Frontman šmíruje u Ondřeje Slavíka

Multiinstrumentalista Ondřej Slavík se Frontmanovi v únoru svěřil, že chce věci dělat jinak. To se mu ostatně spolu s kapelou Zrní daří, kladenská parta si s konformitou hlavu neláme. Jak vznikala nová deska trochu víme, Ondřej nás však nechal velmi detailně nahlédnout i do svého vybavení a svěřil se, kdo z jeho hudebních kolegů v něm vyvolal naprostou euforii.

Na čem právě děláš?

Momentálně dolaďuju nastavení samplů na naše koncerty. Aktuální album Jiskřící je plný elektronickejch samplů a je třeba to převést do živýho koncertování, což není úplně snadnej úkol. Všechny samply pouštím přes dva BOSS loop stationy, klasický velký RC-300. Jsou propojený MIDI kabelama, abych mohl druhej ovládat od prvního.

Výbavu mám bohatou. (smích) Akordeon je jediná věc, kde nic se signálem nedělám. Takže jackovej výstup ze snímačů jde z harmoniky přes DI box rovnou ke zvukařům do stageboxu. Bicí mám Mapexy, řadu Saturn ve speciální edici Mayan, krásný a hodně hlasitý bicí. Korpusy maj zevnitř dvě vrstvy ořechu a zvenku čtyři vrstvy javoru. Tomy 10x8, 12x9 a kotel 16x16 (sestava má i kotel 14x14, ale ten nechávám spát ve zkušebně), kopák 22x18. K tomu snare Black Panther Mayan 14x5,5. Činely mám ride 22 palců Paiste 2002 s jazzovějším, jakoby deštivým zvukem, crash Zildjian K 20 palců. Hi-hatku nově Istanbul, malou 14palcovku, s krátkým zavřeným skoro elektronickym zvukem, z tý jsem nadšenej.

Hardware mám Tamáckej. Paličky fusionový Balbexky nebo Vic Firthy. Často musím v menších klubech řešit hlasitost, takže hraju často se slabšíma paličkama, činely přitlumuju gumovejma tlumítkama u otvoru nebo kusem gafy zespoda a často kvůli klukům v kapele a zvuku ven dávám před bicí plexiskla na akustický odclonění. Všechny krabičky mám u bicích po levý straně, v kejsu, vyrobenym na zakázku od firmy Checha, šikovnej výrobce různejch krabiček pro kapely z vesnice u Kladna.


Ke kopáku a virblu mám přidělaný triggery od Rolandu, který končej v bicim syntezátoru Nord Drum 2. Tím můžu rozšířit zvuk bicích do elektroničtějších zvuků jen tím, že na ně hraju. Hlavní mašinka je BOSS RC-300, loop station s třema nezávislejma trackama. Z toho pouštím samply. Před nedávnem jsem zrušil za BOSSem připojenej Kaoss Pad Quad, na dynamický efekty byl výbornej, parametrizace efektů se ovládá přes dotykovou plochu prstem, ale moc ubíral signál, takže z BOSSu jdu teď MAIN výstupem rovnou do DI boxů. A případný efekty teď dělám rovnou v BOSSu.

Nakonec mám v kejsu svůj mixáček, jednu stopu mám mix kapely od pultu, druhá stopa je beatbox z druhýho BOSSe, třetí stopa je první BOSS se samplama a čtvrtá stopa je metronom. Ten musím někdy používat kvůli samplům. Na mixáčku taky využívám výstup – SEND – na posílání clicku kapele do monitorů v songu, kde je to potřeba – opět kvůli synchronizaci se samplama.

Druhej BOSS, který je dál od bicích a kam odskakuju i na akordeon, mám na beatbox, kterej loopuju. Mám přednastaveno, že beatbox z mikrofonu jde z MAIN výstupu – levou posílám zvukařovi, pravou sobě do mixáčku k bicím. Ze SUB výstupu jdou speciální smyčky, jako zefektovaný zpěvy, klavír, smyčce – tedy akustičtější doprovody, ne beaty. Ty jdou zvukařovi do extra šavle.

Nově jsem přibral ještě po pravý straně - kde mám taky už přes 10 let náš legendární hrnečkovej set – ROLAND pady SPD-SX. Momentálně asi nejlepší pady, s dobrou dynamickou odezvou, kromě zásoby přednahranejch dvaceti všemožnejch sestav mají možnost nahrání a import vlastních zvuků a taky vnitřní efektovou banku, s regulací parametrů efektů poťákama na ovládacim panelu.

Je těžký říct, co mám ze sestavy nejradši, všechno používám a pomáhá mi to rozšiřovat náš kapelní zvuk. Nejzásadnější je ale asi looper BOSS RC-300. Díky němu vznikla spousta songů při jamování, kdy jsem si nahrával, co se zrovna ozývalo, ať už mikrofonem ze vzduchu, nebo jsem si nějakej nástroj píchnul do vstupu. Smyčky různě vrstvím, efektuju a někdy se tak povede vytvořit unikátní silnou zvukovou atmosféru.


Nejhorší nástroj, co jsi kdy držel v ruce?

Nejhorší nástroj je podle mě blbost. Všechno je pro mě především nástroj – teda ve smyslu, že je to něco, nějaká cesta, způsob, prostředek, jak se dobrat určitýho zvuku, nálady. Jednou jsem při jamování třás do rytmu mladým stromem, jindy jsem si smyčkoval kuchyňskej mixér, nahrával jsem bouchání do vrat, zábradlí, vagonů v Poldovce, mlácení klád o sebe v lese... Všechno to jsou jen zdroje nějakýho zvukovýho chvění, s kterým se dá pracovat, někam to posouvat a vytvářet tak nový kontexty, nálady. Takže i sebeblbějc nenastavitelná tupá kytara, vymlácenej klavír, polámaný činely můžou bejt výbornym nástrojem pro vytvoření atmosféry.

Co by si rád pořídil?

Poslední dobou delší dobu uvažuju o menším bubínku, vedle hlavního snaru. Je to známej trik breakbeatovejch bubeníků na možnost hraní elektroniky na akustický bicí. Taky bych rád trochu obměnil činelovou sestavu.

Nejhorší muzikantský zlozvyk dle mého mínění?

Když to vezmu osobně, při hraní furt vystrkuju bradu, což teda musí často vypadat hrozně. Ale obecně nemám rád, když muzikanti místo toho, aby hráli hudbu, tak předváděj, jak se skvěle naučili poslední etudu a jak jsou rychlý a trapně exhibujou s nesmyslama, který nikoho moc nezajímaj. A taky „Jste tady?“ a „Pořád vás neslyšim!,“ takový ty klišé od frontmanů, to už samo značí, že mě ta kapela moc bavit nebude.

Největší hudební zážitek?

Atoms for Peace na Bažant Pohodě 2013. Byli jsme tam s celou kapelou a já věděl, že už dál na tom festivalu nemusím bejt a druhej den jel domu. To byl v podstatě mimotělní zážitek. Zastavil se čas, přistálo UFO a někam nás odneslo. Pak nás vyplivlo zpátky na zem a hudba se pro mě opět posunula někam ještě dál, než mě napadlo, že je možný. A nejen hudba. Byl to absolutně dokonalej zážitek, nic takovýho jsem předtím nezažil a v podstatě ani nevěděl, že takhle hustý to může bejt. Absolutní inspirace – novej typ životní zkušenosti a nový povědomí, co taky může znamenat slovo koncert... A abych zmínil i něco českýho, tak když jsem před x lety náhodou zabrousil na koncert kapely DVA a poprvý je uslyšel naživo – absolutní euforie při koncertě český kapely.

Ondřej Slavík: Chtít dělat věci jinak
www.zrní.cz

Foto © Barka Fabiánová