Ernie Ball Paradigm: téměř nezničitelné struny na akustiku

Patříte mezi hráče, co se nebojí do strun pořádně opřít a už vás nebaví pořád měnit prasklé či opotřebované struny? K tradičním výrobcům strun s dlouhou životností jako je Elixir či Cleartone se nyní přidává i firma Ernie Ball a neslibuje toho věru málo. Podrobil jsem tedy jednu sadu ostrému zátěžovému testu.

Ernie Ball Paradigm Phosphor Bronze Light je sada strun o síle .011 - .052. „Jedenáctky“ jsem si vybral jednak z důvodu, že je sám používám a pak také proto, že je to asi nejčastěji používaná síla mezi hráči na akustickou kytaru. Vybírat lze ale samozřejmě z celé škály od .010 až po .013 a na své si přijdou i vyznavači kytar elektrických. Struny jsou kompletně vyráběné a balené v Kalifornii a slibují nejen skvělé zvukové vlastnosti, ale i zvýšenou odolnost proti opotřebení, korozi a přetržení. Struny jsem proto během hraní nijak nešetřil a kromě běžného otření suchým hadříkem po dohrání ani nijak zvlášť neudržoval a nečistil. Struny tedy prošly velkou zatěžkávací zkouškou s jejímž výsledkem vás nyní seznámím.

Struny jsou podobně jako jsme zvyklí u značek Elixir či Cleartone, potaženy mikroskopickou nano-vrstvou, která je chrání před korozí, agresivním potem a usazováním nečistot, čímž se zároveň prodlužuje nejen jejich životnost, ale i doba po kterou si uchovávají výborný zvuk. Pokud na struny potažené touto vrstvou hrajete poprvé, jistě si všimnete drobného pocitového rozdílu v kontaktu prstů se strunami, na který si ale rychle zvyknete. Struny pod prsty trochu jinak reagují a - alespoň dle mého názoru, nepotřebují tolik času k "rozehrání" do optimální zvukové podoby. Po velmi krátké chvíli vymizí onen někdy až nepříjemný, kovový zvuk čerstvě natažených strun (byť může být některými kytaristy samozřejmě naopak vyhledávaný a kýžený) a dostaví se jasný, silný a kultivovaný zvuk.


Struny výborně reagují, mají dobrou dynamiku, středně dlouhý, přirozený sustain, hřejivé, pevné basy a příjemně zvonivé výšky. V rámci testu jsem se snažil podrobit struny všem nástrahám jejich „krotitelů“ a tak jsem hojně využíval kapodastr, extrémní bending a samozřejmě maximální razanci při hře trsátkem. Struny to všechno ustály víceméně se ctí a statečně držely ladění (což lze samozřejmě z části přičíst i kvalitním mechanikám na kytaře).

Struny jsem z kytary sundal po třech měsících a jejich opotřebení bylo skutečně jen sotva znatelné. Zřejmě dobře funguje i patentované zesílení strun směrem k ball endu, neboť i přes nevalnou péči, kterou jsem strunám věnoval a agresivní styl hry, žádná ze strun nepraskla. Co mě naopak trochu zklamalo, byla sestupná zvuková kvalita, která byť byla rozhodně delší, než u běžných strun, tak např. u mnou běžně používaných strun Elixir bývá přeci jen o něco delší. Ale to lze samozřejmě do určité míry přičíst i úmyslně zanedbané péči o struny.

Pokud tedy do kytary rádi trochu „mydlíte“ a nechcete tahat ve futrálu tuny náhradních strun, lze Ernie Ball Paradigm rozhodně doporučit. Jejich cena se pohybuje těsně pod hranicí pěti set korun českých a jejich dlouhá životnost i dobré zvukové vlastnosti vám tuto investici bohatě vynahradí.