Busking: umění, nebo obtěžování?

Vzít si hudební nástroj, žonglérské vybavení nebo třeba loutku a vyrazit do ulic prezentovat své dovednosti kolemjdoucím za nějakou tu zlatku do klobouku – v západních metropolích naprosto běžná praxe označovaná anglickým termínem busking, u nás ještě donedávna žebrota, případně výdělečná podnikatelská činnost s nutností získat povolení. V letošním roce se však radnice některých českých a moravských měst rozhodly vyjít pouličním umělcům vstříc a stanovily jistá pravidla, která busking umožňují. Celá inciativa se však zatím jeví spíše jako dočasný experiment a je otázkou, jak dlouho budou buskeři v ulicích trpěni.

Busking je fenomén. Kdo byl někdy v Paříži, Berlíně či jiném evropském velkoměstě, jistě si vybaví zástupy talentovaných pouličních umělců, kteří svou produkcí baví kolemjdoucí a umocňují tak jejich zážitek z návštěvy daného města. Někde se jedná téměř o součást tamního kulturního dědictví a historickou danost, kterou každý turista očekává. Však samotný pojem „busking“ pravděpodobně vychází ze španělského slovesa „buscar“, které znamená „hledat“ (v případě buskerů slávu a bohatství) a v Anglii se objevilo už počátkem předminulého století s potulnými hudebníky, takzvanými minstrely. U nás je tradice tohoto řemesla poněkud kratší a jeho pozice slabší, což je způsobeno několika faktory, nedostatkem politické vůle počínaje a určitou otupělostí zdejšího publika konče.

Busking v českých podmínkách

Donedávna musel zájemce o provozování pouličního umění projít absurdní procedurou sestávající mj. z vyplnění sáhodlouhé přihlášky a formuláře pro Ochranný svaz autorský, zaplacení poplatku až 500 Kč, přičemž na rozhodnutí městského úřadu čekal mnohdy až měsíc. Když k tomu přičteme nemožnost svobodně si vybrat místo produkce a časové omezení produkce pouze na dobu, kterou určí úřad, je patrné, proč se v ulicích našich měst buskingu nedařilo. V poslední době se však přece jen trochu hnuly ledy a vypadá to, že s těmito likvidačními podmínkami je alespoň na čas konec.

Například v Praze bylo v březnu letošního roku vydáno „Doporučení pro veřejné produkce – Busking na veřejných prostranstvích na území hl. m. Prahy“, které dává pouličním umělcům určitou svobodu. Podle vyhlášky Magistrátu hl. m. Prahy je busking jako „provozování pouliční umělecké veřejné produkce, zejména hudební, divadelní a artistické, konané na veřejných prostranstvích ve vlastnictví hlavního města Prahy“ umožněn i bez povolení příslušného silničního správního úřadu, pokud výkonem pouliční veřejné produkce nebude ohrožena bezpečnost nebo plynulost silničního provozu. To je zásadní změna oproti minulosti.

Ve vyhlášce je dále uvedeno i několik doporučení pro buskery, mj.: busking budou provozovat současně nejvýše 4 osoby, busking bude provozován v době od 10.00 do 21.00 hodin, jeden provozovatel buskingu bude na jednom místě uskutečňovat veřejnou produkci nepřetržitě nejdéle 2 hodiny, bude dodržován hlukový limit max. 45 dB. Celé znění vyhlášky je k dispozici na oficiálních webových stránkách Magistrátu hl. m. Prahy a je určitě v zájmu všech zainteresovaných se s ním seznámit.

Tolerance místo doporučení a vyhlášek

Podobně se k pouličnímu umění postavili i v jiných našich městech, například v Brně lze také vystupovat kdekoliv a bez zvláštního povolení. Zdá se tedy, že jsme svědky všeobecného rozkvětu buskingu a že by se časem i česká a moravská města mohla pyšnit kvalitní pouliční kulturou. Jak už ale bylo zmíněno, zatím vše působí spíše jako experiment, který může být v případě sebemenších problémů hned pozastaven. A to by byla škoda. Vždyť kromě neopakovatelné atmosféry vytváří busking i platformu pro mladé a nadějné umělce, kteří zatím nemají možnost prosadit se v klubech. Připomeňme, že v zahraničí na ulici začínali takoví velikáni jako Bob Dylan, David Gilmour nebo Edith Piaf. Proto bude třeba mnoho tolerance nejen na straně obyvatel měst, kde je busking povolen, ale i na straně samotných umělců.

Tagy: