Přejít k hlavnímu obsahu
Hrádek se Slaves of Stadium Rock
Hrádek se Slaves of Stadium Rock
Antonín Kocábek -

Hrádek: Je lepší počkat na společnou energii

Mít v oblibě punk i country zase není tak časté, stejně jako hrát na vlastní značku zesilovače. Kytarista, který je dalším v sérii Sideman, to ovšem obojí splňuje. Spíše než známý svým občanským jménem Radek Albl je prostě pro všechny Hrádek.

Od počátku ses pohyboval na punkové a hardcore scéně. To je prostředí a hudba, které většinou psychologové analyzují jako vzpouru vůči okolí a revoltu vůči rodičům. Byl to i tvůj případ?

No asi trochu taky, to má v osmnácti každý, ne? HC pro mě hlavně znamenalo odvahu dělat věci po svým. Metal už byl víceméně oficiální zavedený styl. A na hácéčko člověk nemusel umět moc hrát, aby mohl vylézt na pódium. Nikdy jsem se ale necítil být nějak stylově vyhraněnej, vždycky mi šlo víc o muziku, o vibrace, pocity...

Jak tu scénu vnímáš dnes? Ty její proměny za uplynulých třicet let, co se na ní pohybuješ?

Nabízí se napsat, že už to neni co to bejvalo viď? Ale vážně – v 90. letech to byla velká vlna kytarovejch kapel, na který jsme se stačili malinko svézt taky, a jsem za to rád. Pak se rozjela nejdřív elektronická scéna a pak ještě vlna world music a kytary na chvíli byly zdánlivě out.
Se Slut jsme tenkrát natočili CD Luftganja, kde jsme měli i DJje, djembe, a jsou tam i dubový a etno motivy. Pak jsme zkoušeli s bubeníkem Tomášem Okurkou dělat fúzi kytarový muziky s jungle rytmikou, a vystoupení byly někdy víc párty než koncert. Časem ale ta vlna zase trochu opadla, každej si vybral to svoje a i hardcore je dneska přirozeně tam kde je… a rozhodně to není vyprázdněná záležitost pro starce.

Své hudební začátky jsi ještě „stihl” před rokem 1989. Tehdy člověk nemohl ani pomyslet na to, že by tu podobné zahraniční kapely vystoupily, a podle médií šlo o aktivity „závadové mládeže”, vystupující protispolečensky. Co tě nejvíc v začátcích inspirovalo?

Brácha je o dva roky starší a chodil na gymplu do třídy s Robertem Vlčkem, který měl příbuzný na západě a měl mraky metalovejch desek, takže nějak od sedmý třídy jsme v tom doma s bráchou dost jeli, kazety ještě někde máme… Chodili jsme i na burzy, měli dvě LPčka a měnili, přehráli doma na kazety a zase měnili, tak jak se to tenkrát dělalo. Je fakt, že tenkrát asi nikdo nepomyslel, že sem tyhle kapely někdy budou jezdit a mělo to svoje kouzlo, který dneska asi těžko mladším vysvětlovat.
Takže na gymplu jsem poslouchal metal, párkrát jsem byl na Barče na Arakainu a Vitacitu, ještě z té doby mám džísku. Pak ale vyšel RRRÖÖÖAAARRR od Voivod, a já jsem zjistil, že je i něco „jinýho“, ta energie, to bylo zjevení. Od Voivod jsem se dostal k HC a jiný bezprostřednější muzice. Pamatuju pár punkovejch akcí, na Střelečáku, Rockfest, akce v Lucerně a tak… to už bylo nějak okolo revoluce a my zkoušeli s Akutní Otravou, měli jsme mít první koncert 21.11.1989, ale kulturní akce se tenkrát rušily, protože se stávkovalo. A přitom my tak poctivě cvičili... A za to, že jsem vůbec vylezl na pódium může taky hodně Robert Vlček a celá parta z tehdejšího Slamníku, tam jsou moje začátky koncertování.


Ovlivnilo to hudební směřování i tvůj soukromý život?

Všechno se vším souvisí. Mně bylo osmnáct, když byla revoluce, byl jsem v prváku na ČVUT, ale asi jenom tři měsíce. Pak, když už šlo bejt nezaměstnanej, jsem odtamtud odešel a odstěhoval se i z domova. A pár let žil hlavně muzikou, začátek devadesátek byla silná vlna pohody a svobody. Měl jsem batoh, spacák a kytaru, a bydlel různě po Praze... Hráli jsme tenkrát dost se Slut, pořád se něco dělo. I s mojí ženou Háňou jsme se potkali v roce ´97 na strahovský Sedmičce… a jsme spolu do teď. Díky Hani.

Vždycky jsi hrál jen na kytaru? Jiné nástroje tě nelákaly?

Asi jsem nikdy nepřemýšlel, že bych hrál na něco jinýho.

Že bys někdy jen pomýšlel na konzervatoř, nepředpokládám. Jsi samouk, nebo tě někdo učil?

Chodil jsem dva roky na housle do lidušky, v první a druhý třídě, pak dva roky na klasickou kytaru k nějaký paní učitelce. Asi v osmý třídě jsem pak pořídil Jolanu Vikomt, měla dvanáctky struny, asi centimetr od pražců, ale když se to pustilo doma přes gramofon, daly se parádně hrát a cvičit Slayer nebo Stormwitch.
K muzice mě přivedl hodně můj děda, za což mu ze srdce děkuju. Hrával doma na housle, když jsem byl ještě kluk. A dokud ještě žil, často se mě ptal, jestli ještě hraju a jestli mám kapelu. A vždycky rád slyšel: „Dědo, jasně“…
Jednu dobu jsem se i vážně chystal jet přihlásit do školy k Robertu Frippovi z King Crimson, ale pak to nedopadlo. Vzorem je pro mě ovšem pořád a jednoznačně Denis „Piggy“ D'Amour z Voivod. Měl jsem to štěstí s ním hrát na jednom pódiu v Rock Café, když jsme se Slut s Voivod hráli. Takže hudební sny mám vlastně splněný.

Zkoušel jsi hrát jejich skladby? Nebo jak jsi cvičil, když jsi zrovna nezkoušel s kapelou?

Jo, to dělám doteď, pustím si cdčko a do toho si hraju nasucho, člověk u toho vnímá i rozpoložení tý který kapely. Se Slut jsme tenkrát chtěli hrát písničku Overreaction z alba Killing Technology, ale naučil jsem se to akorát já, ostatním to nějak nezaklaplo.


Tu první Jolanu pořád ještě máš?

Kdepak, už dávno ne.

K nástrojům, na které dnes hraješ jsi dospěl jak?

Mně šla nějak vždycky víc do ruky fenderovská menzura, zdá se mi taková „rychlejší“, a hrál jsem na ní většinu času. Les Paula jsem pořídil až tak někdy okolo třicítky, kvůli tomu „tělu“, šlo to dobře do tehdejšího zvuku Slut. Pak jsem k němu pořídil moc fajn (stratovskou) Ibanezku, kterou jsem vyměnil zase po letech za telecaster, který mám doteď.
Dneska používám obě kytary podle kapely a nálady , na domácí hraní mám ještě starýho strata. Za ty léta jsem zkusil i pár jinejch značek a typů, ale takhle mi to zatím vyhovuje.

A aparát? V muzice, jakou hraješ, se moc nepoužívají komba, ale spousta kytaristů má namísto hlavy rack nebo se naopak začínají objevovat maličké, ale výkonné zesilovače. Zaujalo mě, že máš hlavu a bednu odlišných výrobců - proč?

S mým současným zvukem mi zcela zásadně pomohl náš zpěvák ze Slaves of Stadium Rock Jiří „Méďa“ Nedvídek. Vyrábí pod svou značkou Medness skvělý handmade zesilovače, efekty, poslední dobou už i bedny, atd ... Když jsme spolu začínali zkoušet a on viděl mojí Messa Boogie dual rectifire, řekl ať to prodám, že mi udělá to, co potřebuju, hehe. A na to teď hraju, mám tam přepínání na zvuk Fender Twin nebo Marshall Plexi, a využívám oba. Se Stromem fendrovsky čistej zvuk, se Slaves rockově marshallskej...
Třeba o racku jsem asi nikdy nepřemýšlel, jsem spokojenej s tím co mám. Ale nebráním se ničemu, rád si zahraju na cokoliv pro mě novýho. I bednu Orange jsem pořídil na Méďovo doporučení. Líp se vejde do auta a jsem s ní spokojenej, jenom někdy hraje až moc.

Víš ještě o někom, kdo aparáty Medness používá?

No hraje na ně samozřejmě Méďa, ve své nové kapele Arrogant Twins, ale taky třeba Kay Buriánek ze Sunshine, nebo Robert Vlček z Kritický situace. Co kus to originál, paráda. Mně postavil i skvělý efekty, lampový vibráto a distortion...

Takové to sběratelství, mít doma různé typy kytar, tě nelákalo?

Asi kdybych na tom byl finančně jinak, něco bych ještě pořídil, nástrojů není nikdy dost ne? A nezůstalo by jenom u kytar, sem tam se podívám na youtube na různý nový efekty , teď bych třeba rád pořídil POG od Electro Harmonix, dost by se mi to hodilo do Stromu, kde hrajem takovou noisově jazzy progresivní muziku. Za ním bude následovat nějakej looper a kvákadlo, tohle asi nikde nekončí ...


Se Slut jste kdysi jako první česká tvrdě rocková kapela podepsali smlouvu s nadnárodním major labelem, hodně jste předskakovali zahraničním hvězdám a koncertovali i v USA. Tehdy jsi asi byl nejblíž hudebnímu byznysu a tomu stát se profi muzikantem – jak na to vzpomínáš?

Na to vzpomínám moc rád, samozřejmě, docela nám to tenkrát se Slutem šlapalo... Nicméně my tenkrát vůbec neřešili, jestli se tím živit, spíš myslím, že jsme se tomu trochu podvědomě bránili, nechtěli jsme skončit jako kapela jedný písničky, kterou potom hraješ do důchodu, a z koncertů vyprchá to nadšení a náboj, a stane se z toho rutinní zaměstnání, prostě to nebyla naše cesta. I když živit se věcmi okolo muziky by mě asi bavilo.

Máš dojem, že by dneska ještě šlo? Hard core komunita, podobně jako třeba metalová, má věrné příznivce a funguje bez ohledu na geografické hranice...

Myslíš živit se nějak věcmi okolo muziky ? Rozhodně ano. Děti už mám skoro dospělé, a ten přetlak cítím pořád. Teď to chceme konečně rozjet se Stromem, žijeme pro to s basákem Filipem Kolacím každej den. Jen nevím, jestli to bude jenom v rámci hc komunity, Filip zakládá i novou agenturu, která by měla zastupovat mimo jiné taky zahraniční alternativní kapely, tak uvidíme, kam nás cesta dovede.
A myslím, že ještě máme sílu postavit super kapelu... což pro mě Strom rozhodně je. Pro mě je to životní projekt, i když stále na začátku...

Jaké kapely nebo spíš kytaristi tě dnes ovlivňují? Objevuješ nové nebo se držíš spíš těch osvědčených, co už posloucháš léta?

Moje největší vzory se nemění , zmíněný Denis “Piggy” D'Amour z Voivod, pak Neil Young, Robert Fripp... Super je poslední deska Jeffa Becka The Loud Hailer. Jinak mam rád kapely jako Tool, Melvins, Tomahawk, Primus... Poslední dobou poslouchám hodně i starej free jazz, třeba Ornette Colemana, a z další hudby pak taky Mahavishnu Orchestra, King Crimson, Philipa Glasse nebo Steva Reicha. Pořád je toho nekonečně.

Co tě v muzice, kterou posloucháš, v poslední době nejvíc překvapilo?

Hehe. Že čím častěji si některý desky pouštím, tak je mám radši...
Hodně zajímavej byl taky třeba koncert italských OvO v Žižkostele... připomnělo mi to trochu Crash Worship, na které jsme chodili v devadesátkách.

Léta působíš vedle rockových nářezů i v crazy bandu Tři čutory, kde s členy dalších punkových a hard core kapel hrajete v podstatě country. Jak to s ním nyní vypadá? Pořád vás to baví?

Tři čutory vznikly kdysi z recese jako parodie na trampskou scénu s cílem zrušit Portu. Dokonce jsme i na pražském kole párkrát hráli , ale porotci asi tušili, že by se nám ta diverze v Lochotíně mohla povést, tak nás nikdy dál neposlali. No a myslím, že nás samotné překvapilo, že byl o Čutory pořád zájem, tak jsme nějak vydrželi dodnes.
V současné době hrajeme tak třikrát až pětkrát do roka, víc se nedá stihnout. Pár nových písniček máme v šuplíku, ale nezkoušeli jsme už pár let. Vydali jsme dvě desky, Hůů, mám klouzka a Vlak kamarád. Další bychom natočili rádi, ale musel by nám to asi někdo zařídit, sami na to zatím nemáme energii…


Předpokládám, že jako kytarista jsi zároveň i dost skládal. Změnilo se v tvém přístupu něco? Mnoho muzikantů mi říká, že dnes hodně využívají technologie – natočí si doma komplet demo, pošlou ho ostatním a pak ve zkušebně už se jen sehrávají. Jak ta praxe vypadá v tvých kapelách?

Kytarista by podle mého názoru měl skládat a vymejšlet riffy pro kapelu ve které hraje… Já to tak dělám celou dobu, a postup se časem nijak nemění. Jediná technologická „novinka“ při práci na nových věcech je kapesní digitální rekordér, používám Tascam DR-05 V2. Přinesu nějaký riffy plus název nebo refrén a někdy i celou písničku, a ve zkušebně to finálně doaranžujeme. Tak mi to přijde přirozený. Vždycky pro mě bylo lepší počkat na společnou energii celé kapely, nejsem ten typ co nějak despoticky trvá na vlastním pohledu, i když to samozřejmě funguje taky. Natočit si doma komplet demo bych asi zvládl, ale neláká mě to, mám i mírnej despekt k „one man“ projektům, ale samozřejmě každej to má jinak. Teď zrovna ve Stromu se s Filipem krásně doplňujeme, nápadů je pořád dost a nadbytek, jen to nacvičit. Jsem za to moc rád.

Abych zakončil svou obvyklou otázkou – kapelu, kde bys byl frontman, zpíval jen svoje písničky, a ostatní tě jen doprovázeli, jsi nikdy mít nechtěl?

Zatím ne. Postupem času sice člověk zjistí, že za něj nikdo nic neudělá, a vlastní představu jde těžko někomu do hloubky vysvětlit, ale mě pořád baví spíš lidi dávat dohromady, než bejt ten, co o všem rozhoduje. Mám radši tu kolektivní spolupráci, kdy každej další tu společnou kapelovou energii zvětšuje a obohacuje.
V současné době hrajeme se Stromem ve třech a zpíváme já s Filipem, takže jsme frontmani oba, a to je pro mě zatím nejlepší konstelace.

- - -

KDE HRAJE:

Ström (2002– )
Slaves of Stadium Rock (2013– )
Tři Čutory (1991– )
The Hell (1996– )
Střešovická Kramle (2015–) – jako host

KDE HRÁL:

Slut (1991–2011)
Freeway (1995–2015)
DG 308:50 (2005–2010) revival
První Hašiš (konec 90´)
Akutní Otrava (1989–1992)
Prick (1986–1987)
Obyvatelé Hrobů (1984–1985)

NA CO HRAJE:

kytary:
Fender Telecaster Highway One
Gibson Les Paul Studio

aparát:
hlava MEDNESS – signatura Hrádek
(lampa jednokanál,40/100W, s přepínáním simulace Fender Twin / Marshall Plexi )
box – Orange PPC212
pedalboard – od Medness:
(Razzor British Sound (overdrive), lampový custom Medness distortion, Hot Tubes od Electro Harmonix, Medness booster (podle Zvex Super Hard On), Memory Toy delay, lampové vibráto Medness)

VYUČUJE NĚKDE:

Učím se spíš pořád sám…

S Třemi čutorami Ström, s Filipem Kolacím Akutní otrava 1991
Tagy Sideman Radek Hrádek Albl kytara Ström Slaves Of Stadium Rock Slut Tři čutory

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Zkouším muziku poslouchat. Zkouším o muzice psát. Zkouším muziku vyrábět. Zkouším muziku pouštět. Zkouším existovat. Všechno metodou pokus-omyl. Mám rád lidi. Snad mi to ještě chviličku vydrží. (Další o mně TADY.)
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY