Gerald James Clark na Hradeckém slunovratu, zdroj: Youtube

Gerald Clark: Jihoafričané jsou vášnivější, Češi více poslouchají

Energický jihoafrický písničkář rozezněl nádvoří zámku Hradec nad Moravicí v rytmu blues. Pro mnohé patrně neznámý Gerald James Clark měl v mžiku zaplněné celé nádvoří zámku a získal si sluch všech přítomných. Zejména pro upřímný a velice kvalitní projev. Koncert, který svou atmosférou pohltil nejednoho posluchače, odehrál jen na akustickou kytaru a stomp box v doprovodu bicí soupravy. Jeho vystoupení lze charakterizovat stručně. Energie, energie, energie.

Posluchači byli z tvého koncertu nadšení. Jak se ti na Hradeckém slunovratu hrálo?

Užil jsem si to, přestože jsem byl velmi nervózní. Ostatní muzikanti hráli v kapelách, můj koncert byl akustický, jen kytara a bicí. Taky jsem se obával jazykové bariéry. Naučil jsem se něco málo česky, ale stejně jsem měl trochu strach (smích). Nakonec jsem byl mile překvapený, jak moc se lidi bavili, opravdu skvěle moji show přijali. Bylo to plné energie, emocí a mezi mnou a publikem bylo dobré spojení. Jsem šťastný!

Hraješ obvykle sólo, s bubeníkem, nebo preferuješ kapelu?

V JAR jsem hrál hlavně sólo, vyrobil jsem si proto stomp box, který jsem používal i včera. Je v něm tamburína, takže dává hudbě zajímavý beat. Taky zpívám nejen přes mikrofon, ale taky přes starý telefon. Tohle vybavení fungovalo dobře, v JAR jsem udělal mnoho tour, hrál v malých divadlech i velké festivaly – vše s malých stomp boxem a kytarou. Jinak hraju sólo, duo, s piánem, s jinými kytaristy, bubeníky nebo celou kapelou. Na jednom velkém festivalu v JAR jsem hrál dokonce se dvěma bubeníky, to byla síla. Tady v Česku byl rád zkusil trio.


Už jsi zmínil, že jsi z JAR, jak ses dostal do Česka?

Do České republiky jsem se dostal kvůli hraní. Jel jsem tour s pražskou kapelou, dvacet jedna měst, dvacet jedna koncertů. Tour jsme zopakovali asi před dvěma lety, kdy jsem potkal svou přítelkyni Radku Bartošíkovou. Ona v té době žila v Anglii a tady byla navštívit rodinu, takže se zkrátka během koncertování událo vícero náhod. Začali jsme spolu chodit, Radka přijela za mnou do JAR a potom jsme se rozhodli, že přijedeme do Česka. Jelikož jsem už v minulosti hrál různě po Evropě, přišlo mi to jako skvělý nápad. Dvakrát do roka se stále vracím do JAR, jelikož mám fajn vztah s tamními festivaly a divadly.

Stále je vzdálenost mezi JAR a Českem veliká, co byla ta událost, která tě přesvědčila letět do srdce Evropy?

Byl to e-mail od bookingového agenta, který hledal bluesového písničkáře. Říkal jsem si, že je to skvělý nápad. Přestože byl můj program úplně plný, najednou jsem se ocitl v Praze a pil pivo. Bylo to „...wow, jsem v Praze!“ Zkrátka jsem nad tím moc nepřemýšlel, zdálo se mi to jako dobrý nápad, tak jsem do toho šel.

Takže by ses označil jako bluesový song-writer?

Začal jsem u blues. Stejně jako Beatles, Led Zeppelin… takže jsem měl dobrý start (smích). Postupně jsem navázal spolupráci s dalšími muzikanty, vydal první autorské album, které je v holandštině (Dutch language) a je to typově trochu do Jacka Johnsona. Můj styl prošel určitou progresí, je tam něco z blues, country, funku…


Tvůj skladatelský styl tedy prošel určitým vývojem, co plánuješ hrát v Česku?

Označil bych se jako zpěvák a song-writer se silným bluesovým vlivem.

Na začátku rozhovoru jsi zmiňoval nervozitu, jsi tady ale už docela dlouho. Jaké máš pocity z českých posluchačů?

Občas jsou trošku rezervovaní, ale myslím si, že hudbu velmi oceňují a jsou svým oblíbeným interpretům a muzikantům věrní. Třeba Jihoafričané jsou daleko vášnivější a víc dávají na odiv svůj prožitek, Češi naopak více poslouchají a odměňují se loajalitou a hlubokým oceněním muzikanta. Třeba včerejší představení Ivy Bittové. Všichni poslouchali, nikdo nic neříkal, nikdo nemluvil. Jakoby dokázali lidi vycítit upřímné jádro hudby.

Hradecký slunovrat je festival, dá se říci, alternativní hudby. Jaký je podle tebe rozdíl mezi alternativou v Česku a v JAR?

Je to pro mě těžké posoudit, protože téměř každá kapela v České republice je pro mě trošku alternativní – kvůli jazyku. Ale když se podívám třeba na rock, cítím tam velké podobnosti. Obecně si myslím, že je v Česku alternativní scéna trošku ustálenější než v JAR. Podobností mezi Českem a JAR je podle mě hodně i mimo hudbu, oba státy byly perzekvovány ze strany vlády. Vy jste měli komunismus, my apartheid, omezovali nás v médiích, jídle, hudbě...


Když ses zmínil o národních útrapách, kde hledáš pro psaní hudby inspiraci?

Jsem docela dobrodružný typ a zrovna dva roky zpátky jsem byl na horách, na kolech, na koních. Opustil jsem svůj dům a cestoval po JAR a spal jen ve stanu. Tohle mě určitě inspirovalo, napsal jsem v té době hodně hudby. Možná ještě více mě inspiruje lidská interakce. Třeba město a tamní život. Myslím, že pohled na vodopád a pobyt v přírodě umožňuje skvěle reflektovat to, co člověk zažije s lidmi a mezi nimi.

Kde si můžou zájemci tvou hudbu poslechnout? Na internetu, chystáš tour, koncerty?

Aktuálně si hledám booking agenta, mluvil jsem s muzikanty kapely Jelen a celkově se snažím komunikovat s hodně muzikanty. Mám hudbu na webu, kde budu také uveřejňovat chystané koncerty, třeba 28. července hraju na festivalu na Slovensku. Hraju i v Botswaně, tam tedy až v září, na ostrově Okavango obklopeném krokodýli, hrochy a slony. Na závěr... těším se na další koncerty a na české posluchače.