Richard Devine a věci od Vicoustic v jeho studiu

Budujeme domácí studio XXXVIII: dvě mouchy jednou ranou

Doposud jsme v kontextu akustiky řešili, jak vylepšit zvuk ve studiu, aby byly nahrávky i mixy kvalitnější a vyrovnanější. Zcela jsme však pominuli jiný a mnohdy podstatnější důvod akustických úprav – odizolovat studio, aby z něj nepronikal zvuk ven.

Tam podobné prvky příliš nepomohou. Spoléhat se na akustické vlnky nebo na jehlany by bylo bláhové. Zvuk – zejména basové tóny – jimi celkem snadno proniknou a pak se může z hlubokých tónů basy nebo úderů do kopáku těšit i obyvatel pátého patra. A pokud nebude zrovna fandou rocku, můžete si být jisti, že za chvíli budete muset studio vybudované ve sklepě opustit.

Ovšem odizolovat studio, aby zvuk neprostupoval ven, je ještě složitější úkol, než vylepšit zvuk studia. Idea je prostá – do stěn podlahy ani stopu se nesmí přímo přenášet zvuk, takže vlastně jde o to vytvořit jakousi místnost v místnosti. Má to ale jeden háček. Zvuková izolace ani konstrukce, na které je upevněna, se nesmějí přímo dotýkat stávajících stěn, jinak by celá akce byla k ničemu, protože by se zvukové vlny dál přenášely do zdi. A samozřejmostí je izolace podlahy a stropu.

Většinou se využívá sádrokartonových desek, mezi nimiž je izolace, může to být keramická vlna, jakou používá Rockwool v deskách Rockton. Mezi sádrokartonové desky se ale mohou dát i absorpční panely Pyramid, třeba z těžké lisované izolační polyuretanové pěna, jako je Pyramid HD.

Pokud se ale rozhodneme pro odizolování studia od stěn, je dobré zabít dvě mouchy jednou ranou, vyřešit izolaci, aby zvuk se zvuk ze studia dále nešířil, ale současně dát studiu dát i dobré akustické vlastnosti, abychom se nedostali do situace, že ze studia nebude ven žádný zvuk pronikat, ale ve studiu budou nějaké frekvence rezonovat a nemuseli pak kupovat akustické panely, které vyřeší situaci uvnitř studia.

V tomto případě je vhodné použít izolační sádrokartonové desky s perforací, jaké dělá třeba Knauf, přičemž je nabízí s otvory o různých průměrech, menší pohlcují lépe vysoké tóny, větší pak basy. Že je asi nejlepší je zkombinovat, je celkem zřejmě nasnadě. Ovšem při náročných aplikacích nepostačí akustické rouno na zadní straně, ale bude tam nutné dát nějakou minerální vlnu, nebo výše zmiňovaný těžký lisovaný polyuretan.

Tyto perforované sádrokartonové desky lze použít i na snížené stropy, samozřejmě opět s izolační hmotou. A zapomenout se nesmí ani na izolaci podlahy, kterou se zvuk velmi dobře šíří. Nelze zapomínat, že právě na podlaze stojí bicí nebo basový aparát. Pod plovoucí podlahu, nebo i pod koberec je možné dát izolaci Vicoustic ISO Under Floor o různých tloušťkách.


Při stavbě studia si je také dobré uvědomit, že šíření zvukových vln má svá pevně daná pravidla. Bohužel architekti si je ne vždy uvědomují, jinak by si nelibovali v ostrých rozích a v rovnoběžných stěnách, které slouží jako dokonalé odrazové plochy. Pokud nebudou protilehlé stěny rovnoběžné, nebude hrozit, že se se vlny o určité délce budou opakovaně odrážet. Budou-li svírat ostrý úhel, pomůže to. Tím samozřejmě nevyzývám ke stavbě místností s šikmými stěnami nebo k akceptování stavení fušeřiny, kdy by se odborníci vymlouvali, že stejně nejsou rovné, aby se zvuk tolik neodrážel. Namontujeme-li sádrokarton nebo perforované panely ze sololitu šikmo k protilehlé stěně, můžeme si trochu usnadnit situaci.

Viděl jsem a hlavně slyšel, jak vylepšily akustické kvality docela rozlehlé a prázdné místnosti šikmo zavěšené panely u stěn, samozřejmě tak, aby zvuk nedorážely do zdi, u níž visely, ale do prostoru.

Zmiňuju to ještě z jednoho důvodů. Budeme-li stavět studio, je potřeba si hned na začátku potřeba určit jeho dispozice. Pootočíme-li režii o devadesát stupňů, velká část stávajících úprav bude k ničemu, protože zvuk se bude šířit z jiného místa. A šikmo zavěšené desky, které tak pomáhaly, by mohly působit zcela opačně, když by se daly bedny na opačnou stranu.

Ono oblíbené dvakrát měř jednou řež tady ani nestačí, protože takto se spěchat nemůže. Vše si je nutné předem skutečně dobře rozmyslet, ne dvakrát, ale desetkrát, aby se už pak nemuselo nic z gruntu předělávat, protože vylepšovat se stejně bude muset pořád něco.

Samozřejmě při stavbě studia nelze zapomínat, že zvuk může prostupovat i přes dveře. Bez akustických dveří by nám všechny ostatní drahé úpravy byly nanic. Nemusíme nutně kupovat speciální od Vicousticu za 35 000, většina výrobců dveří nabízí i akustické dveře v cenách od nějakých šesti sedmi tisíc. Pokud přes ně nepotřebujete vidět, jsou samozřejmě lepší plné. A nesmí se zapomenout, že akustické dveře vyžadují také speciální zárubeň.

Zlepšováky s polepením dveří molitanem, který překryje koženka, se sice objevovaly i na bezpečnostních dveřích, ale naštěstí jsou tyto zlepšováky z dob divokého kapitalismu devadesátých lat passé. Ovšem musíme se smířit s tím, že pode dveřmi už nepovede prodlužovačka nebo párák.


Elektřinu musíme vést zdí a pokud se točí v nějaké místnosti, které přímo s režií nesousedí, je potřeba vyřešit, jak odtamtud dostaneme kabel od mikrofonu. Jak je asi každému jasné, díry ve zdi by znehodnotila naši investici
Stejně tak nelze zapomenout na akustická okna, přes která je vidět z režie do nahrávací místnosti. Občas se dělají dokonce z trojitých skel.

Požadavkům na akustiku je nutné podřídit i použitý nábytek. A tím nemám jen na mysli, že by židle ve studiu neměly být rozvrzané. To je samozřejmost. Ale v poslechové místnosti není dobré mít knihovnu s posuvnými skly, které krásně drnčí. A lepší se je vyhnout se i různým kovovým policím, byť nás na nich láká cena i nosnost. A s rozmyslem je potřeba vybírat i skříň na kabely a stojany, zvažovat dobře zvolený matriál, i když kovové sloupy vyplněné pískem, jsou bez problémů.

Zákony akusticky je třeba mít pořád na mysli, hudba je o zvuku, ale nějak nesmíme zapomenout ani na jiné důležité aspekty. Jedním je přívod vzduchu. V malém studiu se zvuk rychle vydýchá a pak přicházejí únava a bolest hlavy, které rozhodně nepřidají na výkonu kapely ani zvukaře. Klimatizace je ovšem dost drahá a navíc hučí a také mohou skrz ní pronikat zvuky, až už zvenčí nebo ven. Důležité je i vhodné osvětlení. Ve studiu trávíme dost času, takže klasické blikající namodralé zářivky nejsou opět to pravé ořechové.

Takto by se mohlo pokračovat dál a dál, protože těch bodů, co jsou potřeba vyřešit je nespočet, ale ty by už trochu přesahovaly rámec seriálu a zasahovaly do oblastí stavebního inženýrství, což je oblast, která není vzdálená jen mě, ale i většině čtenářů, kteří si raději kupují nebo obhlížejí preampy a různé efekty, než aby chodili po stavebninách a okukovali modré sádrokartonové desky od Rigipsu či porovnávali, zda jsou lepší akustické podhledy od Rigipsu Cleaneo nebo Gyptone Big Quattro. Čas trávíme spíše hovorem o kvalitách operačních zesilovačů a různých elektronkách než dlouhými řečmi o problémech montáží akustických panelů a který systém je nejvíce user friendly. Na to mohu odpovědět, že žádný.

Navzdory veškeré snaze se mi ani specializovaným lepidlem nepodařilo přilepit panely Vicoustic Wavewood v jedné rovině. Že mi ten první spadl, je snad jasné každému. Naštěstí se mi neulomil růžek, jak se obvykle stává. Ale vylepšení zvuku bylo patrné zejména u basy, přestala být zahuhlaná. Lepil jsem je přes roh, takže působily současně jako basová past. Byla to otrava, ale zlepšení zvuku bylo rozhodně výraznější, než když jsem přešel od preampu TLA Fat Man 2 ke Golden Age Pre 73.