Gibson vs. Epiphone: Les Paul

Nejdražší na Gibsonech je podle některých jejich logo. Jako fór dobrý, ale je lepší se jím neřídit. Kdo se v ringu udržel déle?

Pověst Gibsonu v poslední letech dost utrpěla i kvůli katalogu s viditelně poškozenými Les Pauly. Zvěsti o jejich (ne)kvalitě se sice na hudebních fórem šířily i předtím, dnes však Gibsonu hrozí krach, tudíž jsou takovéto zprávy vnímány o dost citlivěji. A protože na netu jeden snadno podlehne panice, podrobil jsem Gibson testu. Porovnal jeho Les Paul Studio 2018 Smokehouse Burst s Epiphonem Les Paul Custom Pro EB.

Na první dobrou mi víc sedla „Epina“. Tak pohodlnou kejtru už jsem dlouho v rukách neměl. Aby ne, když jí výrobce uměle pár let přidal. Krom toho černá s bílým a zlatými doplňky, podpořená retro lookem, je vděčná a sekne tělnatým ženám i kytarám. Strohý Gibson s lakovaným mahagonem a kovovými snímači asi působí decentněji, zato je vybavený bytelnější mechanikou. Tohle je kytara, která by se mohla dožít konce opravdu posledního turné Rolling Stones.


Jak ale došlo na zvukové vjemy, rozdíl v ceně se už projevil jasně. Epiphone zní na víc než sedmnáct litrů, jenže Gibsonu, přestože mi jeho pražce nebyly dvakrát příjemné, jsem tak zatápět nemusel. Bylo ho všude plno. Kdežto zvuk Epiny byl méně průbojný a také lehce zastřený. Nedostávalo se mu tolik hlasitosti, sustainu i výšek.

Tím nechci Epiphone shazovat. S Gibsonem má společnou jen váhovou kategorii a i v té navíc prohrál asi jako v prvním dílu amatér Rocky Balboa. V ringu se udržel déle, než by se kdo nadál. Krom toho hráči, který si úspory nemůže ukládat do drahých kytar, takový nástroj skvěle poslouží. V dané cenové hladině platí za vysoký nadstandard.

Naproti tomu Gibson musí splňoval dvakrát takové nároky, kterým také dostal. Přestože mi zrovna tento kus nesedl, Gibsonův úpadek se patrně netýká zavedených nástrojů. Po řemeslné stránce je to pořád prvotřídní zboží.