Jackson Adrian Smith Signature: poctivý pracant

Spolupráce kytaristy Iron Maiden Adriana Smithe s firmou Jackson již funguje řadu let. V rámci USA Custom Shopu jste si tak jeho podpisový model mohli pořídit již dávno - ovšem cena nebyla úplně lidová. Naštěstí je k mání i levnější (asijská) varianta Jackson Adrian Smith Signature SDX.

Jak to vypadá?

Ačkoliv firma Jackson proslula zejména svými superstraty a nabroušenými "véčky", v případě tohoto modelu je tomu trochu jinak. Smithův signature model je prakticky klasický stratocaster a to včetně charakteristického tvaru hlavy, namísto známé "jacksonovské" hokejky. Kytara je k mání dokonce hned ve dvou variantách a to buď s palisandrovým, nebo javorovým hmatníkem, přičemž v případě javorového hmatníku je kytara osazena černým pickguardem a v případě palisandru je pickguard bílý, stejně jako tělo kytary. Jinak jsou kytary co se materiálů a hardwaru týče prakticky totožné.

Tělo je vyrobeno z lípy, krk z javoru a testovaný kus nesl hmatník z palisandru. Kytara je osazena dvojzvratným tremolem Floyd Rose a tudíž zde nechybí ani zámky na uzamčení strun namísto nultého pražce. Černě chromované mechaniky jsou firemní Jackson a fungují bezproblémově a hladce. Co se týče snímačů, kytara je osazena v konfiguraci H-S-S, tedy humbucker u kobylky a směrem ke krku dva singly. Klasická, léty prověřená kombinace, žádné experimenty, snímače opět firemní Jackson - nic proti tomu. K jejich zvuku se ostatně dostaneme později.


Ovládání se děje pomocí dvou potenciometrů Volume a Tone a pětipolohového přepínače. Zpracování kytary je na slušné řemeslné úrovni, žádné chyby v lakování, nezačištěné pražce a další běžné neduhy "asijské" produkce se zde nekonají, vše funguje jak má a moje jediná výhrada tak směřuje k tremolu Floyd Rose, které ač licenční má přeci jen oproti originálu nějaké ty drobné nedostatky a při jeho seřizování se vám asi trochu orosí čelo, nicméně zažil jsem i mnohem horší případy a tremolo na této kytaře si nakonec dalo říct a fungovalo celkem obstojně.

Pokud jej nebudete opravdu brutálně vyvracet oběma směry tak zámky na obou koncích ladění udrží a vy nebudete muset po každém odehraném songu ladit či rovnou měnit kytaru. A pokud nejste zrovna příznivci "páčení", je nejjednodušší tremolo prostě zablokovat úplně, nebo z něj udělat toliko jednozvratné a máte okamžitě po problému. Navíc netvrdím, že se tento drobný nedostatek musí týkat každého kusu a třeba u jiného můžete "páčit" jak o život a ladění se nehne. Možná na tom má svůj díl i tovární osazení kytary "devítkami" strunami. Pojďme teď trochu potrápit slechy...

Jak to hraje?

Adrian Smith, ač člen metalové legendy, nikdy nepatřil mezi typicky metalové "brusiče" strun, tudíž kdo čeká bůhvíjakou metalovou pilu, bude asi zklamán. Kytara vás svým zvukovým charakterem nutí nad tónem přemýšlet a její zvuk mě posléze dost bavil. Přestože firemní snímače vás svým zvukem zrovna na zadek asi neposadí, hrát se na ně dá a rozhodně se nejedná o nějaký zásadní průšvih. Naopak... po chvilce hledání jsem nalezl i hodně zajímavé barvy a to jak v případě čistého tak i crunchového zvuku.


Humbucker je sice na můj vkus trochu "ukřičený" a určitě by mu slušelo více basů, ale singlům nebylo (v dané cenové kategorii) prakticky co vytknout. Tomu co snímačům místy lehce schází se dá snadno dopomoci malou laborací s korekcemi na zesilovači a kytara hned zní o poznání lépe. Po přepnutí na zkreslený kanál se opět musí (zejména humbuckeru) trochu pomoct k lepším barvám korekcemi zesilovače, ale na druhou stranu zvuk je čistě subjektivní záležitost a co se nepozdává jednomu, může jinému vyhovovat.

Kytara tedy vyžaduje trošku času a kroucení jak na zesilovači, tak na kytaře samotné (včetně hledání ideální vzdálenosti snímačů od strun), ale výsledný zvuk nakonec vůbec není špatný. Silnější struny by mohly přispět k ještě trochu větší zvukové hutnosti a konkrétnosti. Sustain nástroje je dostatečný, s příjemným měkkým dozníváním, což u kytar osazených Floyd Rosem nemusí být vždy pravidlem. I přes podpis heavy metalové ikony na hlavě kytary, je tato vhodná pro hraní heavy nářezů, stejně jako kupříkladu pro blues.

Závěr

Pokud si dáte tu práci a s kytarou se trochu sžijete a doladíte k obrazu svému, dostanete za necelých čtrnáct tisíc velice slušně zpracovaný i znějící nástroj, který navíc vynikne i svým (pro kytary Jackson) ne úplně typickým designem. I přes Adrianův podpis asi kytara srovnání s originálem z USA Custom Shopu nesnese, ale ostudu vám také rozhodně neudělá. Může také dobře posloužit jako záložní nástroj k originálu nebo třeba jako druhý "kousek" ze signature série v odlišné variantě hmatníku.

Tagy: