Dan Bárta: Na trendy kašlu

Kdyby se konala anketa, kdo z tuzemských frontmanů je nejvíc charizmatický, Dan Bárta by se umístil určitě na první příčce. Nezaměnitelný vokál, cit pro detaily, hluboké vrozené muzikantství – to vše dělá ze zpěváka J.A.R., Illustratosphery či Alice opravdovou osobnost našich českých luhů a hájů. Otevřený rozhovor o minulosti, současnosti i jeho střízlivého hodnocení našich hudebních cen se nesl v optimisticky úsměvném duchu.

S J.A.R. jste odehráli 17. listopadu výroční koncert. Jaký máš z něho pocit, potažmo i z celých listopadových oslav?

S J. A. R. to byla paráda, takovou to mělo v sobě zvláštní zarputilost a zuřivost, jeli jsme jak mašiny. Mašiny s hosty našimi, nakonec to byla taková pěkná celebrace, vážně, veselá. Byl jsem tak utahanej, že jsem si ani mejdan pořádně neužil (smích). A zazpíval jsem si s Davidem Kollerem na Václaváku Oheň, takovou píseň starou, k tématu, bylo to pěkný, trochu sentimentální po pravdě. Jinak se oslavy, jakkoliv jsem zarytý antikomunista, antikremlista, antihradčanista a antiburanista, nesly trochu na můj vkus příliš na vlně protestní, já bych raději svobodu pojmenovával, ukazoval na ni, slavil ji a děkoval za ni, ale takový je život lidský.

Po půl roce se vrátíš na pódia i s Illustratospherou, s kterou v Paláci Akropolis odehraješ koncert 18. prosince.

Koncert se v Akráči koná asi po šesti letech, hlavně ale budeme hrát v kvintetu, čili v rok staré aktuální sestavě. Myslím, že naposledy jsme tam křtili desku v roce 2008. Když všecko dobře dopadne, dojde na věci, které jsme naživo dosud nehráli. A když to dopadne hůř, rozhodně uslyší lidi věci, které jsme hráli už dřív, ale takhle dobře ještě ne (smích). Mně se tam hrávalo dobře.

Příležitostně koncertuješ i s rockovou Alicí. Dokážeš si představit, že bys s ní ještě natočil regulérní album?

Většinou mi kluci zavolaj, že nás někde chtějí. A my pak jedeme jakoby na třídní sraz, zahrajeme si staré písničky a je to asi tak: jak se máte, volové, ué, ué, chachacha? Je to starej kamarádšoft. Desku asi ne. Já myslím, že už bych to psát neuměl. Že bych se ve svém věku trápil existenciálními otázkami a musel je „vyřvat“ do světa, to už neplatí. Tím ale nehodlám urážet rockové plápolání, své nejméně, jen se už cítím být trochu jinde. Musím ale říct, že náš poslední koncert v Brně se fakt povedl a byl to opravdu solidní pravověrný zahuštěný hard rock.


Do jaké míry je pro tebe odlišné vystupovat s Alicí, Illustrospherou nebo Robert Balzar Triem?

Věř tomu, že písničky Alice se dají stejně dobře zahrát Ilustratospherou a naopak. Tam by se ukázalo, že jediný rozdíl je v tom, že z hrubých tahů jsem přešel na jemné. I když samo sebou jsou písně Alice jednodušší, přímočařejší. A pochopitelně zvuk a jeho barevnosti. Zvuk a spoluhráči. Instrumentace a mentality.

Jak vzpomínáš na divoké devadesátky?

Mně bylo dobře. Já byl pořád v rauši. (smích)

Evidentně jsi ale přežil.

Ale dyť to byl fór. Když na začátku 90. let všem došlo, že to tady bude vypadat jinak, přijelo sem spoustu antisystémovejch intošů z venku a všichni byli tady u vytržení, že tu neexistuje žádný hlídač, protože ten je z minulosti zdiskreditovanej, zkrátka parádní cochcárna. Bylo mi tenkrát jedna dvaa třiadvacet, sláva a peňáze... Propařili jsme toho dost...

Co tvoje první hudební začátky?

Výprodej, Tom Sawyer, zřizovatel, erťák, tahání aparátu, tancovačky čtyřhodinový...

Byla výhoda na začátku 90. let, že jste neměli žádné vzory?

Ale my je měli, nejsme géniové, museli jsme je mít. Ale bylo málo informací, skoro žádný. Já měl ve dvaceti jednu dvě desky a deset dvacet kazet... komouši si to nechávali pro sebe. Takys ale musel mít v tý analogový době aspoň bazální talent, nic a nikdo tě neměl čím „zachránit“, dnes stačí mít dírku do řiti a ovládat softvér. Taky touhu nějakous musels mít. Když jsem řekl mamince své dívky v roce devadesát, že bych se rád jednou živil hudbou, chytla se za srdce a hned pak za hlavu a náš vztah se prudce zhoršil (smích). Dnes jsou potenciální tchýně a tcháni ze svých superstárů, talentek a ixfaktorů u vytržení.


Trend nahrávání v zahraničí tě nechytnul?

Na trendy kašlu. Můžu natáčet úplně kdekoli, na kulisách nesejde, třeba doma nebo třeba v zahraničí. Ale musím vědět proč. Mít primárně jiné důvody, než píárko, slavomam a možnost.
Myslel jsem to v kontextu spíše poznat profesionální studiovou práci v zahraničí. Když jsem se například bavil kdysi s kapelou Kabát, tvrdili, že je práce se zahraničním producentem láká. Přestože jejich fanouškům by to bylo nejspíš jedno.
Představ si to: je pátek ráno, vezmeš čajovej pytlík, zaliješ ho vodou, osladíš medem, protože jsi moderní, pak to lžičkou zamícháš... Musí být ta lžička ausgerechnet stříbrná? Nemusí. Proč by třeba Kabát měl jezdit do Londýna točit desky? Je to zbytečný, jejich zvuk se nepromění a oni by jistě ani nechtěli, aby se proměnil. Ale chápu to. Láká je klíčové slovo. Práce s věhlasným producentem může být pochopitelně přínosná. Ale taky jsem s několika dělal, hm, a že by jim na výsledku záleželo víc než mně, hm, to nezáleželo. Navíc je to relativně drahá zkušenost. Když jsi charismatický solitér, co dělá bezobsažný trendy zábavný zvuk, může to být i nutné. Nicméně pokud se zabýváš hudbou, svým názorem, hraním, snímáním nástrojů, zvukem, aranžemi skladeb a tak dále, pokud chceš nahrávat „všichni dohromady“, něco se dozvíš jistě, hm, ale spíše o sobě. A určitě zdaleka ne od každého zahra producenta a zdaleka ne v každém zahra studiu. Vyrážet naslepo, nevědět, co chceš, jen žádat „udělejte mne tak nějak tady u vás lepším“, je na prd. Možná poslat někam dobře vyeditovanou nahrávku smíchat. Ale velmi pravděpodobně tě spíše zobchodují, než že by z tebe udělali větší a lepší hvězdu (smích).

V kategorii mužský zpěv jsi získal deset sošek Anděla. Jakou mají pro tebe cenu?

Já z ocenění mám radost v tu chvíli, jinak je mi spíš jedno, ne úplně, ale dost. Udělal jsem nějakou práci, ta se líbila lidem i komisi. Přestože jsem žádnej závod nevyhlásil, jenom tím, že pracuju, jsem ho desetkrát vyhrál. Pro tu práci jako takovou to ale žádný význam nemá, ta žije sama ze sebe, z mého zájmu o ni. Jsem vlastně nucen, abych význam té ceny snižoval, je to moje umělecká povinnost. Navíc Anděla dostali a dostávají i tací, kteří neumějí řemeslo, nepřinesli nic nového ani krásného, k ničemu se nepřiznali, nic pravdivě nepojmenovali... Takže cenu nepřeceňuji ani nepodceňuji. Vím přesně, co pro mě a pro lidstvo znamená (smích).

Před pár lety vznikly konkurenční ceny Apollo a Vinyla. Jaký je tvůj názor na ně?

To je ještě mnohem větší depka. Jediný teoretický základ, který mají čeští hudební kritici, je následující: pokud někdo umolousaný nebo divně namalovaný kňourá za doprovodu zvláštních a hlavně zajímavých zvuků chraplavým hlasem mimo rytmus a harmonii pro nikoho, že je sám, je to PRAVDA a jde hlavně o zajímavou REFLEXI SVĚTA. Pokud někdo upravený zpívá za doprovodu šikovných muzikantů pěkným hlasem čistě a v rytmu pro hodně lidí, že je sám, je to jen jímavá LEŽ a jde hlavně o PENÍZE. A to jsem to přehnal, protože o obsahu pojmů rytmus a harmonie nemají ani potuchy. Nespočítají ani první. O druhé ani nevědí, že existuje. Teorii nemají, metodologii, referenční entity, kalibraci, systém, nic. Mně je těch lidí vlastně líto. Jsou od hudby nejdál ze všech. Ani jí nerozumějí jako struktuře, ani se k ní emocionálně nevztahují jako k příjemnosti. Jen si něco myslí, přemítají, hloubají, jenom nějaké názory vysílají. A podle toho pak vypadá i panteon oceněných. Zhusta intošské kraviny bez stopy zvládnutého řemesla. Jen exhibice představ o své vlastní vynalézavosti. Do pódiové podoby vyhnaná potřeba vydělit se, vymezit se. Ne umem, ale jeho ostentativním odmítnutím prohlášeným za novátorství. Umění, které axiomaticky odmítá um, šílený. V případě kritiků navíc umu vůbec nerozeznáním, jen plácáním se v uvažování o jeho, é, jsoucnosti a bytnosti. Neštěstí skoro ryzí. Sebeklam skoro hmotný. Český Simulakrumlov.

Která z generačně mladších kapel je ti blízká?

Prago Union, například. Uvěřitelný chlápek, adekvátně se chová, něčemu věří, něco tvrdí a pevně v rytmu.

Tagy: 

Komentáře

Děkuju Dane, si fajn.

Není důležité, jak kdo vypadá, proto může ceny Vinyla a Apollo dostat umolousanec. Je to správně.
Samozřejmě ne: kdo dělá hudbu neprofesionálně, nedělá ji automaticky pravdivě, kdo profesionálně, nepravdivě. Ale jsou i jiná měřítka "dobrosti" hudby, než profesionální kvalita. Můžeme tomu říkat klidně "pravdivost". Je to energie té hudby, myšlenka,.. (na tomhle místě by se dala rozvést debata o tom, co a proč je dobrá hudba, z čeho vyrůstá přesvědčení, že správné je jen to, co je v rytmu a "čistě": o konvencí daných hudbou klasicismu a romantismu..)..
A ta kritika kritiky.. snad nutně pramení z nějaké osobní ublíženosti.. to je přeci jasná hloupost.. hudební kritika je řemeslo jako každé jiné, někdo ho dělá dobře, někdo špatně,..
Napaá mě dost věcí, ale zatím to nedokážu vecpat do nějaké formy..

správně Dane, běh hudby za posledních 100 let nejvíce ovlivnili vždy jen premianti z konzervatoře!

s dovolením bych předposlední odpověď pana Bárty trochu přeformuloval, aby některé její aspekty lépe vynikly - pan Bárta nám říká:
"Jsem arogantní omezenec a běhám jako křeček pořád dokolečka v kvintovém kruhu, většinou na dvě doby, a občas i na tři, protože to je umění."

Hudební kritik je hlavně člověk který se většinou hudbou nikdy neživil. Naopak se živí tím,že kritizuje co by sám nikdy nedal dohromady. Proto se rozhodně nedá mluvit řemeslu. Maximálně o příživnictví a parazitování.

S Danem se znám min. 30 let a nikdy mi nepřišel jako omezenec. Naopak, je to člověk s širokým všeobecným rozhledem, se kterým se dá mluvit o čemkoliv. O aroganci vypovídá naopak Váš komentář.
Pěkný den.

podle toho, co jste o hudebních kriticích napsal v odpověď panu Neusarovi výše, soudím, že jisté druhy omezenectví nejste schopen odhalit, protože k nim sám máte sklony - jinak byste těžko mohl dospět k názoru, že stačí léta zpívat a brnkat na kytaru, aby se z člověka stal odborník, kdežto studium a celoživotní zájem o hudbu ve všech jejích podobách (i té, která panu Bártovi nezapadá do škatulek, protože podle něj nemá "harmonii" a "rytmus" a "techniku") z člověka udělá naopak příživníka a parazita (vida, arogance!)

Tak o tvorbě a kvalitách Dana Bárty hovoří jasně jeho tvorba. Jakým praktickým počinem se můžete pánové prezentovat vy dva? Vaše názory respektuji a chápu, že můžete mít na situaci jiný pohled. Ale bylo by fajn tento názor podpořit něčím hmatatelným /poslouchatelným/. V opačném případě je to totiž pouze "mlácení prázdné slámy" internetových trollů...

Dan Barta by nam mohl vyplodit nejaky manifest o tom, kdo je hoden tvoreni hudby. Tenhle guru totiz presne vi, kdo si muze dovolit poskladat par akordu a k tomu zpev. No ne, teda jestli se ty neumetelove chteji uchazet o nejaky ceny, rozhodne by meli nejdriv splnit prislusny testy na urovne absolventu konzervatore, jinak to prece nemuze byt dobra hudba.

Nesmysl. Jsou dobri kritici a spatni, stejne jako jsou dobri hudebnici a spatni. I kritika je remeslo, a pokud ma clovek prehled a umi se vyjadrovat, muze byt jeho nazor prinosny i v pripade, ze se zcela rozchazi s tim, kdo tu kritiku cte. S mymi nejoblibenejsimi kritiky (napr. 'klasik' Robert Christgau) casto ostre nesouhlasim, ale je to vetsinou hodne inspirativni cteni. Takze nehazet do jednoho pytle jen proto, ze dnes si na kritiku hraje hromada naprostych amateru... vy byste treba Jirimu Cernemu rekl, ze je prizivnik?

takove kysele hrozny bych od DB necekal..
castecne(!) souhlasim s:
"Jediný teoretický základ, který mají čeští hudební kritici, je následující: pokud někdo umolousaný nebo divně namalovaný kňourá za doprovodu zvláštních a hlavně zajímavých zvuků chraplavým hlasem mimo rytmus a harmonii pro nikoho, že je sám, je to PRAVDA a jde hlavně o zajímavou REFLEXI SVĚTA. Pokud někdo upravený zpívá za doprovodu šikovných muzikantů pěkným hlasem čistě a v rytmu pro hodně lidí, že je sám, je to jen jímavá LEŽ a jde hlavně o PENÍZE. "
(ale nesouhlasim s tim zobecnenim na vsechny kritiky)

ta 2.polovina teto konkretni odpovedi je vcelku smutna a hlavne mi unika, proc tohle vubec ma DB potrebu resit..
aneb slovy Danovymi: axiomaticky povazovat hudbu, kde muzikant nedosahl virtuozity, za menecennou, je nazor jak z 90.tejch, kdy mezi ceskymi muzikanty byl zasadnim a prvotnim etalonem "nastrojovy atlet" (napr. muj oblibeny priklad generace slapujicich basaku, kteri neumeji pak ani zahrat 4doby rovne).
typickym prikladem budiz punkova revolat na konci 70tych let... hosi vetsinou na ty nastroje umeli par zakladnich akordu a moc se s tim nes*ali a to mi chce DB tvrdit, ze to neni hudba? ze to nema zadny vyznam? ze to je bez sdeleni? atd atd... Dane Dane... nejak nam horknes.. a to te mam rad

Loni byl Dan Bárta nominován na cenu Apollo (http://kultura.idnes.cz/nominace-ceny-apollo-0rf-/hudba.aspx?c=A131209_1...). Což mi sedí k jeho popisu sama sebe: "Jediný teoretický základ, který mají čeští hudební kritici, je následující: pokud někdo umolousaný nebo divně namalovaný kňourá za doprovodu zvláštních a hlavně zajímavých zvuků chraplavým hlasem mimo rytmus a harmonii pro nikoho, že je sám, je to PRAVDA a jde hlavně o zajímavou REFLEXI SVĚTA."

Netuším PROČ, ale už opakovaně někdo komentuje mým jménem. Pokud je "neověřeno", nejsem to já... Speciálně za mě, ať je jasno: fandím jakýmkoli aktivitám, které lidi dělají opravdově a ze srdce, hudební ceny a hudební kritiky nevyjímaje, a hranice hudba nemá. Předsudky mě nabaví, samoúčelná konfrontace taky ne. A kluky speciálně z Vinyly mám rád jako vlastní, ostatně rozhovorem s nima na Frontmanu jsem na těchto stránkách bezmála startoval: http://frontman.cz/hudebni-ceny-vinyla-na-ceste-k-renome

Milý z., jen pro pořádek, můj skutečný komentář je až ten "ověřený". :) Můj osobní názor je ten, že i když člověk s některými věcmi nemusí souhlasit, počítá se jeho nadhled a respekt k odlišnému přístupu. (A to se Danovi min. ve formě moc nepovedlo, ať už je jeho motivace jakákoli.) Alternativní hudební ceny jako zrcadlo naší hudební scény pak sám rozhodně vítám - už jen proto, že koukám vyvolávají diskuzi. ;)Rád mám i desky Illustratosphere, zejména debut.

Aha. Takže kdo neumí malovat, neměl by se vyjadřovat k obrazům, kdo neumí vařit, nevychutná si dobré jídlo? Nejsem kuchař. Takže když řeknu "Díky, ta svíčková je výborná," jen mlátím prázdnou slámu? Kdo nikdy nic nesložil, nemá právo se vyjadřovat o kvalitě muziky, je to tak? Má cenu jí teda vůbec poslouchat? Neměl by ten člověk jít raději dělat něco užitečného a poslech hudby nechat jen na dalších muzikantech?

A parazit!

DB je pouze typickým představitelem české omezenosti v přístupu k hudební avantgardě. Proto jsme tam, kde jsme. Dobře, že to tak nevnímají lidé jinde ve světě. To bychom pak byli ochuzení o spoustu " vrzalů " jako Can, Velvet U., Kraftewerk a spoustu dalších, k jejichž odkazu se kupodivu hlásí i ti co hrát "umějí". A to je moc dobře. Padadiduladadudééé ..

Internetový kritik hudobných kritikov sa nikdy neživil hudobnou kritikou. Naopak kritizuje to, čo by sám nikdy nedal dohromady. Dokonca sa nebojí priznať, že nemá prehľad o dobrých hudobných kritikoch a že mu to je jedno. Ako sa volá toto?

V tom prípade obratom pošli link na nejaké svoje literárne alebo žurnalistické dielo, ináč nemáš právo vyjadrovať sa k tomu, ako iní ľudia píšu na internet a si iba ďalší z internetových trollov.

Pasáž o Kabátech stojí za pozornost. Samozřejmě ne kvůli nim!!! Možná je lepší zmínit pasáž o pátečním čaji, tam určitě nenarazím...