ISA One: přesvědčivý jednokanálový předzesilovač, 1. díl

Stolní předzesilovač ISA One patří ke stálici v nabídce firmy Focusrite. Sice není lampový, ale je z kvalitních diskrétních součástek, mezi nimiž jsou transformátor lundahl nebo zobelovy články. Má i několik bonusů, jak se dnes s oblibou říká. Nejde o klasický jednokanál, ale jakýsi jeden a půl kanál, protože kromě hlavního kanálu umožňujícího přepínat mezi mikrofonem, linkou a vysokoimpedančním nástrojovým vstupem.

Má ještě i druhý separátní čistě nástrojový kanál, takže takový písničkář s ISA One nato současně zpěv i kytaru linkou. Hráč na elektroakustiku zase může snímat kytaru jak mikrofonem, tak linkou. Na mikrofonním vstupu lze navíc přepínat vstupní impedanci, aby se co nejlépe přizpůsobila mikrofonu. ISA One toho nabízí dost: a tentokrát se mu ale podíváme na zoubek pečlivěji.

Preampy se spolu s využitím elektronek staly v posledních letech jedním z nejdiskutovanějších studiových zařízení. Je to pochopitelné, ani ten nejtalentovanější muzikant se dnes neobejde bez kvalitní nahrávky. A pro její pořízení je důležité kvalitní vybavení. Zatímco rozdíly v převodnících nejsou na výsledku až tak patrné, jinak je tomu u mikrofonu a předzesilovače. Ve zvukových kartách jsou předzesilovače jen průměrné, které ne vždy postačují pro záznam klíčových sólových nástrojů a hlavního vokálu.

O předzesilovačích se popsaly stovky stránek. Někdo přísahá na klasické elektronkové odvozené od konzolí Putnam, jako je Universal Audio UA 610, další zase na architekturu tranzistorového pultu Neve 1073. Zatímco vyznavači rocku upřednostňují, když preamp při přebuzení nabízí mírné sluchu příjemné teplé zkreslení, milovníci vážné hudby a jazzu naopak požadují maximální věrnost záznamu. Vše se ještě komplikuje tím, že různé mikrofony si různými předzesilovači různě dobře rozumí, přitom každému zpěvákovi vyhovuje jiný mikrofon.

Přepínatelná impedance

Jen málokdo je tak bohatý, aby si mohl schraňovat vedle množství mikrofonů ještě baterii preampů, jejichž ceny se pohybují v desítkách tisíc. Tady je každá rada drahá. Problém do určité míry řeší ISA One, protože má jeden mimořádný bonus – umožňuje přepínat impedanci mikrofonního vstupu. Každý mikrofon má jinou výstupní impedanci, přičemž impedance na vstupu by měla být pět krát až desetkrát vyšší než je jeho výstupní. Zejména staré dynamické mikrofony pracovaly s nízkou padesátiohmovou impedancí na výstupu. Ale pokud zapojíme mikrofon i s výstupní impedancí 250 ohmů do moderního vstupu s impedancí okolo šesti sedmi kiloohmů, můžeme být nepříjemně překvapeni – zvuk bude nepříjemně tenký.

Čím je vyšší impedance na vstupu, tím více jsou zvýrazněny výšky na úkor basů. ISA One tak umožňuje odstranit neduh čínských velkomembránových mikrofonů, které mají zdůrazněné výšky od pěti kilohertzů, což se pro některé hlasy – zejména ty s příliš výraznými sykavkami – nehodí. Stačí zvolit nižší vstupní impedanci. Navenek to trochu působí, jako by šlo o přepínání nastavení ekvalizéru, ale podstata je jiná a dopředu nejde zcela odhadnout, co které nastavení udělá. Sdělení, že nižší vstupní impedance zdůrazní nižší frekvence a vyšší potlačí, má jen základní platnost.

Focusrite ISA One nemusí potěšit staromilce, přísahající na zařízení z přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Nenapodobuje architekturu pultů z té doby, vznikl až v polovině osmdesátých let, kdy producent Beatles George Martin požádat Ruperta Neveho, aby vytvořil pro studio Air nový špičkový pult, který by splňoval ty nejvyšší nároky. Výsledkem byl pult ISA 110, přičemž ono ISA neskrývá nic tajemného – značí to Input Signal Amplifier, tedy zesilovač vstupního signálu. Základem ISA One je vlastně jedna šavle z toho pultu. Vevnitř jsou stejné vstupní transformátory Lundahl LL1538, které umožňují vyhladit křivku i zobelovy filtry. Nic není ošizeno, naopak pár věcí je přidáno.

Bedna z laboratoře

ISA One není rackové zařízení, je to to přenosná kysna připomínající laboratorní přístroj, k čemuž přispívá jak kombinace převažující šedé s černou, švestkově modrou a bledě žlutou, ze které by paní Františka z módní policie v Blesku dostala psotník, tak velký ručičkový VU metr na skloněné čelní stěně. Ne, hezké zařízení to není, designéra nikdy nevidělo a připomíná doby, kdy byl umakart na vrcholu popularity. Těžko se budeme těšit pohledem na něj, nemá leštěný hliníkový čelní panel. Ve chvíli, kdy ho začneme používat, však na toto rychle zapomeneme.

Montáž v plechové bedně o rozměrech 22x10x29 cm s bytelným uchem nahoře se ukáže jako velmi praktická, lze ji snadno přenést, kam je třeba, protože ono není vždy dobré mít kabely od mikrofonu bůhvíjak dlouhé až k racku. A pokud nahráváme sami sebe, můžeme si ISA One vzít do cimry, kde točíme a postavit si ji hned ho sebe.

Přehledné ovládání a bonusy

Všechny ovládací zařízení jsou na čelním panelu, kde jsou soustředěné v několika blocích. Nalevo vedle VU metru jsou dva knoflíky, jimiž se nastavuje zesílení, vlevo přepínačem ve čtyřech hrubých krocích po deseti decibelech, přičemž podle volby vstup se určuje, zda to bude v rozmezí od nuly do čtyřiceti dB (pro nástroje) nebo od dvaceti do 60 dB v případě mikrofonů. Vedle je pak potenciometr trim umožňují donastavit zesílení v rozmezí nula až dvacet decibel, maximální zesílení u mikrofonního vstupu tedy může činit až osmdesát decibel, což dostačuje i páskovým mikrofonům s velmi slabým výstupním signálem.

Pod oběma knoflíky je blok mikrospínačů ovládajících klasické funkce - zapnutí phantomového napájení pro kondenzátorové mikrofony, otočení fáze, útlum třicet decibel vstupu a zapnutí horní propusti, která ořeže signál pod 75 Hz se strmostí 18 dB na oktávu, což se hodí pro odstraněný manipulačních ruchů při nahrávání z mikrofonu, kdyby si zpěvák moc podupával, nebo měl tendenci na mikrofon sahat. Poslední pak umožňují poslat signál do externího procesoru, jako je kompresor nebo ekvalizér, který může k předzesilovači připojit přes dva jacky na zadní straně.

Dole jsou další dva přepínače. Jeden slouží k volbě vstupu, kde se klasicky vybírá mezi mikrofonem, linkou a nástrojem. Opět jsou použity mikrospínače místo klasického vícepolohového přepínače, aby se udržela cena na rozumné míře, i když v tomto případě bych si raději připlatil. Vedle je pak přepínač impedance vstupu nabízející čtyři možnosti – Low, ISA 110, Mid a High což odpovídá hodnotám 600 Ohmů, 1400 Ohmů, 2400 Ohmů a 6800 Ohmů. Lepší by bylo napsat hodnoty a opět bych raději volil klasický přepínač.

Uprostřed pod VU metrem je nástrojový vstup, u něhož se dá volit, jestli jde o linku, nebo výstup z kytary. Potenciomerem se zastavuje zesílení v rozmezí od nuly do 40 dB. Vedle vstupu označeného DI je druhý konektor s nápisem AMP, což je další vychytávka. Umožňuje vyvést signál z nástroje do komba, aby muzikant slyšel, co chce, ale dal se nahrát přímo výstup z nástroje. Šikovné to je, pokud chceme nahrát kytaru linkou i mikrofonem. Výstup z nástroje píchneme do DI, signál do zesilovače si vytáhneme výstupem AMP a před zesilovač postavíme mikrofon, který zapneme do mikrofonního vstupu. Pokud nechápete, přečtěte si to ještě jednou, líp to napsat neumím a i v návodu je to popsáno dost kostrbatě, ale je to velmi šikovné.

Úplně vpravo je výstup na sluchátka, což opět potvrzuje, že ISA One není jen předzesilovač, ale vysoce promyšlené nahrávací zařízení, které dokonce umožňuje nahrávat overduby, jimž česky říká bůhvíproč playbacky. Do sluchátek si můžeme pustit nejen oba kanály, ale klidně i doprovod z počítače, k němuž dohráváme zpěv. A nepotřebujeme k tomu žádné další zařízení, stačí jen dva signálové kabely, které zapojíme do výstupu z karty.

Více brzy v druhém dílu...