Fernandes 1977 Jazz Bass: vrčet jako Led Zepp

Pokud ještě nevíte o tom, že Kytary.cz mají svůj butik, vyhrazený pro vintage a luxusní nástroje, pak tato recenze může sloužit jako upozornění. Pokud už o této sekci víte, pojďme se spolu podívat na jeden z těch méně známých nástrojů japonské značky Fernandes.

Když dosáhnete nějakého většího úspěchu, zpravidla alespoň jeden gratulující nezapomene připojit frázi „hlavně neusnout na vavřínech“, aby vám připomněl, že jen další tvrdou prací a pílí lze udržet nastavenou laťku. Jenže tvrdá práce je tvrdá práce a možná je to tím, že vidina penízku byla prostě moc lákavá, nebo jak tvrdí jiní, kvalitní dříví a komponenty prostě nebyly tak snadno k mání.

Ať už z jakéhokoliv důvodu, začátkem 70. let se americké kytary potýkaly s přinejlepším proměnlivou kvalitou, které využily značky Ibanez, Tokai, Greco a Fernandes. Tak začala éra takzvaných „lawsuit“ nástrojů – přesných kopií známých kytar a bas Fender a Gibson, na kterých však výrobce tolik nešetřil. Štěpán Drábek, šéf kytarového butiku, je rozhodně fanda do těchto „zapovězených“ Japonců. Nejspíš i proto mi jako první basu k recenzi doporučil právě kopii fenderovského Jazz Bassu z éry, které se říká Stone logo.

Jako správná kopie Jazz Bassu ze 70. let má Fernandes krásný sunburst lak a černý pickguard doplněný javorovým hmatníkem s krémovými obdélníkovými značkami a lemováním, které vypadá pod zažloutlým lakem naprosto skvěle. Jinak je baskytara tradiční jazz – dva singly, tři potenciometry. Jen snímače jsou v plastovém pouzdru, které má zaoblenější hrany, než je zvykem u Fenderu a magnety snímačů vystupují výše. Krk baskytary je hlubšího profilu, než jaký mají novější Jazz Bassy, ale odpovídá době svého vzniku, jako ostatně vše na této baskytaře.

Pokud jste v ruce nedrželi žádnou baskytaru ze 70. let, první, co vás asi překvapí, je hmotnost. Fendery z této doby jsou přímo vyhlášené svou hmotností a u tohoto kusu kytaráři z Fernandese zřejmě precizně okopírovali i tuto vlastnost. Basa váží skoro 5 kilo, což je víc, než kterákoliv basa, se kterou jsem mohl doma porovnávat. Díky slušnému vyvážení se však hmotnost docela rozprostře a neruší.

Zvukově je vše skutečně při starém. Krkový snímač okamžitě připomíná masivní vrčení Jazz Bassu Johna Paula Jonese z Led Zeppelin. Basy jsou skutečně hřmotné a ve středech rovněž dominují nižší frekvence. Pokud však zapojíte basu do modernějšího aparátu, zvuk je krystalicky čistý. Kobylkový snímač je uhlazený a čistý, projevuje se velice kultivovaně. Při porovnání s mexickým Fenderem z půlky 90. let byla ještě více znát čistota a vyváženost frekvencí, až na lehce ustupující vyšší středy.

Tato basa byla rozhodně příjemným překvapením. Objevil jsem nástroj za skvělou cenu se čtyřicetiletou historií, kterou hrdě nese na těle v podobě ťukanců a škrábanců, a zvukem připomínajícím zlaté časy rock’n’rollu. Evidentně jsem nebyl sám, komu se nástroj moc líbil, protože než jsem stihl basu vrátit, už si ji vyhlídl nový majitel.