Ilustrační foto: Universal Pictures

Kdo zpívá místo Clooneyho aneb playback ve filmech

Není nic trapnějšího než špatný playback... Dlouho jsem se proto zamýšlel nad tím, jak probíhá natáčení hudebních filmů – zejména do jaké míry herci zvládají často komplikované pěvecké party a do jaké míry využívají výpomoc profesionálních zpěváků. Jedenáct zásadních hudebních filmů, kde alespoň jeden z hlavním hrdinů zpívá a zároveň není profesionálním zpěvákem.

1. Zpívání v dešti (1952)

Snímek režisérského dua Stanley Donen, Gene Kelly (druhý z nich si v muzikálu zahrál hlavní mužskou roli) se odehrává v roce 1927 a mimo jiné zachycuje tzv. „goat gland“, což je proces, kdy se do již natočeného němého filmu dotáčejí zvukové sekvence. Hlavní hrdinka ztvárněná Jean Hagen je hvězda této éry, pro přechod na zvukové filmy ovšem nemá příliš přesvědčivý hlas, a tak ji dabuje jiná herečka, kterou hraje Debbie Reynolds. Při natáčení muzikálu nastala naprosto schizofrenní situace, neboť studio rozhodlo, že hlas Reynolds není dostatečně znělý, a tak ve skutečnosti předabovala svou vlastní postavu sama Jean Hagen. Ze stejného důvodu pak zaskočila za Debbie Reynolds v ústřední písní Would You zpěvačka Betty Noyes. Pravda byla přitom odtajněna až o mnoho let později, neboť Betty Noyes nebyla v závěrečných titulcích vůbec zmíněna.


2. Rocky Horror Picture Show (1975)

Z kolika rolí si pamatujete Tima Curryho? Pro fanoušky Rocky Horror Picture Show je určitě tou jedinou a zároveň nejlepší transvestita doktor Frank-A-Furter. Snímek možná v Česku není příliš známý, ale v zahraničí se řadí mezi kulty. Muzikál kombinuje prvky sci-fi a béčkového hororu a zaslouží si mnoho přívlastků od výstředního až po úchylný. Ač to tak kvůli drobným nepřesnostem pokaždé nevypadá, herci všechna čísla nazpívali sami. Nedokonalosti, kterých si ovšem všimne jen pozorný divák, vznikají tak, že při natáčení scén sice herci zpívají, ale písně jsou předtočeny, popřípadě dotočeny ve studiu, aby bylo dosaženo co nejkvalitnějšího zvuku. To je běžná praxe, nicméně vyžaduje velkou snahu herců a perfekcionismus zvukového střihu.


3. Pomáda (1978)

Klasický muzikál ze střední je po Horečce sobotní noci (1977) druhým hudebním filmem Johna Travolty. Ten se o roli Dannyho utkal s Richardem Gerem a Patrickem Swayzem. Traduje se, že to bylo právě Travoltovo pěvecké nadání, které rozhodlo o jeho obsazení. (Gere se mohl radovat až o více než dvacet let později, kdy Travolta odmítl roli advokáta v muzikálu Chicago, čehož podle svých slov dodnes lituje.) Sami si domyslíte, že i pro ostatní postavy byly pěvecké schopnosti minimálně stejně tak důležité jako ty herecké, a proto se v Pomádě nevyskytuje žádný playback.

4. Bratříčku, kde jsi? (2000)

Snímek bratří Coenů nabízí mnoho vtipných scén a především skvělý soundtrack, který měl dokonce větší úspěch než samotný film a prodalo se ho více než pět miliónů kusů. Pokud jste čekali, že v něm uslyšíte zpívat George Clooneyho, budete zklamáni. Herec se sice týdny poctivě připravoval, jeho hlas byl však nakonec přezpíván country zpěvákem Danem Tyminskym, za jeho kumpány Johna Turturra a Tima Blaka Nelsona pak zaskočili The Soggy Bottom Boys. Nic ovšem není poznat a tvůrci si v jedné z nejslavnější scén, kdy trojice nahrává ve studiu pod dohledem Johna Goodmana píseň I am a Man of Constant Sorrow, navíc chytře (i když trochu trapně) vypomohli tím, že Clooney má po většinu dobu ústa zakrytá mikrofonem.


5. Moulin Rouge (2001)

Moulin Rouge je mezi zmíněnými filmy jistě tím nejvelkolepějším a dril herců musel být neskutečný, na což poukazuje i zranění, které si při tréninku přivodila Nicole Kidman a které mělo za následek dvoutýdenní přerušení natáčení. I poté se herečka objevovala pouze od pasu nahoru, neboť byla stále na vozíčku. Namáhavé natáčení ale stálo za to a právě u tohoto muzikálu jsem si kdysi uvědomil, že mnoho herců by mohlo být i pěveckými esy. Nezapomenutelný je především strhující výkon Ewana McGregora, který pro mě do té doby byl stále jen Obi-Wanem Kenobim z Hvězdných válek. Režisér Buzz Luhrmann chtěl přitom původně do role básníka Christiana obsadit Leonarda DiCapria, kterého si oblíbil při natáčení svého předchozího filmu Romeo a Julie, celá věc ovšem ztroskotala na jeho omezeném pěveckém rejstříku. Dále zvažovaný Heath Ledger byl sice schopný zpěvák, ale vedle Nicole Kidman by údajně působil příliš mladě, a tak svou životní muzikálovou roli získal Ewan McGregor.

6. Walk the Line (2005)

Je známo, že Johnny Cash s manželkou June Carter se podíleli na výběru protagonistů, kteří je měli ve filmu ztvárnit. Cash měl původně proti svému představiteli výhrady, neboť herec je o 15 centimetrů menší, přesvědčil ho ale jeho herecký a vokální projev. O tom, že lépe snad ani vybrat nemohli, se už bohužel nepřesvědčili, neboť oba manželé nakonec zemřeli dříve, než začalo natáčení. Joaquin Phoenix a Reese Witherspoon trénovali zpěv šest měsíců pod vedením hudebního producenta T Bone Burnetta, který je zodpovědný i za soundtrack k Bratříčku, kde jsi?, všechny písně nazpívali sami a také se naučili hrát na hudební nástroje. Phoenix ztvárnil Johnnyho Cashe dokonale včetně výrazu a pohybů, aniž by šlo o hloupou imitaci. Nejen díky tomu dosáhl Walk the Line obrovského úspěchu – získal např. tři Zlaté glóby za nejlepší film, herečku a herce v hlavní roli, přičemž jenom Witherspoon obdržela sedmnáct různých ocenění.


7. Edith Piaf (2007)

Životní příběh nejslavnější šansoniérky je strhující a dojemný stejně jako snímek Oliviera Dahana, který je jediným neanglicky mluvený filmem na seznamu, a navíc vznikl v české koprodukci. Herečka Marion Cotillard získala za roli osmnáct různých cen (Oscar, Zlatý glóbus, BAFTA nebo také Českého lva). Aby její zpěv zněl co možná nejautentičtěji, trénovala každý den, přesto byla nakonec předabována. A protože Edith Piaf neměla až do roku 1936 žádné nahrávky, hlas mladé zpěvačky zpodobnila Betty Mars, pro pozdější slavné písně pak již byly použity originální nahrávky.

8. Scott Pilgrim proti zbytku světa (2010)

Jestli máte rádi neobvyklé teenagerské komedie, je Scott Pilgrim proti zbytku světa tzv. „Must-Watch“. Hudební složka v něm plní roli katalyzátoru děje a skvěle funguje i jako samostatný soundtrack. Hudební scény jsou dotáčeny ve studiu, takže občas můžete mít dojem, že jde o playback, ale není to tak, všechny písně nahráli samotní herci. Většina z nich byla složena přímo pro natáčení, výjimku tvoří Black Sheep od kapely Metric, kterou ve filmu zpívá herečka Brie Larson, držitelka Oscara za hlavní roli v dramatu Room.


9. V nitru Llewyna Davise (2013)

Druhý snímek bratří Coenů na seznamu ukazuje přesně opačný přístup k pěveckým partům než Bratříčku, kde jsi?. Oscar Isaac, Carey Mulligan, Justin Timberlake i Adam Driver zde doopravdy zpívají, ba co víc, většina písní byla nahrávaná živě během natáčení – bez dohrávek ve studiu.

10. La La Land (2016)

Již čtvrtý hudební film Damiena Chazella (Whiplash) získal jako první v historii sedm Zlatých glóbů. Kvůli humbuku, který se kolem něj utvořil, poněkud utrpěl a až přehnaná publicita vedla diváky k přesvědčení, že jim La La Land div že nezmění životy. Z kin pak mnozí z nich odcházeli zklamaní... Ryan Gosling ani Emma Stone pravděpodobně nejsou tak tanečně a pěvecky obdaření jako John Travolta, Ewan McGregor nebo Nicole Kidman, ve svých rolích však působí autenticky a oba se několik měsíců pečlivě připravovali – Gosling se navíc denně učil hře na klavír, aby jeho ruce nemusel zastupovat dublér. Snímek má velké kouzlo a rozhodně odpovídá výroku londýnského deníku Evening Standard, že „takové filmy už se dnes netočí.“

11. Bohemian Rhapsody (2018)

Biografický snímek o Freddiem Mercurym se velmi rychle dostal na vrchol divácké popularity i diváckého žebříčku ČSFD (i když aktuálně se již propadl z třetího místa na sedmé). Na druhou stranu je dosti kýčovitou, poněkud krotkou, a hlavně naprosto bezpečnou oslavou života jedné z největších kapel všech dob. Zásadní devizou je výkon herce egyptského původu Ramiho Maleka, který postavě Mercuryho vdechl až neuvěřitelnou věrnost, což se projevuje zejména v drobných detailech, grimasách, gestech a výstředních rysech. Ani Malek však není nadčlověk a pěvecká čísla by nezvládl, tvůrci proto povolali kanadského zpěváka Marca Martela, kterého objevil bubeník Queen Roger Taylor v rámci konkurzu do projektu Queen Extravaganza. Iluze je i tak až děsivě dokonalá. A i když si Martel ve snímku zahrál „jen“ jako playback, jeho videa dokazují, že je Mercurymu vlastně i trochu podobný.

Představené filmy ukazují, že jednoznačný trend je nechat zpívat přímo herce a castingy se většinou přizpůsobují tak, aby byly vybrání jen schopní zpěváci. Pokud jde o životopisné snímky, je praxe různá, více se však projevuje playback, aby se dosáhlo maximální shody s originálem. Oba přístupy mají přitom něco do sebe a žasnout se dá nejenom nad tím, jakých pěveckých výkonů jsou herci schopni dosáhnout, ale i jak dobře se dá scéna předabovat.


Titulní foto © Universal Pictures