Apollo Twin USB

Budujeme studio XLVIII: pluginy při nahrávání

Pokud jsme už nemalé tisíce investovali do pluginů, naskýtá se otázka, zda by se nějak nedaly využít při nahrávání. Samozřejmě daly, ale jen v omezené míře. Ono je to prosté, záznam je tím kvalitnější, čím víc využijeme bitovou hloubku. Bude-li se signál pohybovat okolo nějakých mínus osmi, mínus šesti decibel, tak bude rozhodně vyšší, než když sotva překročí mínus dvacet. To pak většina bitů zůstane na hodnotě nula a z šestnácti bitů se pro záznam zvuku využije jen část.

Samozřejmě že s rostoucím bitovým rozlišením na 24 a 32 plovoucích méně záleží na tom, aby byl záznam co nejhlasitější, jako v případě šestnáctibitové hloubky záznamu, kde bylo důležité, aby signál byl skutečně silný, protože jedině tak šlo zachytit většinu nuancí v hudbě. U čtyřiadvacetibitové hloubky se můžeme proti přebuzení zabezpečit tím nejprostším způsobem – mírným stažením úrovně vstupu, aniž by se to tak výrazně projevilo na kvalitě jako u šestnáctibitové hloubky.

A pak si zase můžeme trochu se signálem pohrát. Většina programů totiž umožňuje použít pluginy i na vstupu, takže můžeme provést rovnou ekvalizaci i kompresi. Samozřejmě, že upravujeme už zdigitalizovaný signál za převodníkem, takže se takto připravíme o možnost využít maximální kvality digitalizace tím, že rovnou ořízneme nežádoucí frekvence.

Přirozeně bychom to mohli dělat až při dalším zpracování nahrávky, ale když to uděláme při natáčení, usnadníme si práci. Budeme-li točit jednu skladbu, tak je to jedno, ale bude-li jich deset, tak nastavení uděláme jednou a nemusíme nasazovat při mixu pluginy u každé skladby znovu a znovu, takže nejspíš v některé skladbě u některé stopy na nějaký plugin zapomene a pak se budeme divit, proč ta kytara v šesté písní zní tak blbě… Protože jsme hlavy děravý.

Samozřejmě má tento postup i své nevýhody. Podobně jako při využití hardwarových zařízení si musíme dát dobrý pozor na nastavení jednotlivých efektů. Zatímco při mixu můžeme experimentovat, protože zpracováváme jednou nahrané stopy nedestruktivně, nasazujeme efekty, ale původní záznam neměníme, tady ho rovnou upravujeme, takže žádný krok zpět není.

Pokud budeme zaznamenávaný signál prohánět nějakým efektem, nutně dojde ke zpoždění, tedy ke zvětšení latence, byť pravda ne nijak velkému. Objeví se ale jen na stopách, které mají efekt přiřazený, takže ty se zapíší s malinkým zpožděním. A to už problém být může, protože se nějaký signál může dostat do protifáze. Prostě budeme-li točit virbl dvěma mikrofony a na horní nasadíme ekvalizér a kompresor a na druhý ne, tak halt bude horní záznam malinko zpožděný a v nejhorším případě nám nezbude, než ho dorovnat. Dobré je proto mít na začátku v každé stopě nějaké klepnutí, abychom měli podle čeho záznam případně srovnat. Někdo doporučuje prohánět všechny nástroje přes stejné efekty, i když u některých bude v režimu bypass, jak se to občas dělá při míchání na analogových pultech, ale nejsem si jist, zda to funguje i v digitálním světě.

Navíc si je potřeba uvědomit, že každý plugin ubírá něco na výkonu procesoru, a to i když běží naprázdno. U méně stop to není žádný problém, ale pokud bude stop skutečně hodně a použité efekty budou výpočetně náročné, tak se i to herní dělo může zapotit, natož nějaké staré dvoujádro, které nebude stačit vše v reálném čase zpracovat a začne se zasekávat. Při míchání to až takový problém není, prostě nějaký méně podstatný efekt vypneme a spustíme ho až při exportu, ale když se kousne počítač při nahrávání, už nic nezachráníme. A tady se uplatní akcelerační karty nebo speciální zvukové karty se zabudovanou DSP jednotkou s vlastními procesory, která přicházející signál zpracovává, aniž by zatěžovala procesor počítače CPU.

Zvukové karty z řady Universal Audio Apollo současně působí jako akcelerační karta, takže ty využité pluginy nesnižují výkon počítače, karta sama má podle verze Duo a Quad dva nebo čtyři procesory Shark, poskytující potřebný výkon. Zatímco první generace se stříbrným čelním panelem se ještě připojovala přes FireWire port, aktuální druhý v černé barvě se už připojuje jen přes nový interface Thunderbolt, což se ovšem prodraží, protože počítače s tímto interfacem jsou pěkně dravé, což platí dvojnásob u notebooků. FireWire navzdory svým výhodám začalo mizet s nástupem USB 3.0, které sice nabízí vyšší přenosovou kapacitu, ovšem pořád zatěžuje procesor žádostmi o přerušení, i když je protokol přece jen lépe vyřešen než u verzí 1.1 a 2.0, zatímco FireWire pracuje nezávisle na CPU.


Kdo by ale řešil drahý interface, když nejlevnější Apollo 8 duo stojí nějakých 53 tisíc. Má osm analogových vstupů, čtyři linkové a čtyři mikrofonů, dva z nich lez použít jako nástrojové. Dalších 16 vstupů lze připojit digitálně přes ADAT, takže jde o plně vybavenou kartu. Důvodem výrazně vyšší ceny proti konkurentům nejsou jen kvalitní komponenta, ale taky efektová jednotka DSP na úrovni akceleračních karet UAD 2 duo. Externí UAD-2 Satellite DUO Core se stejným výkonem a základními plug-iny stojí 19 000. Z tohoto hlediska už není ta Apollo 8 tak drahé, jak se zdá na počátku a dostává se pod cenu kvalitativně srovnatelných karet od RME, jako je Fireface 802.

Pokud postačí jen karta se dvěma analogovými vstupy rozšiřitelná o dalších osm, tak se na navíc připojitelná přes USB 3.0, tak se za 21 000 prodává Apollo Twin USB, které stojí jen o málo víc než samotná externí karta se dvěma procesory Shark připojitelná přes FireWire a dokonce méně jež externí karta připojitelná přes USB 3.0 se čtyřmi procesory UAD 2 Satellite USB QUAD nebo dokonce samotná karta, co se dává do slotu s PCIe. A verze s omezeným výkonem na jediný procesor Apollo Twin Solo stojí necelých devatenáct tisíc 19 tisíc, tedy stejně jako RME Babyface, které sice má dvojnásobný počet analogových vstupů, ale žádnou jednotku DSP nemá.

Podobný koncept nabízí i RME u své vlajkové lodi UFX s osmi analogovými vstupy, z toho čtymi mikrofonními a dalšími šestnácti digitálními připojitelnými přes ADAT. Připojení je přes USB 2.0 nebo FireWire 400. Karta má vlastní procesory, takže na každém kanálu se může využít třípásmový ekvalizér plus horní propust, kompresor, limiter, ale také reverb. Navíc může sloužit i jako samostatná nahrávací jednotka, protože se k ní dá přes USB připojit disk, na který se rovnou nahrává záznam. Zadarmo to ovšem není, UFX stojí přes padesát tisíc.

Plakat ale nemusejí ani ti, kdož na Apollo nemají a nechtějí krást. Řada Presonus Studio 192 je dostupnější, plná verze s 26 vstupy, z toho osmi analogovými kombinovanými mikrofonními a linkovými, vyjde na 24 000, menší Studio 192 Mobile s 22 vstupy, přičemž mikrofonní jsou dva a linkové další dva, pak na 17,5 tisíc. Obě se připojují přes USB 3.0 a využívají technologie z digitálních pultů stejné firmy. Najdeme v nich preampy X-MAX, u nichž se už nastavuje gain digitálně přes program v počítači stejně jako se z počítače zapíná fantomové napájení nebo otáčí fáze, přičemž se k ovládání využívá dotykový display. U každého kanálu se v systému zvaném Fat Channel dá nastavit ekvalizér, gate a kompresor/limiter. Samozřejmě cenou je vyšší latence, pohybuje se minimálně na deseti milisekundách.

Ale používat pluginy bez zatěžování procesoru lze i bez toho, aby se kupovala nová zvuková karta. Samotné akcelerační karty, ať už interní nebo externí, lze využít ve většiny DAW programů, jako jsou Cubase, Sonar nebo Pro Tools. Svou zlatou éru z počátku tisíciletí, kdy počítače ještě postrádaly patřičný výkon, už mají za sebou. Většinu jich lze dnes použít bez toho, aby to počítač výrazněji zpomalovalo. Trošku jiné je to ale u složitějších emulací klasických zařízení Akcelerační karty přesto dále nabízí nejen Universal Audia a to jak interní, tak i externí, ale také TC Electronics, byť už jen pro profesionální uživatele. V nabídce zůstala jen ta nejvyšší řada System 6000 ve verzi II i se speciálním ovladačem, který se připojuje přes vysokorychlostní síťový protokol ethernet. FireWire moduly nebo PCI a PCIe karty už nenabízí. Jiné společnosti, jako třeba Solid State Logic s výrobou podobných zařízení skončily.

K počítači se ale dají externě ale připojit i některé drahé stand alone zařízení, jako je reverb Bricasti nebo reverby a efektové jednotky Lexicon PCM92 a PCM96. Žádné z nich ale nevyužívají opouštěné FireWire, ale opět se připojují se přes ethernet, tedy jako síťové zařízení.