Digitakt: pokročilý osmihlasý groove sampler k experimentování

Švédská firma Elektron je známá ultimativními zařízeními za docela ultimativní ceny. Jejím prvním výrobkem je sice Sidstation využívající osobitého zvuku čipu z počítačů Commodore 64, ale hned po něm následoval Machinedrum, jeden z vůbec nejlepších a nejkomplexnějších automatických bubeníků. Nabízel bohatou škálu tvarovatelných zvuků vytvářenou několika různými způsoby, přičemž pár vlastních šlo i nasamplovat. Navíc sloužil jako velmi vyspělý sekvencer.

Pak následovala série analogových zařízení, která v roce 2003 předznamenal jednohlasý syntezátor Monomachine. Po něm přišly čtyřhlasý Analog Four, jeho klávesová verze Analog Keys a automatický bubeník Analog Rhythm. Když se objevil pokročilý sampler Octatrack, bylo celkem pochopitelné, že se vytratil Machinedrum. Automatický bubeník se vzorky v paměti není třeba, když se dají natahat do sampleru, i když mnozí toho litovali.

Žádné z těchto zařízení ale není zrovna dostupné, Elektron si za kvalitu nechává zaplatit, často jsou na hranici možností zájemců, i když nejsou nedostupné, ale pod třicet tisíc se nepořídí.

Pokročilý sampler a sekvencer Digitakt

To se změnilo, když letos přišel Elektron s Digitaktem. Název je trochu matoucí, je z něj sice jasné, že bude zahrnovat sekvencer a že nepůjde o analogové zařízení, ale to je docela široké vymezení. Asi nejpřesnější by bylo označit Digitakt za osmihlasý groove sampler, který má nejblíž řadě MPC od Akaie nebo k SP-606 od Rolandu či k sampleru Electribe. Spojuje funkci pokročilého sampleru se sekvencerem. Naprogramovat na něm jde nejen nějaký pěkný groove ze samplů do základu, ale ještě ho nakopnout zvuky automatického bubeníka a linkou basového syntezátoru, které budou oba řízené MIDI stopami.

Velkou předností je, že jádro Digitaktu pochází z Octatracku, jen některé možnosti jsou omezené. Bohužel ale nejde jen o hardwareová omezení, co se týká počtu vstupů a výstupů, limitované jsou i některé funkce při programování. Méně kvalitní jsou též tlačítka, která nápadně připomínají ty z počítačových klávesnic Chicony. Nejenže nepředstavují technologický vrchol, ale jsou docela hlučné, cvakají, hlavně však nejsou dynamické. U sampleru to sice až tak nevadí jako třeba u kláves, ale jisté omezení to představuje.

Jinak je na Digitaktu vidět, že nejde o nějakou hračku, která funguje jen v studiových podmínkách, ale o bytelné zařízení na živé vystupování, čemuž jsou přizpůsobeny i kompaktní rozměry 22 x 18 cm, přičemž výška s enkodéry činí 17 cm. Uspořádání horního panelu je zcela klasické a připomíná řadu Korg Electribe, nebo půjdeme-li více do minulosti, tak automatické bubeníky Roland TR-626 a 505.

Dole jsou dvě řady po osmi tlačítkách určené především k programování jednotlivých stop sekvenceru, slouží však i k ovládání některých funkcí. Vlevo nahoře je displej, na který je díky technologii OLED opravdu dobře vidět. Pod ním jsou klasická tlačítka na ovládání sekvenceru start, stop, record, které se využívají i při nahrávání samplů.


Nalevo od displeje je klávesa Function sloužící k přepínání funkcí, tlačítka pro přímý přístup k paternu PTH, ke stopě TRK a pro volbu banky. K ovládání kurzoru se používají čtyři tlačítka s šipkami, hodnoty se pak nastavují enkodéry, kterých je devět. Kromě hlavního Level / Data, jenž se nachází vlevo pod potenciometrem hlasitosti a umožňuje taky procházet samply v paměti, je vpravo nahoře ještě osm dalších, kterými se řídí parametry zobrazené na displeji.

Prostě klasika, u které není potřeba nic nového vymýšlet. Elektron udělal dobře, že se o nic nového nepokoušel, protože není větší opruz, než se seznamovat s novou architekturou, která není zažitá, a ovládáním, které není intuitivní. Kdo programoval MPC a byl předtím zvyklý na letité automaty Roland nebo hardwarové sekvencery, ví, co mám na mysli. Systém není špatný, ale šestnáct tlačítek na patern v řadě nebo ve dvou je nepřekonatelných. Sekvencer má taky celkem obligátní počet 64 kroků na stopu. Po taktech se posouváme malými tlačítky. Kdo někdy pracoval s Electribem, okamžitě pochopí. Sekvencer má celkem 16 stop, osm pro samply a osm MIDI pro řízení dalších externích zařízení. Každá MIDI stopa je přitom čtyřhlasá. To není příliš moc, žádné jazzové sólo na piano si nenaprogramujeme, ale na doprovod to většinou to stačí.

Pokročilá editace samplů

Za samplů lze vytvářet i melodie, i když se musejí programovat postupně pomocí zamykání parametrů, přičemž nastavování ladění je docela složité, ale třeba groove samplery SP 303 a 404 od Bosse to nenabízely, sampl se musel naladit a přeuložit na nové místo v paměti. Ve funkci chromatic si také lze sampl přehrát, přičemž se na dolních dvou řadách tlačítek rozsvítí, která jsou funkční a vytvoří na nich imitaci pianové klávesnice. Po pianistu je to rozhodně lepší než jejich přehrávání na MPC 500, kde se posouváme na matici 4 x 3 tlačítek po půltónech a uvažujeme, který tón to mohl být. Ne vždy se totiž samplují melodické nástroje, ale třeba různé ploché zvony.

Samply, ať už firemní nebo vlastní, lze výrazně upravovat a to i nedestruktivně, dosáhneme-li nějakého zvuku, který se nám líbí, lze si ho uložit i s nastavenými parametry a bez nutnosti resamplování, takže se lze vždy vrátit k původnímu vzorku.

Prostředků pro tvarování, upravování a vylepšování samplů je hodně. Nechybí mezi nimi rezonanční filtr, pravda jen Low Pass a High Pass, ale mnohé samplery nenabízejí ani to. A kvalita je slušná. Nechybí a i LFO oscilátor s různými průběhy modulační vlny a možností modulovat různé parametry. Samozřejmě nechybí tvarovat obálku, tedy všechny základní prostředky pro úpravu zvuků, jaké najdeme na syntezátorech. Dále je možné použít celkem běžné funkce distortion, reverb a digitální delay. Samply lze také zaloopovat, přičemž si lze nastavit začátek smyčky (ale ne už její konec), nebo je přehrávat pozpátku. Parametry lze měnit i při přehrávání paternů, i když samozřejmě na úvod si je lepší nějaké nastavit. Tímto se zase Digitakt přibližuje Electribu nebo řadě Boss SP-303, 404 a 606, která počítala hodně právě s efektováním samplů. Naopak nižší řady MPC nic podobného nenabízely.


Velmi pokročilé je editování samplu. Natočenou pasáž lze použít vícekrát a pokaždé si z ní vybrat jinou část. U samplu lze nastavit snadno ořezání, kde začíná a končí, k čemuž hodně napomáhá display zobrazující průběh vlny. U Elektronu si dobře uvědomili, že sice mnozí dneska natahují samply z počítače, kde si je předem pěkně ořežou a znormalizují. Pokud ale samplujeme přímo do sampleru, je dobré v něm mít možnost si samply přímo v něm snadno a dobře upravit a ne nastavovat jakési imaginární hodnoty a doufat, že na poosmé jsme se už trefili. Bohužel u smyčky lze nastavit jen její začátek a ne konec, což je ale jediný vážnější nedostatek.

Samplování je jednoduché, nastaví se hlasitost nahrávaného zvuku, aby nebyl přebuzený, a spustí se nahrávání. Když je hotov, zastaví se. Důležité, že oba převodníky, analogově digitální na vstupu i digitálně analogový na výstupu jsou kvalitní, takže zvuk je velmi dobrý. Frekvence je 48 KHz, ovšem bitová hloubka jako u CD, tedy 16 bit a ne 24 bit. Naštěstí je A/D převodník 24bitový, takže to nejde až tak na úkor kvality samplování, jen se vzorek ukládá v šestnácti bitech. Musím uznat, že přes toto omezení byl zvuk dobrý, ale Electribe už s touto hloubkou už pracuje.

Omezená paměť, redukované vstupy a výstupy

Podstatnějším omezením je to, že Dikitakt sampluje se jen monofonně, i když jsou vstupy dva, a to nebylo ani u starého Bosse SP-303 a myslím dokonce ani u Akaie S2000. U zvuků piana a bicích to nevadí, protože se samplu přiřadí panorama, ale u nějakých ambientních zvuků do podkladu nebo celých rytmických smyček to už problém docela je.

Redukovaný je taky počet vstupů a výstupů. Zatím u vstupu jeden stereofonní stačí, i když by člověk uvítal samostatný vstup pro mikrofon. Víc chybí jednotlivé výstupy pro každou stopu, dokonce nejsou ani jeden hlavní a jeden vedlejší jako u Octatracku. Je tu jen jeden stereovýstup, i když je dobré posílat bicí nebo basové tóny zvlášť. Osobně mi chybí i digitální výstup, protože je dobré se vyhnout každé další AD / DA konverzi. Samozřejmě to jde obejít pomocí toho, že se Digitakt dál zapnout pomocí USB jako VST nástroj do DAW, jenomže to znamená mít plnou verzi programu overbridge, za který si Elektron opět nechává zaplatit. (Ne že by to byla až taková výjimka, DSI a Mopha anebo Tetry je to stejné.)

Omezená je taky paměť, operační je 64 MB, což opravdu není moc, MPC 500 mělo po rozšíření 128. Interní +Drive má tuším jeden GB, ale ani to není v dnešní době až tak moc. A neumožňuje využít kartu, na který se se zvuky daly uložit a ze které by se daly přímo přehrávat.

Digitakt příliš nevyužijí ani tvůrci, kteří mají rádi, když jim sekvencer zahraje celou skladbu od začátku až do konce. Důvod je prostý, sekvencer nabízí jen mód patternu a ne už songu. Je tu sice funcke chain, která umožňuje zřetězit paterny za sebe, ale řetěz se po vypnutí ztratí.


Závěr

Digitakt přes své nesporné kvality rozhodně není nástroj, který uspokojí všechny. Mně osobně se líbí, ale já nejsem pianista a taky jsem za svého života použil song mód, ať už na MPC 500 nebo u Rolandu TR 626 a 505, jen výjimečně. Spočetl bych to na prstech obou rukou.

Nahodí se ani pro ty, kdož používají extrémně dlouhé stereo samply pro vytváření nálad. Třeba představa, že bych z Digitaktu pouštěl dlouhé monology, je nereálná. Tady vítězí samplery typu SP-404SX, které čtou vzorky přímo z karty.

Workflow je rozhodně příjemnější a ovládání snazší než na AKAI, ale nevím, zda se přesvědčený AKAIsta bude mít kvůli snazšímu ovládání a větším možnosti zpracování samplů chuť změnit značku. Na to zase těch předností není tolik.

Digitakt není ultimativní zařízení, které by mělo stáhnout pozornost lidí věnujících se samplingu ke značce Elektron. Od toho je tu Octatrack. Je to jen jeho omezená verze, jež má umožnit i méně movitějším zájemcům si pořídit sampler od Elektronu za dostupnou cenu, který nabízí v dnešní době docela zajímavé funkce. V minulosti se sice podobná zařízení kombinující groove sampler se sekvencerem objevovala, asi nejbližší mu byl SP 606, jenže dneska je nabídka mnohem užší.

Hlavní konkurenti nabízejí jiné funkce. Electribe sampler sice stojí něco přes polovinu, neposlouží jako propracovaný sekvencer pro řízení dalších nástrojů. Výhodou je karta na ukládání zvuků a 24 hlasů, s nasazovanými efekty ale počet klesá.

Skoro stejně drahý jako Electribe je SP-404A, na kterém nelze vytvářet melodie ze samplů vůbec neumožňuje řídit další zařízení, nemá ani MIDI out, zato čte vzorky přímo z karty a s jejich omezením si starosti dělat nemusíme, ovšem převodník je jen šestnáctibitový paměť je díky tomu velká.

Jedinou konkurenci představují poslední stand alone MPC, jenomže jejich nabídka notně prořídla. I to jednodušší Live s šestnáctigigovým integrovaným pevným diskem, dvougigovou RAM a osmi výstupy, které navíc umožňuje i provoz na baterie, stojí o polovinu víc. A o ceně sampleru Toraiz od Pioneeru raději ani nehovořit.

Pro toho, kdo chce víc, než nabízí Electribe, zejména řídit další zařízení a není zvyklý na AKAI nebo nemá na Live peníze, je Digitakt optimální. A bonusem jsou i dobré firemní zvuky v paměti, které vysloveně lákají k experimentování a k tomu využít je jako doprovod třeba k hraní na kytaru.