Frontman šmíruje u Kateřiny Göttlichové

Za vším hledej ženu? Těžko zobecňovat, ale za projekty Psalteria, Carnem, Sugarcutes nebo cenou Anděl ověnčené BraAgas rozhodně ano. A to ne jen tak ledajakou. Vyzpovídali jsme zpěvačku, kytaristku, hráčku na dudy, šalmaj i cistru Kateřinu Göttlichovou.

Na čem právě děláš?

S mojí kapelou BraAgas právě natáčíme novou desku, kdy jsme se po mnoha letech strávených ve vodách starých lidovek ze Španělska, Balkánu a Skandinávie pustili do našich lidových písní. Je to výzva, tenký led, ale učíme se na něm bruslit a baví nás to víc a víc. Deska vyjde v březnu opět u Indies Scope.


Tvé vybavení?

Už to u mě trošku vypadá jak v muzeu nástrojů, ale takových nás je hodně – znám i větší fanatiky. Protože hrajeme hudbu lidovou, akustickou i středověkou, tak žádné elektronické vychytávky nemám, max. tak 2 slušné jack jack kabely, zato hromadu dříví...

4 kytary – jumbo LAG T200 JCE, klasická španělka Almansa 435CW, další španělka Dowina a backpacker guitar Martin & Co. Dále 2 ukulele – Fender a jedno no name z Indie, 1 charango taky no name. Pak přicházejí ty zajímavější nástroje, vyráběné speciálně na zakázku.

Pětistrunná fidula od houslaře Dalibora Bzirského (říká se tomu i kvinton), cistra (replika středověkého strunného nástroje) od luthiera Jana Klímy, jednobordunové dudy a-moll francouzského typu od Petra Skalického, množství různých drobných perkusí a nyckelharpa (švédský lidový nástroj), taky od Jana Klímy. Jo a málem bych zapomněla, ještě Clavinovu.


Oblíbený kousek?

Oblíbené kousky jsou tři. Je to stálice – skvělá španělka Almansa, kterou mi věnoval tatínek, protože jednou pozdě nad ránem došel k tomu, že ji potřebuji víc, než on. V poslední době je to rozhodně nyckelharpa. Nástroj, po kterém jsem toužila dlouhé roky, až se Jan Klíma, který je schopen postavit asi jakýkoliv strunný nástroj, rozhodl, že to zkusí. A vyšlo to. Nyckelharpa u nás ještě není moc známá, je to švédský lidový nástroj, smyčcový s rezonančními strunami, ale místo hmatníku má klávesy – tastaturu. Já mám čtyřřadou, takže jsou melodické všechny struny – ladění to má jako viola A – D – G – C. Tradiční švédská nyckelharpa má ladění A – C – G – C a nejhlubší struna C už nemá klávesy a je pouze bordunová. No a k tomu ještě mazlíček maličké ukulele, které jsem si přivezla z Indie a hraju na něj ve swingovém vokálním kvartetu Sugarcutes, kde je podmínka, že nemáme žádné nástroje a když, tak leda takové, které se vejdou do kabelky. A to tohle ukulele přesně splňuje.

Nejhorší nástroj, co jsi kdy držela v ruce?

Nemám žádné moc špatné zkušenosti s nástroji, ale co mě opravdu nebaví a na co nechci hrát, to jsou obrovské a hlasité středověké dudy. Setkávám se s nima na historických akcích častěji, než bych si přála.


Co by sis ráda pořídila do sbírky?

Teď zrovna po žádném nástroji netoužím, spíš jen nějaké „tunění“ pro ty, co mám. Aby měly co nejlepší péči a bavilo je se mnou hrát. Ale je fakt, že tu a tam se zasním nad nějakou krásnou semiakustickou kytarou. Červenou.

Nejhorší muzikantský zlozvyk?

Ladit dudy ve společné šatně s ostatními hudebníky. Kdo zažil, ví.

Nejlepší hudební zážitek?

Jeden? Uvedu za všechny aspoň dva, který mě první napadnou. Jeden kdysi dávno, festival Jam v roce 1998 na Džbánu. Šla jsem tam na brigádu a dostala jsem volno brzy – a Björk s turné Homogenic? Dodnes mám pocit, že jsem byla chvíli na jiné planetě. Druhý je víc k tomu, co dělám a je asi vůbec nej – cestovala jsem po Andalusii, a začátek cesty vedl z Jerez de la Frontera do Cádizu. V autobuse se mnou jely takové prima babičky, všechny měly podobné brýle, nahnědo nabarvené pečlivě natočené vlasy, sandály, bylo jich asi 15 a vesele povídaly s řidičem. Říkala jsem si – holky jedou na vejlet... Pak jsem šla okouknout slavnou Peña Flamenca, kterou mi doporučil Petr Dorůžka, bylo odpoledne – a tyhle moje babičky z autobusu v tom zamčeném podniku seděly na židlích dokola a neskutečně zpívaly naprosto neuvěřitelné flamenco. Takové dřevní, všechny dohromady jen za doprovodu palmas (tleskání). Pamatuju si, že jsem je poslouchala přes mříže zadního vchodu a byla jsem naprosto v transu.