Trny & Žiletky

Hudba si povede přesně tak, jak se jí budeš věnovat

Při tvorbě nové hudby nebo klipu osciluji mezi maniackým nadšením, kdy mě daná tvorba úplně pohltí a jsem absolutně ve svém živlu, a tím, kdy se snažím dostat ten výsledek, hudbu nebo klip, k lidem, udělat tomu nějaké promo. To mě baví už podstatně méně.

Můj bývalý spoluhráč Tumba, výborný muzikant a ještě lepší textař, už v roce 1993 prohlásil, že pokud uděláš vynikající píseň, tak si tě Svět sám najde – a ta píseň se stane novou Yesterday. Možná zmínil jinou píseň od Beatles, ale podstata je stejná. A tak sedí doma a čeká dodnes. Není nic nového pod sluncem, že bez snahy, dennodenní práce, píle, vůle a výdrže se nestane vůbec nic. Dokonce bych řekl, že si hudba povede přesně tak, jak se jí budeš věnovat.

Mám štěstí, že jsem lehce profláknutá persona. Je pár těch, kteří se podívají na klip, poslechnou píseň, koupí si CD, triko, sdílí, lajkují nebo různě nezištně pomůžou. A spolupráci mně sami nabízejí inspirující a šikovní lidé i co se týká tvorby hudby a klipů. Bylo tomu tak u Hellyum i Trnů & Žiletek. Pokud byste tedy měli pocit, že jsem na stará kolena prožil nějaký druh krize středního věku a vymýšlím jeden projekt za druhým, tak samozřejmě krizi mám, ale do žádných projektů se necpu.

Otyn a Menša z Hellyum i Majkl z Trnů & Žiletek mi nabídli hotovou hudbu. A mně se líbila natolik, že jsem neměl to srdce nabídku odmítnout. U Hellyum jsem byl navíc v klidu i co týká propagace, protože Otyn měl o všem jasnou představu, do které si nenechal moc mluvit, což mi dokonale vyhovovalo. Jediná třenice vznikla, když se mi snažil vysvětlovat, jaký druh zpěvu mám použít a taky o jazyku, kterým se má zpívat. Prostě ne anglicky, ani česky, ale pouze vlastním vymyšleným jazykem.

U Trnů & Žiletek mělo jít původně o jednu píseň, pak tři – a nakonec jsme nahráli celé album. Na bicí hraje Paull Black, kterého jsem měl vyhlédnutého dlouho. Mohl jsem si ho konečně vyzkoušet naostro ve studiu Šopa. Nezklamal mě.


Co se týká produkce klipů, přišel jsem k nim taky jako slepý k houslím. Obrátil jsem se na Milana Škroba, jestli by nám nenatočil klip k písni Nevědomí. On odpověděl, že ano, ale že si musím vše vymyslet a nachystat sám, protože je na štíru s časem. Mým záměrem bylo udělat sugestivní podívanou, s odpovídajícím prostředím a spoustou masek, které jsem si do klipu vymyslel.

Oslovil jsem svou přeochotnou švagrovou Silvii, která pracuje v divadle, a ta mi sehnala většinu hotových masek do klipu i některé z propriet, jako plédy, šaty, rukavice. Pak jsem prohledával internet, hledal zajímavé nápady a našel množství šikovných lidí. Pozitivně nakažen jejich nápady jsem začal vyrábět masky ze žiletek, rozbitého zrcadla, bodců, šroubků, prostě z materiálů, které budou korespondovat s názvem Trny & Žiletky. Výroba některých masek překračovala i pět hodin. Psaní scénáře a sladění všech zúčastněných času nespočet.

Chtěl jsem docílit sjednocené image obalu CD, fotek, ale i klipu, protože hudba, kterou Majkl dodal, na mě tak působí – a já ji chtěl vizuálem podpořit. Samozřejmě jsem na to všechno měl zdatné pomocníky jako herečku Terezu Bajerovou, fotografa Ondru Kramáře, Zdeňka Krupku alias Nastyho, maskérku Nikol Šrubařovou a už zmíněného kameramana, střihače a producenta v jedné osobě Milana Škroba, který na klipu odvedl nejvíc práce.


Druhý klip k Jižnímu andělovi pro nás vytvořil Cyberolas – a byl to počin velmi náročný. Nakonec jsme přistoupili na návrh, že klip bude volně navazovat na naše první video, tudíž se budou opět používat masky. Cyberolas vymyslel, že se bude natáčet v pěti lokalitách, z toho třikrát v přírodě a dvakrát v továrně. Natáčení jsme rozdělili na dva dny a třetí den dotáčeli jen drobné detaily.

Větší námahu, než u Jižního anděla, jsem při natáčení žádného klipu nezažil. Součástí klipu byla totiž postel pro dva, která se musela pokaždé složit, aby vešla do dodávky. Takže jsme ji skládali na louce, v lese, potom i v zakázaném pásmu. Oblečení jsme měli zimní. Stejné, jaké jsme použili u Nevědomí. Bylo bratru pětadvacet stupňů ve stínu a my měli zimní oblečení a gumové rukavice. Po nahrávání záběrů jsme z rukavic doslova vylévali vodu a měli opuchlé ruce. No a co, chtěli jsme nekompromisní záběry, tak žádný fňukání! Naopak natáčení v továrně, kde šéfuje náš kamarád Svaťa Suchomel, bylo příjemnou třešničkou na dortu.

Když jsem viděl, jak se své role ujala Terka Bajerová, tak jsem se v duchu za její angažmá plácal po zádech. No a Cyberolas je svérázný člověk s jasnou vizí, ze které nikdy neustupuje, schopný se hodinu válet v trávě na poli a číhat na brouky. Radost s těmito lidmi spolupracovat...