Imogen Heap, zdroj: Vimeo

Hudba kyborgů: jak by se hrálo s palcem navíc?

Znáte transhumanismus? Hnutí, které vzniklo okolo nadšených vědců, umělců a futuristů v USA osmdesátých let, prosazuje vylepšování nedostatků lidského těla pomocí technologií. Úzce souvisí s bio hackingem, v jehož rámci dochází k propojení biologické tkáně s uměle vytvořenou technologií. Jednou z nejjednodušších a nejdostupnějších forem bio hackingu je v současné době implantace mikročipu pod kůži, ale lze mezi něj řadit třeba i umělé klouby a další medicínské technologie.

Britský FACT magazín se aktuálně věnoval takovým technologiím, které nějakým způsobem rozšiřují naši schopnost vnímat nebo produkovat hudbu, a představil několik projektů, jež nám přibližují, jak může znít nebo i vypadat hudba kyborgů.

Jedním z nich je práce barvoslepého pianisty Neila Harbissona, který se rozhodl svůj nedostatek suplovat sestrojením přístroje, jenž by mu umožnil vnímat barvy po svém. Anténa, kterou pro sebe vytvořil, propojuje zvuk s barvou a transformuje ji na slyšitelné frekvence. Harbisson tak barvy na rozdíl od obyčejných smrtelníků může slyšet. Schopnost nabytou díky svému vynálezu Harbisson využívá ke komponování a ve výtvarném umění, ale také v každodenním životě. Podle svých slov si každé ráno vybírá oblečení podle toho, jak mu zní. Umělec byl dokonce díky implantované technologii v roce 2004 uznán britskou vládou jako kyborg.


Dalším projektem, na který FACT mag upozornil, byl „třetí palec“ designérky Dani Clode. Protéza vytvořená pomocí 3D tisku je ovládána senzory na vašich botách a připojena k prstu na ruce pomocí Bluetooth. Autorka svůj nápad komentovala slovy: „Přála bych si, aby ve vývoji technologií nastala změna uvažování, abychom místo napravování lidského těla přemýšleli o jeho rozšiřování.“ Přidala tak lidskému tělu jedenáctý prst, o jehož přínosu pro instrumentalisty asi není potřeba příliš spekulovat.


Hudebnice Imogen Heap zase naopak hudebníka instrumentu zdánlivě zbavila. Se svými Mi.Mu. rukavicemi vytvořila možnost kontrolovat set v Abletonu pouhými pohyby ruky díky wearable technologii připojené na wifi. Rukavice tak značně proměňují možnosti performance elektronické hudby, kontakt s laptopem samotným není nutný, mizí i kontrolery vytvořené na bázi už existujících hudebních nástrojů.


Současná podoba hudby je výrazně determinována našimi biologickými omezeními. Ačkoliv elektronická hudba už od druhé poloviny dvacátého století tohle nastavení postupně bourá, stále zůstává prostor pro další a další, malé i větší revoluce. Technologie rozšiřující naše schopnosti zvuk vnímat i produkovat jsou teprve v rozpuku a naše ucho stále zpracuje jen zvuk ve frekvenčním rozpětí 20 až 20 000 Hz. Těšíme se, až si díky novým technologiím zajdeme na koncert ultrazvukové kompozice. Nebo si třeba začneme povídat s kosatkami.