Gibson Les Paul Traditional 2018: jak jsem lezl blahem po zdi

Pro rok 2018 si Gibson přichystal několik úplných novinek, ale také nemalou řadu inovací u svých starších modelů. Určitou proměnou si tak prošla i řada Traditional.

Jak to vypadá?

Notoricky známé tvary kytar Les Paul určitě není třeba nějak výrazně popisovat, pojďme se zaměřit hlavně na materiál a zmíněné změny. Gibson Les Paul Traditional 2018 Tobacco Sunburst Perimeter má tělo vyrobené z mahagonu, na němž nechybí tradiční bombírovaný top z výběrového, fládrovaného javoru. Krk je rovněž mahagonový a je o něco více zakulacený, než bývá dnes zvykem. To, alespoň pro mě, vyžadovalo chvíli zvykání, ale nakonec jsem si na krk nejen zvykl, a shledal jsem jeho profil jako velmi pohodlný.

Hmatník z palisandru nese 22 perfektně zasazených a začištěných pražců, které jsou navíc kryogenicky ošetřeny, což v praxi znamená, že jsou vystaveny působení tekutého dusíku o teplotě cca -300°F. Toto specifické ošetření výrazně zvyšuje tvrdost a tím i životnost pražců, aniž by se jakkoliv změnil pocit ze hry. Pro lepší orientaci na hmatníku nechybí typické kosodélníky z umělé perleti.

Co se hardwaru týče, ladící mechaniky Vintage Style fungují dle očekávání bezproblémově a výborně drží ladění. Struny dále přechází přes nultý pražec z grafitu TekToid, což je materiál, který zabraňuje nežádoucímu tření a problémům s laděním, přes kobylku typu ABR, která se stará o dokonalý přenos vibrací, do klasického Stopbar struníku. O snímání zvuku se stará dvojice humbuckerů BurstBucker 1 a BurstBucker 2 a k jejich ovládání slouží čtveřice potenciometrů v klasické konfiguraci 2 x Volume a 2 x Tone. K přepínání snímačů pak máme k dispozici třípolohový, páčkový přepínač. Kytara je lakována lesklým nitrocelulózovým lakem, který díky tenké vrstvě umožňuje lepší rezonanci a zvukové vlastnosti nástroje. Před poškrábáním trsátkem ochrání tělo kytary plastový pickguard v krémové barvě.

Ihned po vytažení nástroje z pevného kufru (který je součástí) si uvědomíte jeho poctivou váhu, která jen dotváří zatím vynikající dojem z této kytary. Výrobce kytaru osadil kvalitními strunami o síle .009 - .046 (osobně bych tedy u Les Paula uvítal spíše .010, ale budiž...) a tak můžeme bez okolků prozkoumat, co nám Les Paul Traditional 2018 nabídne po zvukové stránce.


Jak to hraje?

Již hra „nasucho“ je u této kytary požitkem. Je hodně hlasitá, barevná a dává tušit, že sustain bude opravdu, opravdu dlouhý. Krk je samozřejmě lepený a navíc poctivý kus špalku, a tudíž se není čemu divit. Po zapojení do zesilovače se ozval brilantní, harmonicky plný a vyvážený čistý zvuk, který ve cvičeném uchu okamžitě vyvolává asociaci k legendárním snímačům PAF. Ostatně snímače PAF (Patent Applied For) jsou jakýmsi předobrazem těchto snímačů a snahou výrobce bylo se jim nejen co nejvíce přiblížit, ale ještě jejich zvuk trochu zdokonalit. Snímače BurstBucker tak mají plný a úžasně čitelný zvuk. Ve spolupráci s ovladači Volume a s tónovou clonou lze vytvořit bohatou škálu zvuků a prakticky jakékoliv nastavení je použitelné, ba co víc, uchu velmi lahodící. Snímače rovněž výborně reagují na dynamiku hry.

Jestliže byl čistý zvuk na samé jedničky, nevím jak ohodnotit zvuk zkreslený, který mě nadchnul ještě víc. Již při mírném crunchi kytara neuvěřitelně táhne tón. Krkový snímač má trochu nižší výstupní výkon a nabízí sladké, hluboké a kulaté tóny, které s lehce přitaženou tónovou clonou znějí fantasticky "najazzle". Snímač u kobylky má naopak výstup středně silný a poskytuje tak šťavnatější, jasnější a plnější sound. Čím více přidáváte do zvuku zkreslení, tím více se snímače rozezpívávají a vyniká nádherně dlouhý sustain. Kdo má rád tón Gary Moora, poleze doslova blahem po zdi.

Cívky snímačů BurstBucker mají tzv. nedokonalé vinutí, díky kterému je v podstatě každý kus do určité míry originál. Snímače si sice poradí i s extrémnějším zkreslením a kytara je využitelná ve velké škále hudebních stylů, ale nejvíce ji sluší bluesová či bluesrocková, rocková až hardrocková poloha.

Závěr

Jeden z nejlepších Les Paulů, na které jsem v poslední době hrál. Nemá smysl zde opakovat všechna superlativa, která jsem uvedl v textu, lze k nim jen přidat špičkové řemeslné zpracování, bezchybně fungující hardware a jedinečný pocit ze hry na tento nástroj. Nenašel jsem na kytaře prostě nic, co by se jí dalo nějakým způsobem vytknout – a kdo má rád Les Pauly, bude nějaká negativa hledat asi stejně těžko, jako já. Tohle je prostě Gibson Les Paul se vším, co k němu patří. Kdo má po ruce volných bezmála šedesát tisíc korun, nemusí mít strach, že by s touhle kytarou „šlápl“ vedle. Nám ostatním nezbývá, než to zkusit třeba takhle: „Milý Ježíšku...“