Ibanez vs. Jackson: superstraty

Bílé signature superstraty Ibanez JS140 WH a Jackson Adrian Smith Signature SDX MN SW mají společné víc než barvu. Oba jsou vystrojené dvojzvratným tremolem a skvěle se hodí pro tvrdou hru. Který z nich má ale navrch?

Základ je obdobný. Tělo pouze z lipového dřeva. Chybí vršek, který by charakter zvuku lehce dotvářel. Stratu podobnější Jackson se víc pronese, bohužel sustain tomu neodpovídá. Ve prospěch Ibanezu hraje i pohodlnější tvar.

Rozhodování, který krk je lepší, už je těžší. Přestože Ibanez vsadil na užší palisandrový hmatník, zatímco Jackson na širší javor, komfortní a rychlé jsou oba stejně. Dokonce i rozdíl ve zpracování je v podstatě zanedbatelný, třebaže Satrianiho Ibanez je o deset tisíc dražší. Použitá dřeva spíš promlouvají do zvuku a i tady spíš než jejich kvalita rozhodují hráčovy preference. Komu víc sedí sevřenější a průbojnější zvuk, zvedne ruku pro Ibanez, kdo raději fenderovskou zpola vypitou flašku, vybere si opačně. V podstatě je to jiná variace věčného dilematu mezi Gibsonem a Fenderem.

Ani mezi uzamykatelnými ladicími mechanikami a přístupy ke strunám není výraznější rozdíl. Chcete-li se dostat ke kamínkům, je nutné oba kryty odšroubovat. Obě tremola jsou stabilní. Snad jen Floyd Rose je odolnější vůči potu.

Vcelku vyrovnané klání rozhodují až snímače. Jacksonova tovární sada totiž v mezipolohách trpí na starou bolest všech fenderů – bzučení. Osobně to sice považuji za polidšťující nedostatek, pořád ale jde o výrobní vadu, k níž u ibanezovské sady humbucker a zmenšený humbucker tolik nedochází. Po započtení rozpínání, tedy jedné zvukové možnosti navíc, už je tedy vítěz jasný.

Jackson však proti o dvě třídy vyšší řadě Ibanezu obstál se ctí. Dáte-li mu ještě jednu šanci a taky lepší snímače, příští kolo už by mohlo skončit remízou. Přimlouval bych se za AlNiCo DiMarzio upravené pro hi gain. To by byl teprve pořádný hukot.