10 pedálových drivů, které psaly historii

Po dvou dílech věnujících se zásadním modelům elektrických kytar a zesilovačů, které výrazně ovlivnily zvukovou stránku a tím pádem i vývoj moderní muziky, je na řadě základní přehled desítky pedálových drivů, jenž se významně zapsaly do historie soundu elektrické kytary.

1. Dallas Rangemaster Treble Booster

I když Rangemaster úplně nezapadá do typické koncepce krabičkový overdrivů a distortionů, je tento model z šedesátých let velmi důležitým a pionýrským efektem, jenž novějším verzím zkreslovačů částečně prošlapal cestu. Úkolem treble boosteru určeného spíše k položení na zesilovač (absence nášlapného switche) bylo kompenzovat menší transparentnost některých lampových vintage aparátů a to zejména v kombinaci s humbuckerovými snímači. Zařízení fungovalo v podstatě jako předřazený preamp zdůrazňující vyšší frekvence, což dodávalo výslednému tónu lepší artikulaci a přehlednější projekci.

2. Dallas Arbiter Fuzz Face

Jeden z nejznámějších fuzzů, jehož název se odrazil i v typicky kulatém designu šasi, jenž společně s umístěním potenciometrů Volume a Fuzz, footswitchem s pryžovým podlepem a výřezem s názvem výrobce připomíná dnešního smajlíka, byl poprvé představen v roce 1966. Nejznámějšími uživateli tohoto byli např. Jimi Hendrix, Pete Townshend z The Who nebo George Harrison.

Charakteristický sound prvních sérií zajišťovala dvojice germaniových tranzistorů NKT275 dodávajících zvuku hřejivý témbr a organický tón citlivě reagující na dynamiku a atak trsátka. Původní verze byly poté nahrazeny novějšími typy osazenými silikonovými tranzistory BC183L a BC108C a v sedmdesátých letech se objevily varianty se součástkami BC183KA, BC130C, BC109C, BC209C a AC128. Výměna tranzistorů zvýšila hodnotu gainu, zrychlila odezvu, ale také zvýraznila vyšší pásma.

3. Electro-Harmonix Big Muff

Klasický Big Muff se od svého vzniku datovaného do druhé poloviny šedesátých let dočkal celé řady různých edicí a verzí včetně basových modelů a během své kariéry používala tento fuzz většina hvězdných hráčů dané éry, mezi které patřil např. Jimi Hendrix, Carlos Santana, Eric Clapton, Jeff Beck, Pete Townshend, Jimmy Page, Robert Fripp, Steve Howe nebo David Gilmour.

Sběratelsky asi nejvyhledávanějším modelem je Big Muff Pí "Triangle" V1 navržený v roce 1969 Bobem Myerem a Mikem Matthewsem, jenž do oficiální distribuce zamířil v roce 1971 a stal se prvním sériově vyráběným Big Muffem. Zajímavostí je, že i když tato edice využívala identický obvod tak typy součástek (hlavně kondenzátory a tranzistory) se poměrně často měnily, takže část kousků z této produkce jsou zvukovými originály.


4. Roger Mayer Octavia

U zrodu tohoto efektu stál kytarový technik Jimiho Hendrixe Roger Mayer. Základem RMO je zkreslovací obvod s obálkovým generátorem, modulátorem amplitudy a frekvenčním filtrem doplněný oktávovým obvodem a po prvním modelu, použitém také u sóla známé skladby Purple Haze, Mayer Octavii neustále zdokonaloval o čemž svědčí patnáct různých prototypů.

Hendrix Octavii často používal s předřazeným fuzzem a wah pedálem v kombinaci s krkovým single coilem Stratocasteru a částečně staženou tónovou clonou. Optimálních výsledků efekt dosahoval především na tenkých nemotaných strunách (g, h, e) a byl poměrně citlivý na čistotu a preciznost úhozu trsátka a také techniky levé ruky.

5. Ibanez Tube Screamer

Prvním modelem zřejmě nejpopulárnějšího overdrivu všech dob a to napříč žánry byla verze TS-808, jejíž výroba započala v roce 1979. Rané edice ještě z produkce Maxonu, ale s logem Ibanez, zpočátku využívaly různé čipy – Texas Instruments RC4558P, japonský JRC4558 a vzácněji také TL4558P, jímž byly osazovány i první verze drivu Boss OD-1.

Kultivovaný a skvěle vyladěný sound TS-808 připomínající zvuk lampového aparátu oslovil obrovské množství kytaristů a Ibanez se o tři roky později rozhodl uvést novější variantu TS-9 s rozdílnými čipy a méně středovým, měkčím tónem. "Devítka" byla trefou do černého a oblíbeností dokonce předčila původní TS-808.

Poté následovaly příbuzné edice ST-9 Super Tube Screamer, TS-10 s větší porcí gainu a agresivnějším zvukem, finančně dostupný TS-5 Soundtank, flexibilní TS-9DX Turbo, TS-7 Tone Lok, prémiový ručně pájený TS808HW s true bypass režimem, duální Overdrive Pro TS808DX s přidanou funkcí boost, řada reedicí a také malý Tube Screamer Mini s TB a čipem JRC4558D.


6. Boss Distortion DS-1

Klasický distortion, představující především v osmdesátých a devadesátých letech velmi populární krabičku nejen pro rockově orientované kytaristy, je od roku 1978, kdy Boss uvedl na trh první edici, stálou součástí nabídky této značky.

Do dnešní doby prošel DS-1 celkem čtyřmi firemními úpravami – originální edice (1978) byla osazena čipem Toshiba TA7136AP dodávající zvuku hřejivý charakter s příjemnými výškami, druhá série (DS-1A) s transparentním zkreslením a nepříliš velkou rezervou hlasitosti využívala od roku 1994 japonský op-amp Rohm BA728N.

U třetí série (r. 2000 - z produkce Tchaj-wanu) s identickým obvodem jako DS-1A používá čip Mitsubishi M5223AL (vyšší volume a ostřejší výšky) a čtvrtá, zatím poslední generace z roku 2006 je postavena na japonském čipu NJM2904L a je ideální variantou pro různé modifikace, kterým se věnují nebo věnovali i dnes známí butikoví výrobci jako např. JHS, Keeley nebo Analogman. Boss DS-1 je nebo byl součástí pedalboardů mnoha kytaristů včetně Joea Satrianiho, Mikea Sterna, Stevea Vaie nebo Kurta Cobaina.

7. Pro Co RAT

První prototyp distortionu RAT (Bud Box), jenž si svým zvukovým charakterem vysloužil mezi návrháři a zakladateli firmy Pro Co Sound přezdívku "The Sound of the Underground", pochází z roku 1978, ale premiérová sériová řada The RAT s bílým logem a širším ocelovým šasi přišla na trh až o rok později.

U druhé verze The RAT v2 vyráběné v období let 1981 až 1983 došlo k úpravě tónové clony nyní s označením Filter, která na rozdíl od většiny drivů přidává vyšší frekvence otáčením knoflíku proti směru hodinových ručiček a k lehkým změnám došlo i ve fontu loga. Další model Small Box RAT už má kompaktnější šasi a u dalšího modelu RAT 2 (1988 do současnosti) přibyla aktivační dioda a opět došlo ke změně loga.

V roce 1989 je na trh uveden model Turbo RAT s identickým obvodem, ale rozdílnými diodami produkujícími agresivnější sound. Roku 1991 se značka částečně vrací k ranému typu zvuku s reissue verzí Vintage RAT a poté se objevuje finančně nenáročná série Brat, u níž se cenu podařilo snížit především tenčím materiálem krabičky v černofialovém provedení, plastovými konektory a subtilnějším footswitchem.

Rok 2002 se u Pro Co Sound nese ve znamení nového duálního Deucetone RATu s dvojicí nezávislých kanálů a širšími možnostmi nastavení – podobná koncepce byla použita už v polovině osmdesátých let u rackové varianty R2DU a zatím posledním přírůstkem této série je You Dirty RAT, který přebírá vlastnosti jednoho z drivů obsažených v Deucetone včetně germaniových diod. O flexibilitě RATu vypovídá fakt, že si jeho zvukové vlastnosti v průběhu doby oblíbili jak jazzrockoví, tak i punkoví, bluesoví nebo metaloví kytaristé.

8. Boss Metal Zone MT-2

O popularitu této krabičky se zasloužili především mladší začínající muzikanti, kterým MT-2 díky vysokému gainu a třípásmovým korekcím se semi-parametrickými středy umožňuje dostat i z malého jednokanálového kombíčka řádnou metalovou pilu, nicméně z mého pohledu na úkor čitelnosti a dynamiky tónu.

Pokud mohu poradit, tak bych doporučil šetřit s gainem a rozhodně neupozaďovat střední pásma, která jsou nosnými frekvencemi kytarového zvuku, bez kterých se nástroj jen těžce prosazuje v kapelovém mixu a vytváří spíš hlukovou nekonkrétní stěnu. Nicméně i Metal Zone lze použít třeba k dokreslení lampového aparátu – důkazem je např. famózní kytarista Reb Beach (Winger, Whitesnake atd.), jenž pro sólové pasáže v minulosti využíval MT-2 k nakopnutí vstupu svých vintage Marshallů JMP Master Volume.


9. Klon Centaur

Mýty opředený efekt jehož výroba byla ukončena v roce 2009 a od té doby se původní cena 229 dolarů posunula na různých muzikantských portálech do astronomických výšek - původní Centaur nyní pořídíte za částku pohybující se v rozpětí 1 000 až 3 000 dolarů, což je suma, za kterou můžete mít kompletní pódiovou sestavu slušné kvality.

Hodnocení, zda zvuková výjimečnost tohoto efektu odpovídá vynaloženým financím raději přenechám jiným, nicméně legenda provázející Centaur je natolik silná, že řada menších firem se rozhodla zařadit do nabídky jeho různé klony a repliky. Originál ručně stavěný designérem Billem Finneganem rozhodně není určen pro samostatné high-gainové zkreslení, ale díky speciální konstrukci postavené na čtyřech operačních zesilovačích doplněných germaniovými diodami exceluje hlavně v oblasti počínaje lehkým crunchem až po saturovanější overdrive s velmi transparentním a detailním přednesem a skvělou dynamickou odezvou.

10. Fulltone OCD

Variabilní a v dané kategorii finančně dostupný overdrive/distortion OCD z dílny návrháře Michaela Fullera se v portfoliu značky Fulltone nachází už 12 let, během kterých Fuller efekt několikrát modifikoval (verze V1 až V1.7). Zatím nejnovější varianta V2 z června letošního roku má upravený vstupní obvod (Class A 2N5457 JFET) s přirozenější interakcí při použití singlů i humbuckerů a uvnitř šasi je umístěn spínač volící mezi klasickým režimem true bypass a modem Enhanced Bypass TM se speciálním výstupním bufferem.

Novinka se dočkala také trochu kompaktnějšího šasi a výrobce v rámci objektivity změnil i původní popisek "Made in the USA" na "Build in the USA" – důvodem je fakt, že stejně jako drtivá většina ostatních (nejen) amerických firem používá Fulltone sice velmi kvalitní, ale mimo USA produkované součástky, což pedantského a precizního Fullera, který efekty samozřejmě nadále kompletuje ve své dílně, přinutilo k zásahu do popisků. Mezi známé uživatele OCD patří např. Al Di Meola, Eric Johnson, Robin Trower nebo Peter Frampton.