Dan Bárta na Hradeckém slunovratu, foto. Miloš Truhlář

Dan Bárta: Naše společnost jde směrem, který ji zavře a nahrbí

Byli na plakátech, billboardech i úvodních fotkách sociálních sítí. Pro Hradecký slunovrat byli jednou z lákajících tváří a pro mnohé páteční návštěvníky vrchol večera. Tomuto údělu dostáli Dan Bárta a Illustratosphere fenomenálním výkonem. Zvuk byl skvělý, stejně tak muzikanti. Co do výkonu hudebního, nedovolím si křivého slova, snad i proto, že atmosféra byla více než hustá a všechno do sebe správně zapadalo. Celé představení provázel Dan Bárta vtipnými narážkami a příběhy mezi písněmi. Právě tyto nastolily stěžejní pilíř rozhovoru.

Studuješ v Ostravě a právě jsi zahrál na zámku v Hradci nad Moravicí. Jaký máš ke Slezsku vztah?

Před nějakýma patnácti rokama jsem tady prožil, díky tomu, že jsem se potkal s Alešem Dolným, takový iniciační vážkařský exkurz. Žil jsem tady v krajině výsypek, kaluží a odkališť a vlastně mám tu krajinu rád. Přestože by leckomu mohla připadat hnusná, mně nepřipadá. Mně přijde poetická. Když se mi Slezsko vybaví, tak těžební věž dolu Darkov, odkaliště Mokroš, Havířovský rondel a okolí, důlní poklesy na Karvinsku. To jsou pro mě místa, kde jsem si krásně užil svůj marnej život.

Teď k muzice. Blíží se nová deska a toto blížení doprovází změna bubeníka. Co nového do kapely přináší?

Martin je hrozně šikovnej hráč a dobrej chlapík. Má o muzice přehled typu, co tu naší sestavu velmi vhodně doplňuje. Je impulzivní a nebojí se do deště na letních pneumatikách. Myslím, že naše společenstvo doplnil charakterem, kterej tam chyběl a tím pádem i všechno zpevnil a posunul, což byl cíl.

Ty sám zpíváš a učinkuješ v řadě kapel, ať jsou to výroční koncerty Alice, J.A.R., opět Sexy Dancers, Trio nebo Illustratosphere. Je příprava do všech aktivně hrajících těles zvládnutelná?

Ale jo. Člověk si to musí trošku oprášit. Je to jako když přijedeš za babičkou, u které jsi dva roky nebyl. Den na ní prostě čumíš a pak se to zase dostane do nějakých kolejí. Musíte si zvyknout, že jsi starší, ona je starší, tebe už zajímají jiný věci a tak dále. Je to typ socializace, která musí proběhnout, ale jazyk, muzika a písničky, který jsme spolu kdysi nahráli, jsou si v něčem strašně podobný. Trio Roberta Balzara a Illustratosphere jsou živý, organický a J.A.R. zase praštěný a Alice trošku výlet do minulosti. Je třeba se napojit a soustředit.


Jednu z písní (Languages) jsi na dnešním koncertu uvedl narážkou na internetovou komunikaci, vidíš v dnešních komunikačních trendech problém?

Reagoval jsem tím na věc, kterou jsem teďka četl v časopise Vesmír, „(Ne)emoce v digitální éře“ se to jmenovalo. Byl to moc zajímavej elaborátek, který naznačoval, že komunikace, která se teď odehrává, je jenom zdání, že jí chybí spousta rozměrů. Například kontakt tváří v tvář, ruku v ruce, plus celá mimoverbální stránka komunikace. To znamená, že lidi spolu v podstatě nekomunikujou, jen odhadujou, jak kdo co myslel. Pokud řeknu větu s intonací, gestem či grimasou, je každýmu jasný, jak to myslím. Pokud stejnou větu napíšu, tak za ní musím přidat různý emotikony, který takovou sílu zdaleka nemaj.
Vzniká obrovský množství šumu a nedorozumění a taky jsou lidi v takový komunikaci mnohem tvrdší, protože jsou někde zalezlí a nikdo na ně nemůže. Věřím tomu, že velký množství lidí, který se pomocí tweetů, textovek a statusů vymezujou vůči lidem, kteří nejsou a nevypadají jako oni, tak ve finále stejně podrží ženský dveře a pustí staršího sednou. Bude jim přitom úplně jedno, jestli je bleděmodrej, nebo šedozelenej. Bohužel společnost na tohle naráží a ti největší hajzli tu (ne)komunikaci využívaj jako prostředek k dosažení svých mocenských zájmů a to velmi umně a nebezpečně.

Na Facebooku Illustratosphere jsem nedávno viděl tvůj příspěvek k protestům Milion chvilek pro demokracii. Jak vnímáš angažovanost umělců ve veřejném prostoru a politice?

Myslím si, že pokud někoho něco pálí, tak mu nic nebrání a něco by udělat měl. Pokud je schopen udělat to kultivovaně, argumentovat a jen nevířit prach. Co se mě týče, tak našinec buď komunikuje prostřednictvím díla, nebo svý osoby. Snažím se spíš o první variantu, která u mě navíc ještě dost postrádá angažovanost, protože angažovanej umělec nejsem.
Snažím se dělat umění částečně esteticky na úrovni, kterou považuji za vysokou, a současně je v tom i prvek zábavy a relaxu. Takže si recipient té věci oddechne od sebe a podívá se na svět jinýma očima, nějakým způsobem ho to vzruší a pohne jím to. Vyčítat angažovanost nikomu nehodlám, pokud je spíš chytrá než hlasitá. Pokud jsem já angažovanej, tak si připadám nahatej a patetickej, což je do jistý míry chyba a typ nejistoty, kterej přiznávám. A proto tím šetřím. Ale trochu jsem si jist, že můj postoj je nesprávný. Zvlášť v týhle době, kdy se česká společnost nachází na jakýsi křižovatce a vydává se směrem, který jí podle mého ublíží, protože zavře a nahrbí.



Illustratosphere a mnoho dalších umělců a osobností na Hradeckém slunovratu reprezentují tu část tvůrců, kteří se nedají označit slovem mainstream, rádia je příliš nehrají a obecně se zdá, že panuje dojem, že posluchač něco takového nezkousne. Ale třeba právě tahle akce je důkaz, že zájem není malý, proč to nemůže fungovat ve větším a širším společenském záběru?

Protože většina preferuje zábavu a to takovou, že se chce bavit co možná nejlépe, nejlevněji a hned. S tím souvisí i výchova. Pokud se nebude ve škole učit gramatika, nebude tam exkurz do literatury a poezie, tak to potom není kde nabrat a ve finále některé věci chybí. Pak si to může člověk buď uvědomit a něco pro to udělat, nebo to naopak v sobě potlačit a nemít gramatiku a literaturu rád. Bude je považovat za vyumělkovaný nebo vyměklý, jakože netrefují hřebíček na hlavičku a jsou to zbytečný elitářský kraviny a podobný sebeklamný kecy. Nebo je tak nějak vůbec neuvidí, hm, asi jako přímka krychli. Ale to se nedá svítit. Bylo to tak, je a bude a můžem bejt rádi, všichni, co jsme tady dneska byli, a nebylo nás málo, že se to nějak propojilo. A že nás to uživí, aniž bychom museli sklouzávat k podbízivostem. Když něco člověk myslí vážně, přichází s určitou nabídkou a teprve pak se dívá, zda to někoho zajímá. Zatímco ta holá zábava reaguje jenom na poptávku a je tím pádem občas nechutně podlejzavá.

Tagy: