k elektronickému základu budeme současně dotáčet baskytaru s kytarou. Basák bude chtít slyšet hlavně kopák, virbl a hajtku, a varhany bude chtít jen v pozadí, zatímco kytarista to bude chtít varhany vytažené. A vy jako zvukař chcete všechno slyšet vyváženě, takže potřebujete tři různé mixy. Aby ale basák držel rytmus, potřebuje současně slyšet svůj nástroj, jak ho hraje a ne až zaznamenaný se zpožděním, takže bude chtít kartu, která toto – říká se tomu direct monitoring – umožňuje.

Požadavky splňuje třeba Focusrite Saffire Pro 14 se dvěma kombinovanými analogovými vstupy s předzesilovači, umožňujícími připojit mikrofony i nástroj, dvěma analogovými linkovými a dvěma digitálními SPDIP. Připojení je přes FireWire, obdobu pro USB představuje Focusrite Scarlet 6i6. Podobný je M-audio Pro Fire 610, samozřejmě to už jsou karty cenově překračující 5000.

Cenově dostupnější je Lexicon Omega nabízející krom dvou mikrofonních i čtyři linkové vstupy a jeden stereofonní digitální. Jedna z linek umožňuje i připojení kytary. Vypadalo by to jako jasná volba, když je ke kartě přidán ještě balíček kvalitních pluginů s reverby Panteon od Lexiconu, který dozvuk skutečně umí, Jenomže připojení je přes pomalejší USB 1.1, což už tak skvělé není. Podobně jako u půjček, je i u karet si nutné přečíst všechny parametry.

Vyšší rychlost přenosu dat rozhodně není na škodu. U karet je si lepší připlatit, za kvalitu, protože karty se nemění každé dva roky. Nikdy jsem nelitoval děsivých dvaceti tisíc, které jsem v roce 2002 zaplatil svůj Edirol FA101. Nikdy mne nezklamal a používám ho dosud, když nahrávám mimo studio. Samozřejmě, že jsem nikdy nevyužil vzorkovací frekvenci 192 kHz, ale to, že ji měl, svědčilo o tom, že jde o špičkové zařízení se skutečně kvalitními převodníky.

Výhodu menších stolních zařízení oproti rackovým je právě jejich kompaktnost. Snadno se přenášejí a nemusí se řešit jejich ergonomie. Postaví se, kam je třeba, napíchají se do nich kapely od nástrojů a mikrofonů, připojí kabelem k USB či FireWire a můžeme točit.

Možnosti růstu

Co když ale se přece jen ukáže, že šest vstupů nestačí, protože už nehrajete v duu, ale v triu? Pokud myslíte dopředu, vyberete si zařízení, která lze řetězit, nebo umožňují připojit před digitální vstup ADAT dalších osm stop.

Možnosti zřetězení nabízejí mimo jiné FireWire karty od Focusrite a Presonusu, platí ale, že se musejí řetězit karty ze stejné řady, u Focusrite je to Saffire.

Možnost rozšíření o dalších osm vstupů posílaných přes rozhraní ADAT nabízí jen pár karet s nižším počtem vstupů než je osm. Je mezi nimi nepříliš praktické RME Babyface s pouhými dvěma vstupy (mikrofonními, linkovými a nástrojovým) s několika konektory visícími na kabelech, což je daň za kompaktní rozměry, za nepříliš příjemnou cenu 14 000 korun, ovšem jde o výrobek špičkové německé firmy RME proslulé svou kvalitou. Jakékoli vyšší zařízení od ní je výrazně dražší, i půlrackový Fireface 400 s osmi analogovými vstupy stojí o deset tisíc více.

Další zařízení, ke kterým lze připojit osm vstupů přes ADAT, jsou už levnější, ať už je to Focusrite Saffire Pro 24 se dvěma předzesilovači, dva linkovými vstupy, a dvěma digitálními nebo dokonalejší obdoba pro USB Focusrite Scarlet 18i8 s čtyřmi kombinovanými analogovými vstupy a čtyřmi dalšími linkovými. Rozšíření od dalších osm vstupů přes ADAT umožňuje i TC Electronic Impact Twin se čtyřmi vstupy, z nichž dva jsou kombinované, linkové a mikrofonní a vysokoimpedanční.

Cenově se samozřejmě už pohybujeme mezi 6500 až devíti tisíci, máme ale jistotu, že nebudeme muset kartu prodávat jen proto, že nám počet vstupů nestačí. A když budeme chtít, pořád ji s sebou budeme moci vzít na cesty samotnou a nezabere tolik místa jako dražší racková zařízení s osmi vstupy.

Výhodu také je, že budeme i po rozšíření využívat typ zařízení, na který jsme zvyklí a ne je měnit za výrobek jiné firmy, který bude mít některé věci odlišně.

Pokud si myslíte, že nebudete potřebovat hned osm vstupů a čtyři nebo šest by vám mělo postačovat, můžete dát přednost menším, snáze přenositelným zařízením a přitom mít jistotu, že pokud byste točili do více stop, je možnost ke kartě připojit třeba rozšiřující kartu s osmi předzesilovači, nebo jen box s osmi AD převodníky do formátu ADAT; volba je pak jasná. S výše zmíněnými kartami vydržíte klidně deset let a osm set až 1400 ročně (v případě Babyface) zase není tolik. Navíc tyto karty na rozdíl od levnějších prodáte s menší ztrátou, a rozhodně nebudete na zájemce dlouho čekat.

(Příště o rackových zvukových kartách…)