Frontman šmíruje u Lukáše Hradila

Lukáš Hradil se věnuje bookingu a produkci kapel na festivalech (Colours of Ostrava, Slezská lilie, Ladná Čeladná, United a další). Dříve fungoval na klubové scéně (kluby Boomerang a Templ, obojí Ostrava – Stodolní), dnes spíše podporuje ostatní umělce, např. v pořadech hudební redakce televize Noe či prostřednictvím sdružení „Mosty“ v rámci projektu City Church Ostrava.

Na čem právě pracuješ?

Momentálně mě zaměstnává kapela Tamala, kterou jsme dali dohromady s pár muzikanty, kteří se tak dlouho hledali, až se našli. Zpívá s námi ostravská herečka Pavla Gajdošíková – kromě toho, že je výborná zpěvačka, skládá také skvělé písně. Pak také hraju na elektrický kontrabas s kamarády v uskupení Vadim & Co. a v neposlední řadě s kapelou Moby Dick herce Jiřího Sedláčka, společně účinkujeme především v divadelním představení Veselé paničky Windsorské Williama Shakespeara. Občas doprovodím na některý ze svých nástrojů i další muzikanty (Pavel Helan, Tykráso) a někdy s nimi i něco nahraju (Roman Dostál, Sima Martausová…); je toho spousta. V muzice jsou pro mě důležité vztahy a vzájemná interakce mezi spoluhráči.



Jaké je tvé vybavení?

Je toho více a vezmu to chronologicky (většina je na fotkách)… Mé historicky první dvě baskytary Fenix Jazz Bass – dnes již vlastně klasika, pětistrunná a čtyřstrunná bezpražcová se snímači DiMarzio. Elektrický kontrabas Delicia Hořovice – úplně poslední vyrobený kousek už po zavření fabriky, musel jsem si dodělat sám (přišel po částech). K tomu dvě velmi staré Jolany – Pedro VI (šest strun, ladění jako kytara o oktávu níže) + Tajfun Bass, která zní i na desce Fernanda Saunderse. Pár levných nástrojů z Číny, které kupodivu hrají velice slušně (akustická baskytara, Precision Bass, obojí Tenson). Osmistrunný Hagstrom HB-8 na rock´n´roll hlavně v triu, a pak taková specialitka inspirovaná Petrem Vavříkem z Buty – sedmistrunka upravená kytarářem Milošem Kaiserem s pražci po stranách a bez pražců uprostřed hmatníku. Dále nějaké lubové basy od Ibanez či Jolany (Alexis), skládací cestovní bezpražec Aria Sinsonido Bass, basové ukulele Kala U-Bass a v neposlední řadě Jaguar od Squier (Bass VI, skvělý kousek) a Fender (made in Japan) či Rickenbacker 4001, o těch je řeč níže. To jsou jen basy, u kytar je to několik akustických (6, 7, 12 strun), elektrická dvanáctistrunka Yamaha Pacifica, která se už nevyrábí, nějaké Jolany, barytonové ukulele, guitalele od Yamahy, atd. Na zemi 2 pedalboardy (většinou ne současně) a v nich všechno možné, hlavně staré Electro-Harmonix. Basový aparát dle potřeby – na malé akce Nemesis Eden N-8, na větší Traynor DynaBass 2x10 (200W, v případě potřeby + Traynor 1x15 box). A na výjimečné koncerty si beru Peavey Century Bass 1975 (200W hlava a 1x 15 box), ale nechci ten aparát moc unavit, už má své roky.

Oblíbený kousek?

Jednoznačně můj letitý Rickenbacker 4001, ročník 1975, teď mu trochu šlape na paty o něco novější Fender Jaguar Bass.

Nejhorší nástroj, co jsi kdy držel v ruce?

Postupem času jsem zjistil, že hrát se dá prakticky na cokoli…



Co by sis rád pořídil do sbírky?

Gretsch White Falcon Bass, ideálně model Tom Petersson (basa s 12 strunami), k tomu třeba pořádnou Mesa Boogie hlavu a box s 12“ reproduktory.

Nejhorší muzikantský zlozvyk?

Myslet si, že už něco umím... a případně to všude říkat (smích).

Nejlepší hudební zážitek?

Abraham Laboriel & Open Hands na Colours of Ostrava 2010, přivezli jsme můj splněný sen, což byl moment, který se od té doby ještě zatím nepodařilo překonat. Nešlo jen o muziku samotnou, ale o „souznění duší“.