Ondřej Klímek, foto: Jiří Štarha

Chtít nejlepší a třeba toho nedokázat

Výzva. Tak lze pravděpodobně nejpřesněji vyjádřit vše okolo písně Cíl, která vznikala přibližně dva roky a která spatřila světlo světa na konci letošního léta.

Jedinečné spojení několika osobností české hudební scény společně s hlubokým textem českého básníka Jaroslava Vrchlického z konce 19. století napovídaly, že se přede mnou otevírá zcela nový skladatelský a produkční prostor, protože jsem se až do teď profiloval zejména jako hudebník doprovázející osobnosti napříč českou hudební scénou.

Asi před dvěma roky jsem projížděl videa s písněmi Romana Dragouna a narazil na asi patnáct let starý díl pořadu Noc s Andělem. Díl byl věnován pravě Romanovi a kromě něj byli ve studiu přítomni také jeho nejbližší – dvorní textař Milan Princ a Romanův otec František Dragoun – významný český malíř a autor textu písně Zdroj, dle mého názoru jedné z nejkrásnějších písní v českém jazyce vůbec. A právě pan František Dragoun v tomto díle zarecitoval několik veršů básně, která mě okamžitě zaujala a kterou jsem se pak několik dní snažil najít napříč českým internetem. A povedlo se!

Báseň se jmenuje Cíl života, autorem je český básník Jaroslav Vrchlický a poprvé byla uveřejněna ve sbírce Spisy básnické v roce 1889 a poté o deset let později vyšla ve sbírce Překročen zenit. Čím více jsem báseň četl, tím víc se mi v mých představách začal rýsovat formát, jak by se báseň dala použít pro potřeby písně, které verše by seděly slokám a které zase refrénu, to vše navíc korespondovalo s melodickou linkou, která už mi v hlavě zněla nějaký ten pátek a která dobře seděla na zmíněný, mírně upravený text. Nápad byl zde a vznikl tak podnět k tvůrčímu procesu, který trval přibližně dva roky a vyvrcholil prací ve studiu Honzy Tulenka (skvělého kytaristy, kterého můžete vidět po boku mnoha hvězd) a finálním mixem & masterem Lukáše Chromka, jednoho z našich nejvytíženějších hudebních producentů současnosti.


Obsah textu dával znát, že výběr interpreta pro nazpívání písně bude složitý. Jasné bylo, že píseň nemůžu zpívat já, neboť projev i barva mého hlasu se mi zdá od počátku neadekvátní. Na několika letních festivalech jsem však potkal litvínovského písničkáře Xaviera Baumaxu a začal naposlouchávat jeho tvorbu, přičemž jeho poslední desku z jara letošního roku nesoucí název Idueto, jsem si prostě a jednoduše oblíbil. Barva hlasu Xaviera mě baví, navíc určitá životní zkušenost a interpretační vyzrálost napovídala, že Xavier by i přes žánrovou rozdílnost mohla být ta správná volba. A nemýlil jsem se. Xavier píseň vzal jako výzvu a skočil do práce po hlavě.

Bicí nástroje obstaral jeden z mých nejlepších přátel, skvělý multižánrový bubeník Michael Nosek, který mě před pár lety na tvorbu Xaviera upozornil jako úplně první během našeho toulání po Jeseníkách. Míšův přístup, rady, podněty a samozřejmě krásně nahrané bubny mají svou podstatnou zásluhu na finální podobě písně. Tep písně vytvořil společně s basou Tomáše Uhlíka, mého spoluhráče z Vltavy. Mimochodem, Tomáš, bezvadný člověk a skvělý muzikant, působí také jako člen ČNSO, s kterým v Londýně v Abbey Roads Studios nahrával hudbu k filmu Quentina Tarrantina Osm hrozných, za kterou získal Ennio Morricone zlatou sošku Oscara…

Jak už jsem psal na začátku, spojení všech dotyčných a zainteresovaných je jedinečné a mám z toho všeho velkou a upřímnou radost.

Možná si říkáte, co dál? Už brzy vypustím do světa další píseň s názvem Marion a Damiel, která vznikla na text Milana Prince a je inspirována filmem Nebe nad Berlínem. Píseň vyjde 8. listopadu, v předvečer výročí pádu berlínské zdi a tentokrát jí nazpívám sám, což pro mě bude opět jedna velká nová výzva…

Tagy: