Lepší vyhořet, než se stěhovat

"Umíííráááám, síííla mě opouštíííí, odpouštíím, co bych měl," zpívá Pastrňák na mojí oblíbené desce Ppoommaalluu a já sama sobě poslední týden. Říkám si, kdy začnu cvičit na tu kytaru, vždyť hraju jak prase. Budu v tom poctivá!

Jenže pak dojedu na koncert a zjistím, že jsem ji od posledně vůbec nevytáhla z futrálu. Že mi chybí kabely ke krabičkám, ladička má vybitou baterku, z posledního koncertu mám prasklou strunu a náhradní asi bloudí v černé díře. Že jsem zapomněla všechna cédéčka Bohémy, a i ta s knížkou Vladibajky. A aby toho nebylo málo, tak Mrdánky v lese, jednu z Vladibajek, která v knížce není, ale na svých recitálech ji čtu, mám stále ještě vytištěny ve staré necenzurované verzi. No a ta se nedá kontinuálně číst, aniž bych u toho nerudla studem. Přesto ji čtu! A v písničce Holka opět místo "Kořeny zapustím všechno ti odpustím", zpívám "Kořeny přeskočím znovu tě odbočím".

Tohle všechno se mi stalo před pár dny na koncertě v Lokti. Stejně to ale bylo super! Přišli místní učitelé z gymnázia, skupinka z památkového ústavu, zahradník, paní lektorka zpěvu se svým manželem a pak spousta neznámých milých tváří, a ti všichni mi nejen všechno odpustili, ale nakonec mě i zahrnuli množstvím komplimentů.

Už to slyším, jak si všichni u toho říkají: "Ti muzikanti! Hrůza! Takhle to flákat! Párkrát v měsíci mají koncert a jinak se pořád jen válejí, a ani připravit se pořádně nemůžou!"

Jenomže já jsem se zkrátka zase jenom stěhovala. Tedy nejen sebe, ale i svoje studio Mrtvola. A asi 50 obrazů. Martýrium neskutečné. Ještě den před koncertem jsem namísto kytary držela v ruce vrtačku a hrabala se v krabicích. A to už vůbec nemluvím o tom, že jsem se stěhovala podruhé za tři měsíce! Sbohem, sladké Dejvice!

Ale slibuju, teď už se ale opravdu usadím. Slibuju to všem, kteří na mě chodí, a hlavně sobě! No a když ne... Tak jak říkává moje maminka a pan Dvorský – tááák jsmeee seee zmýýýlilííí.