Hentai Corporation: Bobry znovu nečekejte

Jednička na současné rockové scéně Hentai Corporation má napilno. Nahrává v pořadí druhé album v Ostravě, přitom neúnavně koncertuje po klubech. Lídr formace Radek Škarohlíd patří k vyhledávaným zpěvákům pro svůj nevšední talent – svůj bublající jekot dokáže v tu ránu proměnit do klasicky rockového pojetí s odchylkami k jazzu a dalším žánrům a každý cítí, že pod tímto fetish humorem se ukrývá poctivé rockové řemeslo. O tom se ostatně můžete přesvědčit 17. května na Kolejích Jižní město, kde kapela vystoupí v rámci projektu Sport4Students.

Jak hodnotíš rostoucí popularitu Hentai Corporation?

Naše popularita je do jisté míry zázrak. Hudba Hentai Corporation je pekelně bláznivá, zpíváme v angličtině, takže se sám divím, že máme tolik fanoušků. Je geniální, že si dokážeme sami na sebe vydělat a máme na novou desku i na pivo.

Jaké máte odezvy fanoušků na váš nový singl a předělávku od Davida Kollera Až ti řeknu?

Někteří ortodoxní fanoušci se ozvali, že takhle ne, ale většina ví, že jsme natočili tuhle skladbu v rámci projektu David Koller & Friends. Nechtěli jsme jeho písničku upravit úplně po našem, ale nechat tam i Davidovu energii. Abychom lidem taky ukázali, že umíme udělat „peknú piesničku“. (smích) My jsme mu nabídli, že by mohl předělat na oplátku naši skladbu, ale on odmítl, že by to byla škoda. Jinak nás naši fanoušci obecně posílaj neustále do hajzlu. My jim říkáme kurvy, oni nám, že stojíme za hovno. Od začátku je to nadsázka, v které se ztratí jakákoli konstruktivní kritika. Je to trošku srabácký, ale funguje to. Přehnaná korektnost není dobrá, ani v profesním životě.

Váš název dokáže udělat na YouTube divy. Mně například vypadly hned po vás videa s dětskou tematikou…

Nás děti ale milujou! Jednou jsme vystupovali na dětský akci před Olgou Lounovou a úplně nás zbožňovali. Hráli si tam na Artuše a bodali nás meči, já si flusal na bradavky, všichni byli nadšení. Pak nastoupila Olga Lounová a děti se rozutekly. Rodiče nás prosili, abychom ještě něco zahráli, že by si chtěli dát panáka, aby to neskončilo dřív.

V jakém stádiu je nová deska?

V plném procesu. Máme nahraný už některý zpěvy a vypadá to dobře. Deska bude víc kompaktní, víme už, co chceme. Pecky tam budou už usedlý. Budou to metalový tvrďárny.

Plánujete podobnou kontroverzi, jako tomu bylo u minulé desky?

To se asi překonat nedá. Nechceme již za každou cenu provokovat, abychom neměli nálepku úplných vypatlanců. (smích) Takže žádné bobry nečekejte.

Kde nahráváte?

V Ostravě, v jediným rockovým městě u nás! Mentalita Ostraváků je úchvatná, tam teprve poznáš tu správnou syrovost. Dostali jsme nabídku točit ve studiu Citron, kde se v 80. letech točily ty největší metalový fláky. Je to bomba – zaprášený obrazovky, blikající pult, VHS videa… Tam si nemusíš na nic hrát. Nahraješ svoje party a jdeš do prdele. Žádnej vychytralej buzerant ti nevykládá, jak to máš dělat.

Chodíš do studia s jasnou představou, nebo něco vzniká spontánně přímo na místě?

Když zdvojujeme vokály, snažíme se je ve studiu dolaďovat. Ale snažíme se to nadrtit po ucelenějších celcích a frázích. Je to spíš dril. Staří oldschollaři jako Michal Pavlíček ti řeknou, že musíš vysolit celou písničku, ale na to nemáme čas. (smích)

Učíš na VŠCHT. Co na tvoje koncertní aktivity říkají kolegové z práce nebo studenti?

Dodělávám doktorát v oblasti environmentální inženýrství, jsem chemický Jedi. Je to lehce stresující, dělám hodně chemických projektů. Na VŠCHT jsme točili v laborkách, můj vedoucí laborky je náš fanoušek. Zajímavý je, že „bobři“ nám zatím nikde neuškodili. Všichni ví, že je to nadsázka, a každý má tendenci se se mnou otevřeně bavit.

Kapelu jste založili již na gymplu. Jaké byly vaše začátky?

Jsme čtyři z jednoho gymplu a jednoho jsme k sobě přizvali. Postupně jsme se učili hrát na nástroje, docela pozdě okolo osmnácti. Ve stejném personálním obsazení jsme vydrželi až dosud a aktivně hrajeme 11 let. Nejdříve jsme se scházeli v Modřanech ve sklepě, hráli Deep Purple, chlastali pivo a žrali špekáčky. Pak nás někde uviděl šéf Bandzone, líbili jsme se mu, a vzal nás do zkušebny The.Switch a Blue Effectu. Naučili jsme se, jak nahrávat a používat techniku. Měli jsme štěstí, že jsme chytli ten prvotní úspěch Bandzone ještě před hegemonií Facebooku. Hodně nás to nakoplo.

Měla tvoje učitelská profese vliv na rozhodnutí, aby si Hentai Corporation zahráli na akci Sport4Students?

Musíme ty koleje podporovat a rozhýbat to tam. Vždyť by se tam akorát šukalo a chlastalo. Musí se tam i trošku sportovat. (smích) Na podobných mítincích jsem dělal i v minulosti v rámci školy a jsem rád, že se to povedlo a vystoupíme tu.

Tvůj hlasový rozsah je jedinečný. Jak si ho udržuješ?

Přestal jsem kouřit, před koncertem se rozezpívávám. Začal jsem brát i lekce u učitelky zpěvu. Ta měla tendenci zbavit mě mých manýr, a to mě přestalo bavit. Ale začal jsem chápat funkci tvoření tónu a jak šetřit hlas.

Tvůj hlas má obrovské charizma. Jak jsi k němu došel?

To bylo asi tak. V paneláku jsem si postavil takovou budku a řval jsem do ní, co to šlo. Napodoboval jsem úplně všechno – Pražský výběr, Led Zeppelin, System of a down, Faith No More…

O tebe i Hentai Corporation se zajímají naše bigbítové legendy. Těší tě to?

Ocitl jsem se párkrát po boku svých idolů. Zpíval jsem s Michalem Pavlíčkem, Michalem Kocábem a brácha např. s Romanem Holým a Ruppertem v projektu Neruda. Asi vidí, že tu prdel děláme poctivě, a tak to lidi přitahuje. Ale možná víc je baví naše mejdany v backstage. Jeden z našich největších fanoušků je třeba Tomáš Klus. Někde jsem ho fuckoval z pódia na Českých hradech a najednou vidím, že stojí hned v první řadě a fuckuje mě zpátky. Nakonec jsme vodkovali v backstage. To stejný s Mandrage, to šlo i přes média, nakonec jsme spolu chlastali a poslouchali Reign in Blood od Slayer. Se všemi to ale nejde – někteří jsou fakt mediální zmrdi.