Fender Standard Jazzmaster HH RW GS: kytara, která klame tělem

Napohled vypadá, že na něj větší odvaz než Misirlou nezahrajete. Podívejte se znovu a zamyslete se. Výkonné humbuckery, zjednodušené ovládání – ano, tento Jazzmaster se výborně hodí pro tvrdou hru.

Jazzmani kdysi Jazzmasterem pohrdli jako příliš avantgardním, aby ho záhy zkraje 60. let vzala za svůj rozevlátá surf-rocková a s třicetiletým odstupem i alt-rocková bohéma. Právě té druhé partě je oproti originálu výrazně zjednodušený Fender Standard Jazzmaster HH RW GS dělaný na míru.

Spíš než lehké a padnoucí tělo bezděčně inspirované surfařským prknem byl lehce zmodernizován céčkový profil krku. Na túrování hmatníku sice pořád bude šikovnější Ibanez, zrovna tenhle Fender ale za ním zas až tolik nezaostává. Odbourávání šedesátkových reliktů se týkalo především doplňkových ovládání snímačů a kobyly se šroubovicovými kameny, což nepotěší asi jen skalní a staromilce. Ostatním se hodně uleví.

Hráčům zvyklým hrát hutně, tvrdě a jednoduše vyloženě sedne kobylka přemontovaná z Gibsonova Les Paulu. Na přeskakující struny i podivné pazvuky tedy můžete zapomenout. Taky jednoduché poťáky pro volume a clonu muzikanta obírají o část zvukové palety jenom zdánlivě. Doplňkové ovládání cívek totiž bohatě nahradila dvojice pasivních humbuckerů. Pobírají velká zkreslení, což u Fenderů a Jazzmasterů už vůbec není zvykem, a zároveň jsou díky rozpínání na singly neuvěřitelně tvárné. Krom toho, a to už ze mě mluví prachsprostá marnivost, kombinace černobílých hambáčů s šedým tělem je nadčasová a elegantní.

Fender Standard Jazzmaster HH RW GS však představuje rozchod s minulostí, i když ne tak rázný jako značkové modely Jima Roota. Jestli rádi hrajete tvrdě, ale čistě, líbí se vám tvar Jazzmasteru, zato jeho archaickým prvkům jste na chuť nikdy nepřišli, toto je model přesně pro vás.