Být Nietzsche basák, označil by tento Sandberg za Nadbasu

Jsou hudební nástroje, od kterých něco očekáváte, zahrajete si na ně a dostanete od nich přesně to, co jste předpokládali. No a pak jsou nástroje, od kterých něco očekáváte, vezmete je do ruky, zahrajete si, a první, co si řeknete, je holy sh*t, tak to je mazec! Přesně to jsem zažil s baskytarou Sandberg California II VT4.

Na úvod bych rád učinil jedno přiznání. Nepovažuju se za nějak zásadně technicky vyspělého basáka. Jakékoliv smrtící slapy a jiné extrémní techniky mě spíše uráží (samozřejmě řečeno s nadsázkou, protože je neumím). Mám rád, když je basová linka spíše jednodušší, nehraje si na sólový nástroj a její part je napsaný tak, že společně s bicími hrne a tlačí, než aby jakkoliv zbytečně exhibovala. O tom se nakonec můžete přesvědčit třeba v tomhle klipu mé kapely FIVE O’CLOCK TEA.

O německých baskytarách Sandberg je všeobecně známo, že jde o precizně zpracované nástroje, které jsou dotažené do posledních detailů. Při prvním osahání a prohlédnutí Sandbergu se o tom přesvědčíte. Nástroj, který byl vyrobený ručně, prostě žije už na pohled. Z každého komponentu i v každém detailu si všimnete, že se s nástrojem někdo pomazlil a věnoval mu péči, což je vždycky příjemné zjištění.

Sandberg California II VT4 má tělo vyrobené z masivního jasanu, krk je javorový (dokonce ze země javorového listu) a hmatník z ebenu. Stejně jako ostatní baskytary Sandberg z těchto vyšších řad umí i tato fungovat v pasivním i aktivním režimu. Přepínání je zde řešené pomocí push/pull potenciometru Volume. Při „vycvaknutí“ (to je panečku terminologie) tohoto ovladače je basa pasivní, čímž se z cesty vyřadí i dvoupásmový ekvalizér.

Co mě osobně na base baví, je to bourání hranic a zažitých konvencí. Svým tvarem a použitím děleného snímače totiž odkazuje k tradičnímu precisionu. Přítomnost kobylkového snímače z ní ale dělá takového hybrida mezi preclem a jazz basem. Snad to nevyvolá nějaké zásadní pozdvižení u příznivců jednoho nebo druhého tábora. Hned po vzhledu (do kterého se zamilujete), nám jde totiž o zvuk, že? A ten je nekompromisní. Díky zmíněným snímačům pocházejícím z dílen Delano vám nástroj poskytne obrovskou škálu zvuků, přičemž si stále zachovává svůj pevný a sandbergovsky tlustý zvuk.

V pasivním režimu a zejména při hře trsátkem vám dá toho typicky nas*aného precisiona, který se hodí třeba do punku nebo rocku. To nemluvě o tom, co se při této konfiguraci hrne, když pomůžete aparátu nějakým nakopávačem. Já osobně používám bass boost od Tauruse, ale zcela určitě to zafunguje i s klasickým bass overdrivem od Bosse. V aktivním režimu při hře prsty vám zase dá takový ten masivní zvuk, během kterého si na aparát nesmí sednout vaše holka, protože byste ho pak museli otírat.

Já hraju v drop C, ovšem nasazuju struny z pětky (0.40), přičemž G prostě vyhazuju. Nepředpokládám ale, že by se v klasické E ladění měla chovat jinak. Aktuální cena 38 490 Kč sice nástroj řadí mezi středně dražší (i když záleží na úhlu pohledu). Na druhou stranu si tuhle basu jednoho dne vezmete s sebou do pekla, nebo nebe (záleží, jakou hudbu hrajete).

Takže verdikt? Kdyby se mě někdo zeptal, jestli Fender za 80 nebo Sandberg za necelých 40, neváhám ani minutu. Zvolím Fender. Pak ho okamžitě prodám, koupím si tenhle Sandberg a ještě mi zbude na nový aparát :))).

Proč si totiž kupovat basu, když můžete mít Nadbasu, že.

Se Sandbergem ve studiu Hostivař u Zdendy Šikíře
SANDBERG California II VT4
SANDBERG California II VT4
Tagy: