Cajon Meinl HCAJ2AMTS: potěcha pro oko i ucho

Firma Meinl zabývající se výrobou bicích hudebních nástrojů a perkusí není na našem trhu žádným nováčkem a její výrobky můžete spatřit ve studiích i na pódiích po celém světě. Firma proslula zejména vysokou kvalitou svých produktů při zachování relativní cenové dostupnosti. Jak si v tomto směru vede jeden z nejoblíbenějších perkusivních nástrojů poslední doby, cajon Meinl HCAJ2AMTS?strong>

Jak to vypadá?

Jak vypadá původem španělský perkusivní nástroj cajon, dnes již ví asi každý, kdo trochu více přičichnul k muzice, ale pro ty neznalé alespoň stručný popis. Jedná se v podstatě o dřevěnou bednu, v tomto případě o rozměrech 30 x 30 x 46 cm opatřenou z jedné strany hrací (úderovou nebo také rezonanční deskou) a z druhé strany deskou s ozvučným otvorem. Zatímco přední (hrací) deska je ke korpusu přišroubována, zadní deska je – stejně jako zbytek konstrukce – lepená. Zespodu je cajon opatřen čtyřmi gumovými nožičkami a uvnitř těla nalezneme laditelný struník, podobně jako u malého bubnu (virblu) v bicí soupravě. Pomocí tohoto struníku a částečně i povolením či utažením šroubků u horních rohů cajonu lze docílit poměrně velké škály zvuků.

Šikovný perkusista dokáže hrou na cajon bez problémů nahradit celou bicí soupravu. Tolik na vysvětlenou... a pojďme k věci. Cajon, o kterém je tu řeč, má tělo vyrobené z materiálu, které výrobce označuje jako MDF (Medium Density Fiberboard) a jedná se ekologicky šetrný dřevovláknitý materiál střední hustoty v našich končinách známý spíše jako sololit. Přední a zadní deska je pak z materiálu Rubber Wood, což mnozí považují jednoduše za gumovník, nicméně jedná se o malajský dub. Ten je sice také významným přírodním zdrojem kaučuku, ale od pravého gumovníku se přeci jen trochu liší, jak strukturou dřeva tak i jeho vlastnostmi.

Kvůli dosažení na pohled velice efektní povrchové úpravy je celý povrch cajonu potažen tenoučkou dýhou v barvě Amber Tiger Stripe. Povrchová úprava je mat. Struník je zde narozdíl od základních řad cajonů tvořen plně laditelnými strunami upnutými do tvaru písmene W. Dílenské zpracování je na slušné úrovni a ani po letmém pohledu do útrob cajonu jsem neshledal žádné závažné nedostatky. Oko jsme tedy potěšili, pojďme na to, co může nabídnout tento cajon našim uším...


Jak to hraje?

Nejprve jsem si zkusil na cajon zahrát tak, jak jsem jej obdržel v obchodě – a musím říct, že výsledek byl dosti tristní. Až jsem se lekl, zda to u Meinlů s těmi ekologickými materiály nepřepískli a že tyhle roztodivné dřeviny prostě nehrají, ale nakonec stačilo si jen trochu pohrát se struníkem, lehce povolit šroubky u horních rohů kvůli slap-efektu a cajon se rozehrál jedna báseň.

Díky potažení tenkou dýhou má cajon oproti "přírodním" modelům sušší a trochu temnější zvuk, což rozhodně není na závadu, protože zvuk tím zároveň získává na ostrosti a krátký dozvuk se perfektně hodí např. do stylů jako je hip hop. Při větším utažení struníku získají basy na průraznosti a zvuk se celkově více přiblíží klasické bicí soupravě.

Co se týče slap-efektu, tak ten není v případě tohoto cajonu příliš výrazný, ale stačí hodně povolit (nebo rovnou vyjmout) šroubky v rozích, podložit v těchto místech hrací desku kouskem složeného papíru či tenkým dřívkem, aby došlo k většímu odchýlení desky od těla cajonu a šroubky pod touto výložkou naopak dotáhnout nadoraz a dostanete velice barevný a silný slap. Experimentů s laděním a barvou zvuku nabízí tento cajon skutečně dost a záleží jen na vašem vkusu a chuti se těmto experimentům věnovat.

Závěr

Jste-li bubeníci, kteří občas potřebují něco tiššího či méně rozměrného než je klasická bicí souprava, nebo jste blázni do world music a nebo prostě jen rádi experimentujete a hledáte netypické či exotické oživení zvuku vaší kapely, rozhodně byste neměli cajon minout. Základní techniky hry si osvojíte během pár dní a podrobných návodů jak na tento nástroj hrát je doslova plný internet. Takže stačí si jen vybrat ten pravý, který vás osloví jak po zvukové tak třeba i po vizuální stránce, nebát se a pustit se do toho.

Tagy: