Cort M520 BLK: studentské PRS

„Zapomeňte na cortky, Squier je král low-endu!“ Možná se podobné výkřiky zakládají na pravdě. Každopádně mě teď z fleku napadá kytara, kterou do kamen určitě nepřiložite. Tedy aspoň ne hned. Pseudo-Paul Reed Smith a bazarová stálice Cort M520 BKS.

Jasně největší předností kytary je sustain silný jako to stehno, na kterém ho pocítíte už po prvním mocném riffu. Mahagonu je však v těle tak akorát, aby se pod jeho vahou nepodlamovala kolena a neprohýbala záda. Výrobce měl navíc soudnost. Mahagonový krk nechal radši k tělu přišroubovat než lepit a riskoval ztrátu drahocenné rezonance. Prozíravá volba v marasmu tovární indonéské produkce, kteréžto kvalitativní standardy dost pokulhávají i za těmi čínskými. Výsledný zvuk i tak zní poněkud lacině, má však hodně z charakteru hebkých nižších středů typických pro PRS.

Mimochodem, krk má možná céčkový profil, ale také zúženou menzuru 629 milimetrů. Těžko budete za šest litrů mimo koncern Ibanez hledat druhou takhle rychlou a pohodlnou kytaru. Jenže jak se u testovaného modelu povedlo broušení a intarzie pražců, o to odbytější byl nátěr hmatníku. Dávejte proto pozor, aby to u jiných kousků nebylo naopak.

To nejcennější na kytaře jsou snímače P90. Znáte z ekonomičtějších esgéček od Gibsona. Však si taky jejich pustošivý účinek s francouzským samopalem z Hvězdné brány v ničem nezadá a z výše uvedené skladby dřev vyždímá maximum. Příjemně zvonící čisté až jemně zkreslené polohy vhodné pro jazz, blues a prachsprosté country anebo odbržděný gain pro metalcorové záseky. Měnit snímače tedy nutně nemusíte. Totéž se bohužel nedá říct o přecitlivělých poťácích, kobylce a nultém pražci ze syntetické kosti. Jejich životnost má zjevně limity.

Však také Cortka M520 není kytara na věčnost. Skvělou službu prokáže na úplném začátku při mačkání „baryků“, ale pro túrujícího muzikanta už je to zbytečná zátěž. Nápadně výhodná koupě této cortky z druhé ruky by se vám tudíž nemusela vyplatit.

Tagy: