Ibanez RGDIX7: okouzlující sedmihlavá bestie

Máte pocit, že superstraty Ibanez se už léta nemění a ničím moc nepřekvapí? Kdepak, model RGDIX7MPB-SBB je jasný signál, že výrobce nespí na vavřínech. Tahle kytara vás dostane nejen neotřelým vzhledem, ale především svým zvukem.

Jak to vypadá?

Jednoduše skvěle! Ale přeci jen si to raději trochu rozebereme :-). V případě téhle sedmistrunky totiž Ibanez sáhnul k něčemu trochu jinému, než jsme u jeho superstratů po léta zvyklí. Ostré rohy, rychlý krk a charakteristická hlava se sice nemění, nicméně na těle kytary nalezneme určité kosmetické i ergonomické změny.

Tahle kytara je bez okolků navržena pro příznivce podladěných kytar a řádně zatěžkaných riffů. Prodloužená menzura, tělo z vrstveného jasanu v kombinaci s topolovým topem, ultratenký a superrychlý krk typu Nitro Wizard, složený ze tří kusů javoru v kombinaci s bubingou, hmatník prostý jakýchkoliv orientačních značek a jiných "zbytečností", které by beztak jen narušovaly nádhernou kresbu očkovaného javoru.

Kytara je osazena pevnou kobylkou Gibraltar Standard II-7, která díky svému nízkému profilu usnadňuje hru a na druhé straně vám bezchybné a pevné ladění zaručí zamykací mechaniky Gotoh. O snímání zvuku se zde starají dva pasivní snímače DiMarzio Fusion Edge a k jejich ovládání slouží páčkový třípolohový přepínač a jediný potenciometr Volume. Jednoduché, prosté, účinné.

A teď k těm zmíněným kosmetickým a ergonomickým změnám. Jsou zřetelné hned na první pohled a nejedná se jen o působivou povrchovou úpravu kytary výrobcem označovanou jako Surreal Blue Burst, ale především o zkosení hran na rozích a horní straně těla kytary, které je bez barevné povrchové úpravy. Vytváří tak zajímavý kontrast s barevnou plochou. Ostatně barevná povrchová úprava zabírá jen malou část kytary a nalezneme ji jen na přední části těla a hlavě kytary.

Zbytek je ponechán v přírodní barvě, což jen podtrhuje výjimečnost tohoto nástroje. Kytara sice není Made In Japan, je vyrobena v Indonésii, ale nutno dodat, že je perfektně zpracována a nějaké nedokonalosti či nedodělky jsem prostě nenalezl. Vše funguje jak má a kytaru stačí po vybalení z přepravní krabice jen doladit a může se hrát. Tak pojďme na to...


Jak to hraje?

Zatraceně hustě! Ale opět to raději trochu rozeberu. Hráč, který si tuto kytaru pořídí jako první sedmistrunku, se s ní bude muset asi nejprve trochu sžít, těm ostatním ale bude stačit jen zastrčit jack, otočit Volume a hrát. Kytara ale hraje zajímavě i bez zapojení. Již tady se totiž dobře projevuje její dlouhý sustain a poměrně velká hlasitost. K oběma uvedeným vlastnostem přispívá určitě velkou měrou zejména pevná kobylka, širší krk a prodloužená menzura. To pravé maso, vás ale čeká teprve po zapojení kytary do zesilovače. Pasivní keramické snímače DiMarzio Fusion Edge produkují krystalicky čistý a spektrálně vyvážený zvuk s výrazným atakem.

Možnosti kombinace snímačů jsou stejné jako např. u Les Paula, tedy kobylkový snímač, kobylkový spolu se snímačem u krku a snímač u krku, což je podle mne pro potřeby hráčů tvrdšího ražení plně dostačující. A nutno říct, že ve tvrdších žánrech, vyžadujících větší zkreslení je tahle kytara prostě doma. Po přepnutí na zkreslený kanál, či použití nějaké distortion krabičky se kytara projevila v celé své kráse. Přidaná sedmá struna velmi dobře zahušťuje spodek a přesto ponechává prostor pro jakýsi přirozený "dech" kytary. Dost těžko se to popisuje, to se musí prostě slyšet.

Kobylkový snímač je nabroušený jak tesařská sekera a nutí vás riffovat až do zblbnutí :-). Oproti tomu snímač u krku dává kytaře na zpěvnosti a pěkně táhne tón. Zhruba od 20. polohy sice tón odeznívá o poznání rychleji, než na zbytku hmatníku, ale měl jsem v rukou nový, nevyhraný kus a předpokládám, že po "vyhrání" tento problém vymizí. Velmi snadno se na této kytaře tvoří také tzv. napískávané flažolety. Někomu možná může vadit absence tónové clony, já jsem si bohatě vystačil s potenciometrem Volume, který kromě zmíněných tří poloh zapojení snímačů, nabízí další možnost práce se zvukem a funguje na výbornou.

Společně s ubíráním na hlasitosti se snižuje i míra zkreslení a nabízí se nám tak celé spektrum dalších zajímavých barev zvuku. Celkově je zvuk kytary temnější, než jsme u série RG zvyklí, ale ostatně to byl také záměr výrobce a ten mu rozhodně vyšel.

Závěr

Přiznávám se, mám pro "ibáni" trochu slabost a prošla mi jich rukama již slušná řádka. Od těch nejlevnějších, až po ty skutečně luxusní kousky. Tahle kytara svou cenou (cca 24 tisíc) spadá někam do střední třídy, ale svoji zvukovou kvalitou a kvalitou zpracování se rozhodně řadí mezi daleko lepší, ne-li ty nejlepší nástroje od této firmy, se kterými jsem měl doposud tu čest. Opravdu hodně povedená "sedmička", která si hravě poradí s kdejakým podladěním, zvukově neomrzí a díky svému atraktivnímu vzhledu se vám navíc ani rychle neokouká.

Tagy: