Hudební škatule, škatule, hejbejte se!

Prý existuje asi 360 hudebních stylů, tvrdí Wikipedie. Podle Every Noise at Once je aktuálně na světě 1480 hudebních žánrů, přičemž styly z Wikipedie nejsou jejich podmnožinou. Tudíž nám to dává přes 1500 stylů. A podle diskusí na internetu jsem si jist, že jich musí být ještě o nějakých 5 tisíc víc.

Sám zastávám názor, že méně může být více. Je mi ale jasné, že to znamená píchnutí do vosího hnízda. Předem se proto omlouvám skalním zastáncům všech „sub-under-pod-druhá-odnož-třetí-větve“ hudebních žánrů.

Cílem tohoto článku ovšem není přijít na to, kolik je hudebních škatulek, ale spíš ukázat, do jaké míry je to zbytečné. Respektuji názor každého, ale osobně přílišné škatulkování nemusím. Dochází pak k tomu, že vlastně nikdo neví, co kapela hraje za styl (pokud ji samozřejmě nezná).

Začněme nejklasičtějším případem. Jak jinak, z metalového světa. Facebook, hudební video, koment: „Znáte tuhle thrashovou kapelu?“ První odpověď: „Ty ***, tomuhle říkáš thrash? To ses ***, ty ***, nejseš náhodou ***? Běž si ***. Druhá odpověď stejná je jako ta první, jen si za hvězdičky dosaďte dle libosti jiné urážlivé výrazy. Třetí a následující podobné.

Tak za prvé, ve kterém dokumentu je napsaná specifikace hudebních žánrů? Rád bych se vzdělal. Za druhé, dohady o hudebních stylech jsou často doprovázeny, naprosto nepochopitelně, osobními urážkami a nadávkami. Nechápu proč.

Vnímání hudebních stylů je docela individuální záležitost. Nehledě na to, jak už jsem zmínil, nikde není specifikováno, jaké znaky jsou výhradní pro jaký styl hudby. Všichni dobře víme, že se mohou prolínat, mísit, míchat a různě proplétat. A že to taky dělají.

Nikde není psáno, že kapela musí hrát jeden styl. Kvůli tomu, že si kapela odskočí v nějaké písni nebo CD k jinému stylu, není nutné ji začít hned označovat nějakým sub-žánrem. Co takhle prostě jen konstatovat, že ona píseň či album je prostě v jiném stylu než zbytek tvorby? Nebo vykazuje prvky i jiného žánru?

Hudební styl oficiálně označovaný oi. Oj joj :-)

Další případ, že fanoušci nesouhlasí s tím, do jakého stylu se kapela zařadí (nebo je zařazena někým jiným). Chodí pak prudit na její profily a kdo ví kam ještě, kde zase většinou nevybíravým způsobem rozdávají svoje „rozumy“, srovnávají s jinými kapelami atd.

Chudák kapela se pak v dobré víře označí nějakým „novým vymyšleným hodícím se sub-žánrem“, aby uspokojila křiklouny a přitom o sobě falešně neprohlašovala, že hraje jazz, když je to metal jak řemen (okovanej). Možná i proto je čím dál častěji od samotných kapel slyšet, že nemají škatulkování rády.

Naprosto souhlasím s tím, že jen označení metal je nedostatečné. (Pro většinu. Mojí babičce to naprosto stačí.) Tvrdý metal a měkký metal asi taky nebude úplně to pravé ořechové metalové. Ale opravdu je potřeba dávat vědět, že někdo hraje doom blackened death nu 'n' roll metal? Co že to hraje?

Už když se pokusím vyhledat si definice alespoň těch základnějších žánrů, nejenže po přečtení často prostě nevím, co že jsou ty základní znaky onoho stylu, ale překvapivě se dozvím, že se onen žánr v průběhu času měnil a že Black Sabbath jsou prvopočátkem doom metalu. (Nahráli náhodou rock?)

Místo dlouhého označování stylů a nekonečných hádek a diskuzí, cože to vlastně která kapela hraje za styl, není lepší ji prostě přiřadit do nějaké širší skupiny a pak si případně u piva říct, které další vlivy a styly v její tvorbě kdo slyší či vnímá? Nakonec stejně záleží jen na tom, jestli se nám ona muzika libí, nebo ne. A je úplně jedno, kdo ji kam zařadí.

Chtěl bych napsat, že takové ty řeči jako: „Já poslouchám jedině ***-metal, případně: „Tohle se mi nelíbí, tak to není ***-metal“, už v dnešní době snad ani nikdo nemůže nepsat. Jenže tenhle článek vznikl právě kvůli tomu, že toho je pořád plno lidí schopno. A budou se s vámi hádat a budou a prostě budou.

Nakonec ještě k jednomu stylu. Opravdu úsměvné mi přijde, když kapela hraje crossover. Netuším, jestli bych se na koncert takové kapely měl hodit do černé a namalovat černé oční linky nebo si vzít košili s límečkem. Když se mrknete do slovníku, zjistíte, že říct o někom, že hraje crossover, znamená asi jako říct, že hraje hudbu. A nebo bychom mohli všechny kapely, které ve svém stylu uvádějí dva a více žánrů, rovnou označit jako crossover – a bylo by, ne?

Ze života metalisty

„Ahoj, prý máš novou kapelu?“
„Jo.“
„A co hrajete za styl?“
„Takovou klasiku – symphonic-melodic-gothic-thrash-core-death-doom-folk-pagan-viking-electro-garage-polish metal.“
„Aha, a jak jste na to přišli?“
„Jednoduše. Jeden ze zpěvů je sopranistka a klávesák používá hodně takový ty houslový zvuky, víš, tak proto symphonic. A jak vona ta holka zpívá, tak je to takový hodně melodický, tak proto melodic. A ty písničky jsou takový pomalejší a ta naša zpěvačka nosí takovou róbu, tak proto gothic. Naši kytaristi tomu vždycky pořádně dávaj, hodně velkej vejvar, hrají tam hodně riffů a v těch pomalých pasážích hrají strašně moc not, tak proto thrash. S těma houslovýma klávesama je to fakt hustý. A protože mají kuci ty kytary podladěný a občas tam udělaj takový to whúúú směrem dolů, tou pákou, tak proto core. Protože máme taky zpěváka a on do toho mikrofonu řve a blije, tak proto ten death a taky proto, že zpíváme o smrti. Tak to se samo nabízí. A doom, protože jak hrajeme ten pomalejší gothic, víš, tak von když do toho ten náš zpěvák pomalu blije, tak je to doom. No, protože s náma hraje i houslista, tak je to folk. Suprově se doplňuje s tím klávesákem, co taky hraje ty housle na ty klávesy. Jelikož zpíváme o pohanských božstvech, tak je to pagan a jelikož jsou to pohanský božstva ze severu, tak viking. Chápeš, klasika, Odin. Co jinýho. Voni, jak to ti Vikingové tak rubali, tak vlastně to přidává i k tomu deathu. Když zrovna náš klávesák nehraje housle, tak hraje takový elektronický pazvuky, tak proto elektro. A vlastně celé kapela je zapojená do elektriky, tak to nemůže být acoustic, ale musí to být elektro. Garage, protože zkoušíme v garáži a polish, protože náš basák bydlí kousek za hranicema. V Polsku, chápeš, ne? Tak jsme zvolili jen takový výstižný styl. Nic nového.“

Tak prosím vás, nemusíte teď kvůli tomuto článku přestat škatulkovat kapely. Ono to je potřeba. Jen to dělejte rozumně. A trochu uberte zbytečné negativní energie. Vždyť to za to nestojí. Hudba nás má spojovat a ne rozdělovat.

Jak jste na tom se škatulkováním vy? Pipláte se rádi ve škatulkách nebo je vám to jedno? Podělte se o tom s námi.

Tagy: