Foto: Jiří Hloušek

Hudební cena Vinyla na cestě k renomé…

Tomáš Grombíř a Pavel Uretšlégr. Dva skauti, kteří se s naší scénou rozhodli něco dělat: založili hudební cenu Vinyla. Desku roku 2012 získaly brněnské Květy. „Některé chvíle a pouta jsou tak zásadní a velká, že překonávají stín smrti,“ pronesl během našeho nedávného povídání o devátém albu brněnských Květů "Bílé včely" jejich kapelník Martin E. Kyšperský. Mezi oceněnými druhého ročníku byli i vydavatel Josef Jindrák z Polí 5 (Počin roku) a jako Objev roku zabodovaly severomoravské Planety.

Na úterý 5. března v NODu připravujete pražské Ozvěny Vinyly, která se jinak konala na brněnské Flédě; zahrají tam Květy, The Pololáníks a Diakritika a od 18:00 plánujete diskuzi o stavu naší hudební scéně. Jak vnímáte v širším kontextu kulturu a její roli v dnešní společnosti vy sami? Má a bude ještě sehrávat klíčovou roli, přestože podpora ze strany státu je stále menší a menší?

TG: Snížení podpory je přechodná záležitost. Nějaká parta, co už si dlouho nelízla, pochopí, že se tady dohadujeme a pár desítek miliónů, přitom jinde se krade ve stovkách, proto podporu kultury zase zvýší, aby získala víc bodů k cestě za mocí a k těm stovkám milionů. Tolik humbuku kolem kultury vypadá jako politická objednávka: parta bez humoru kolem Klause si možná řekla, že nechá ty pravdoláskaře vyhladovět. Paní Hanáková, jako nejméně schopná porevoluční ministryně kultury, pak tu zlomyslnou hru v roli užitečného idiota dokoná.

PU: Historie jasně ukazuje, že kultura v nejširším slova smyslu vždy hrála a bude hrát klíčovou roli ve společnosti (ačkoli si to většina společnosti ani neuvědomuje). Výchovná role kultury nebo její vliv na celkovou kultivaci společenského prostoru zkrátka nezmizí. Ale je jasný, že současná kulturní politika státu tyto fakty výrazně omezuje. Možná mylně, ale domnívám se, že tento stav vyvolává i reakci druhé strany - kvas v nezřizovaném neziskovém sektoru mi přijde velmi zajímavý a podnětný.

Dá se o důležitosti kultury přesvědčit většinová společnost, složená z pasivních posluchačů? Jaké jsou podle vašeho názoru dnes nejúčinnější kanály hudební osvěty?

TG: Největším nositelem kultury v téhle zemi je Česká televize – její rozpočet je zhruba stejný jako rozpočet celého Ministerstva kultury. Za to už se dá dělat solidní propaganda. Pořady České televize se často blíží výplachu mozků. Počet hudebních pořadů (nepočítám-li vážnou hudbu) se blíží nule.

Když už loni vznikly nezávisle na sobě dvě ceny, údajně jste letos zvažovali i možnost spojení s cenami Apollo? Na čem tyto snahy ztroskotaly?

TG: Spojení se v žádném případě nekoná: když její dva zakladatelé zároveň rozhodují o výsledcích, připadá mi to minimálně jako střet žánrů. Apollo financuje OSA - organizace, které pomáhá v kurzu udržovat ikony normalizační kultury, což vychází z podstaty toho, jak přerozdělují vybrané peníze.

PU: Snahy fakticky nebyly žádné, jen nějaká obecná nabídka na spolupráci. Nedokážu si představit, jak by mohlo spojení obou cen fungovat. Každá jde jiným směrem a myslím, že je to tak dobře.

Jaká je vaše osobní hlavní motivace pro uspořádání cen? Existuje nějaký koncept „udržitelného rozvoje“, kam byste se jednou s Cenou chtěli dostat? Uvažujete o nějakém velkém partnerovi, která by cenu zaštítil a pomohl jí víc na světlo, dál od stávající komornější podoby?

TG: S velkým partnerem přichází riziko jeho velkých ambic. Současná podoba je zcela nezávislá a postavená jen na hudbě, nikoli na tom, aby zástupce sponzora mohl před fotoaparát dlouho někomu třást rukou. Prestiž jakékoli ceny není otázkou peněz. Penězi, prostřednictvím reklamy, se dá zvýšit povědomí u lidí, nezvýší se ale její renomé u hudebníků. Toho se dá dosáhnout jen solidní historií - tedy, že nominace ukážou na nějaké hudební tendence a hudebníci k nim prostě budou chtít patřit (především umělecky).

PU: Nechci naše aktivity obhajovat, ale pojem „komornější podoba“ určitě do jisté míry odráží daný stav věcí – cena reprezentuje hudbu, o kterou nestojí veřejnoprávní média, hraje se prakticky na dvou, třech tuzemských rádiích, často o ní nepíší ani silná tištěná média...; zaplaťpánbůh v tomto ohledu za Respekt, Lidovky, Týden, Aktuálně, ale i další. A z tohoto stavu věci tak přirozeně plyne, že se hůře hledá silný sponzor, který nám dá své peníze a ještě si nenárokoval to, že do podoby ceny bude zasahovat.

Dá se u druhého ročníku Vinyly už hovořit o nějakém souvisejícím pohybu zatuchlého prostoru české scény? Máte větší ambice i v tomto směru, např. aby alespoň některé ceněné interprety Vinyly ve výsledku hrál přinejmenším Radiožurnál?

TG: Pro kulturu by bylo podstatnější, kdyby v éteru začalo vysílat Radio Wave, jeho odsouzení k digitálu je při pohledu na skladbu FM stanic naprosto neodpustitelné.

Cena má být i zpětnou vazbou pro hudebníky, že jejich hudba někoho zajímá. Přinesla nějaký měřitelný výsledek například B4?

TG, PU: Tady jsme v rámci objektivity požádali o vyjádření Josefa Jindráka z Polí5, který B4 vydává.

Josef Jindrák: Žádný výrazný skok jsem nezpozoroval, bohužel. Novou desku jsem vydával s tím, že zase fatálně prodělám... Na druhou stranu, po roce leckdy prodeje zcela klesnou, tady to kape sice velmi málo (opravdu jen kusy), ale pořád... Spíš mám pocit, že to trochu pomohlo kapele, že jí víc lidí nějak vzalo na vědomí, víc lidí ví, že není jen nějaký kód, ale i název kapely... Nakonec všechna tahle ocenění jsou hlavně pro lidi, který kapele věří už léta, je to ocenění jich, že pochopili mezi prvními a že jsou na správné cestě... Třeba Bonusovi pomohlo Apollo hodně, potom byl doslova vystřelen, ale jde o dost jiný žánr a hlavně on na to byl připraven a byl ochoten to martýrium rozhovorů a koncertů absolvovat i přes lecjaké oběti.

Jak bude probíhat večer v Praze, o čem se bude diskutovat?

TG: Mělo by to být komplexnější zhodnocení české scény nad rámec nominací a vítězů, které toho sice ukážou poměrně dost, ale přesto jen výseč. Rádi bychom diskutovali třeba o tom, zda se objevili nějaké pojmenovatelné tendence a trendy. Do určité míry budou obsah utvářet i diváci svými dotazy.

Kdo je pro vás osobně z naší scény letošní tip – a nominovali byste jej sami za sebe? A jak vnímáte vítěze Apolla, Borise Carloffa, který mezi nominovanými ve Vinyle chyběl... a svými slovy při předávání ceny vyvolal trochu nevole...

TG: Osobně mám fakt problém tipy třeba jen naznačovat – buď jsem nestranným organizátorem akce, která představuje konsensus myšlenek povolaných, anebo spolutvůrcem veřejného mínění. To dřív nebo později vede k ohnutí ceny směrem k jejím zakladatelům.

Je dnes výběr zajímavých umělců u nás pestřejší, než třeba před deseti lety. Umožnil rozvoj „domácího levného nahrávání“ lepší podmínky pro příchod nových talentů?

PU: Lepší podmínky určitě jsou. Pestřejší výběr je určitě taky, počet opravdu talentovaných je nejspíš pořád stejný, ale určitě je na ně lépe vidět. Prostor mezi kapelou a jejími posluchači je menší. Určitě ale platí, že jak rychle kapela své fans získá, tak rychle je může i ztratit. Což v minulosti neplatilo. Posluchačská věrnost se týká jen hrstky kultovních, obecný znak vztahu kapela – fanoušci scény je spíše opačný.

Zkuste vyjmenovat každý pět zásadních okamžiků, které se během posledních let zasloužili o propagaci menšinových žánrů a kultury obecně v Česku…

PU: Asi nebudu tak konkrétní, přesto se pokusím ti odpovědět. Pro mě osobně je v tomhle směru zásadní rozmach různých aktivit občanského sektoru, neziskových organizací apod. Kolem sebe vidím spousty lidí, kteří naprosto dobrovolně a často i za pomoci svých finančních prostředků pořádají koncerty, divadelní představení, festivaly, provozují galerii… Stačí zajít na nějakou Pecha Kucha Night, tam se to těmito lidi jen hemží. Domnívám se, že stoupající tendence je naprosto zásadní pro současnou podobu menšinové kultury (i kultury obecně) v České republice. Věřím v to, že kdybych tuhle otázku dostal před pěti, sedmi lety, odpověděl bych jinak. A pokud mám být alespoň trochu konkrétní, tak za příklady výše uvedeného bych mohl jmenovat třebas u nás v Brně agilní Galerii 4AM nebo neutuchající aktivity Prokopa Holoubka a jeho týmu v pořádání koncertů menšinových žánrů, dále třeba pražské „spiklenecké aktivity“ Silver Rocket, ve Znojmě jsem zaregistroval agilní sdružení Umění do Znojma, v Chomutově funguje sdružení Ku prospěchu (mimo jiné pořádající Industriální festival!)… Omlouvám se všem, na které jsem zapomněl.

Zasáhnou do rozvoje a vnímání nových interpretů nějakým zásadním způsobem crowdfundingové aktivity a obecně podpora fanoušků?

TG: Česko zde nejspíš jasně ukáže své limity. Různě bláznivé myšlenky si všude ve světě najdou konstantní počet lidí. Zatímco v Americe identický projekt úspěšně peníze sežene, zde krachne. Zatím to vypadá, že crowdfunding funguje hlavně u zavedených jmen - ta to ovšem tolik nepotřebují. Na druhou stranu pomohou systém zpopularizovat.

PU: Do určité míry to jistě bude fungovat i u nás. Že by z toho trendu stala u nás nějaké norma, jak seženou muzikanti peníze, tak tomu zkrátka nevěřím. Natočit desku a dát ji na net je něco jiného než cíleně a jasně komunikovat se svými fanoušky a žádat je o peníze. A to si myslím, že je problém nezávislé scény. Taky mi přijde, že vzývat crowdfunding jako nějakou spásu je stejný, jako kdybychom čekali, že veřejné sbírky budou zachraňovat chybějící peníze v sociální oblasti.

Jakou důležitost dnes na kvalitě tvorby hrají hudební nástroje?

PU: Myslím, že malou, nebo minimálně menší, než tomu bylo v minulosti. Různé domácí „hand made“ nahrávky často vychází z nepříliš kvalitního aparátu, přesto mohou být zajímavé. Nicméně, jsem laik – posluchač, samotní muzikanti by se mnou možná polemizovali…

Tagy: