Nylon Jail, foto: Létoslav Chromek

Doba fyzických nosičů je pryč, desku vydáváme po klipech

LP je pozůstatek retrománie, která byla jen nostalgickým výstřelem do vzduchu a v praxi moc nefunguje. CD je nesmysl, protože není kam strčit a kazeta je hipsterskej úlet. Všichni dnes poslouchají hudbu z YouTube, Spotify a dalších účtů – rituál přehrávání vinylů je na dnešní rychlodobu příliš pomalý.

Jednu chvíli to vypadalo, že by se vinyly mohly chytit, ale byl to jen záchvěv nostalgie. Nabízí se myslet si, že poslech hudby je vyrovnávacím elementem právě k aktuální rychlodobě, jenže tomu tak není. Jde se s dobou. A to je jeden z několika důvodů, proč s Nylon Jail desku vydáváme po klipech.

Kromě těchto klipů vydáme i vinyl – tak, jak se to dělá. Ale jen ze setrvačnosti a úcty k tomuto formátu a rituálu.

Samozřejmě chci, aby se poslouchaly desky. Ale není prostě možné donekonečna sedět na minulosti. Musíme hledat řešení, které bude fungovat nejen v tuto chvíli, ale v budoucnosti – v rámci toho, kam dál se situace vyvine.


Možná nastal čas opustit představu, že se vrátí osmdesátky nebo devadesátky. Měli bychom najít jinou formu, aby hudba měla i nadále své silné místo a hodnotu.

Celou dobu tu mluvíme jen o nosičích. Ale je tu ještě deska jako taková.

Tedy kdo z nás za poslední dobu poctivě poslechl kompletně celou desku od prvního do posledního tracku? Já nemít auto, tak za dlouhou dobu žádnou. Zkusím vzpomenout, co za tento rok jsem poslechl celé: The Do – Both Ways Open Jaws, Wilco – Yankee Hotel Foxtrot, Nick Cave – Push The Sky Away, Bon Iver – 22 a milion = 4 celá alba za rok. Většinu však z YouTube nebo v autě z telefonu.

Nemáme čas ani kapacitu na poslech hudby.
Dokazuje to také nástup vydávání EP nebo třeba právě vydávání po klipech…