David Maxim Micic, foto: archiv umělce

David Maxim Micic: Masterclass, na kterou nezapomenu

Hudební kemp, kterého jsem se účastnil již vícekrát, letos ve všech směrech silně přitlačil na pilu. Do Karlových Varů jsem vyrazil pln opatrných očekávání, která se ovšem naplnila měrou vrchovatou. Kdy se vám poštěstí, aby vám např. hvězdný Plini hrál doprovod pod vaše neumělé sólování a ještě vás pochválil? Kdy si můžete rytmicky zatleskat pod vedením legendárního Simona Phillipse? Nebo omylem vtrhnout na zkoušku Jordana Rudesse se symfonickým orchestrem, který vás pozdraví jako starého známého?

Tohle a mnohem víc se odehrálo v týdnu přeplněném vzrušujícími zážitky a přehršlí cenných informací, o které se se čtenáři Frontmana rád podělím v celé sérii článků. A začnu pěkně od začátku. Po slavnostním zahájení totiž propuklo „opojení hudbou“ naplno hned v prvním masterclassu mezinárodně uznávaného srbského kytarového virtuóza Davida Maxima Micice.

Ve zničujícím horku, v krásném slavnostním prostředí symfonického sálu na kolonádě a zároveň neformální atmosféře, seminář nabral pro kytaristy směr nečekaný. Místo obligátního úvodního hraní se začalo přímo dotazy z publika, které zavedly diskuzi nejprve k výrobě samplů pomocí skřípající židle, nebo využitím zpěvu pětileté neteře, ať už přirozeného nebo masivně zefektovaného.


Pak přes pobyt v USA při studiu na Berklee, kde si na školné vydělával např. focením pohřbů, což však bylo tak psychicky náročné a schizofrenní, že pak raději s partou Mexičanů maloval pokoje. Nejvíc obohacující čas zažil, když načerno bydlel na Harvardu, protože tamní setkávání s výkvětem mladých mozků bylo pro něj ještě inspirativnější než samotné studium hudby.

Po návratu do Srbska začal David točit spoustu muziky a nejlepší věc, kterou mohl udělat bylo nabídnutí prvního Bilo EP zadarmo. Úplně bez znalostí, primitivním google stylem, dotazem Jak nahrát hudbu na internet, což mu tenkrát nabídlo službu Mediafire. To byl začátek, protože Bilo 1.0 zaujalo dost lidí a přestože neměl žádnou kapelu, dostalo ho i fakticky na koncertní pódia. Nabídku na hraní na festivalu Euroblast totiž zužitkoval s promptně sestavenými Destiny Potato. A pořádně se všechno rozjelo, když v Srbsku začal fungovat PayPal, čímž mohl svoje aktivity jednodušeji monetizovat. V tak úzkém a dnes pro vydavatelství ekonomicky nepříliš zajímavém segmentu, jakým je instrumentální kytarová muzika, se tak hodně jede přístup DIY s minimálními náklady. S tím také souvisí, že David už zdánlivě paradoxně odmítá všemožná interview nebo pozvání do televize, protože jeho cílová skupina je úzce profilovaná a takové pořady nesleduje. Takže si marketing obhospodařuje raději cíleně sám, než by s mírnou nadsázkou a ve snaze něco trefit naslepo střílel do lesa z brokovnice.

Případný autorský blok řeší střídáním různých potřebných činností (jenom drnkání dnes zdaleka nestačí), ale rozhodně netlačí na pilu. Při té příležitosti narazil i na soužití a osobní vztahy, když se mu přítelkyně nastěhovala do nahrávací místnosti i se svou výrobou, tak když se po pár dnech zavalen papírovými odřezky nemohl na nic soustředit, tak aspoň rozestavil mikrofony a do pracovních zvuků zaimprovizoval atmosférickou pocitovku When She Crafts. Ale i on si do nového společného bytu navezl veškeré hudební věci, což se u jeho něžné polovičky logicky neshledalo s přílišným nadšením, takže jeho sen je mít vlastní dům, kde by k těmto třecím plochám docházelo minimálně. Samozřejmě na sebe také nechává působit rozličné inspirace. Když mu např. Misha Mansoor (Periphery) poslal nový software na bicí, ať zkusí udělat nějakou ukázku, tak po prvním songu najednou začaly proudit nápady takových způsobem, že vlastně udělal celé poslední album. Inkriminovaný iniciační kousek nám také hned předvedl naživo.


Velmi výživná pasáž byla odstartována dotazem Jak přežít turné. Davidova metoda je každý den hodně chodit (klidně 10 km) a typickou colu, burger, hranolky nebo chipsy zkusit nahradit nějakou zdravější zeleninou. Přestože pro vydávání muziky firmu nepotřebuje, tak místní tour manager je nezbytný, je dobré optimalizovat svůj gear, aby šel lehce a levně transportovat, pamatovat na různé rány osudy jako je komplet ukradený merchandise (do dvou dnů zařídil dodání na další zastávky tour); a došlo i na tak delikátní témata jako je nutná hygiena nebo vyměšování, protože v tourbusu plném lidí se to najednou stane dost akutním problémem. Ovšem detailní popisy různých igelitových metod a následných celních kontrol raději opustíme a podíváme se na ten optimalizovaný gear.

David hraje na svoje signature kytary Wood Guerilla Basses od srbského výrobce, jak už název napovídá, převážně bas. Podílí se na návrzích, designu i finálních povrchových úpravách a na workshopu používal sedmistrunný model v drop A ladění a barytonový kousek se snímači BKP. Jinak je vyznavač pasivních EMG H1, které jsou ve stínu daleko rozšířenějších EMG aktivních. Na šestistrunce používá speciální ladění z dob kdy nebyly sedmistrunky běžně dostupné a chtěl se dostat do hlubších poloh a zároveň mít kytaru naladěnou tak, aby dle svých slov mohl přijít na pódium, třísknout do prázdných strun a ozval se masivní souzvuk, což samozřejmě hned předváděl v přímém přenosu. Je to otevření ladění Ab9, které je hodně podobné ladění Devina Townsenda, liší se pouze nejvyšší strunou – Ab Eb Ab Eb Ab Bb (při tlouštkách strun 60 46 36 26 17 13). Všechno jede přes multiefekt Axe FX, kde má ovšem kromě pár odlišných reverbů nastavený pouze jeden(!) preset a veškeré zvukové barvy dělá ovládáním volume na kytaře! To je u moderního „djent“ kytaristy možná trochu překvapení, ale samozřejmě to hned dokumentoval naživo a opravdu od nádherných lehounce nakřápnutých cleanů až po ječící higain, všechno pouze prsty, dynamika úhozu a potenciometr volume. Vysvětloval to tím, že bývá na koncertech nervózní a určitě by se mu stalo, že místo majestátního sólového vyvrcholení skladby by přešlápl na clean s flangerem, tak tomu raději takhle předchází. Trsátka používá Dunlop Primetone 1.4, která prý na turné krade Plinimu, který už to tuší a tak jich vozí preventivně víc (smích). Shodou okolností na konci kurzů mi ho věnoval a musím potvrdit, že např. na rychlé běhy je perfektní. Všechno míchá a posílá ven přes zvukovou kartu Steinberg UR28M.

Nakonec na podporu tvrzení, že skládání hudby je vlastně úplně jednoduché, jsme sborově zpívali jeden tón a David ho „harmonizoval“ mnoha různými akordickými postupy, náladami a atmosférami. Potom následovalo klasické focení s fanoušky, osobní dotazy a přesun na další pokračování bohatého programu. První masterclass byl tedy vynikající a kromě očekávané hudby a aktivní zapojení publika přidal také spoustu dokreslujících životních příběhů a cenných zkušeností. A hned další den byla na řadě australská senzace Plini, kterého např. Steve Vai označil za budoucnost výjimečné kytarové hry.

Přidat komentář

Plain text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
CAPTCHA
This question is for testing whether you are a human visitor and to prevent automated spam submissions.
Všechna písmena jsou malá.