Jak nahrát album v Los Angeles

V lednu 2013 jsem přistál v Los Angeles. S sebou jsem měl na půlroční pobyt jen příruční zavazadlo s notebookem a jedny náhradní kalhoty. Ubytování jsem měl zajištěno na tři noci, pak už nic. V rámci svého doktorského studia kompozice na Janáčkově akademii jsem sem přijel studovat na California Institute of the Arts. A taky začít nahrávat své studiové album Iszek Baraque.

CalArts, kterou založil Walt Disney patří k největším školám filmové animace v USA. Kromě filmu se zde vyučuje divadlo, klasická, jazzová i rocková hudba. Hudební žánry nejsou segregovány do zvláštních oddělení jako v Evropě, ale většinou se studují současně. Kampus je ve Valencii, pravoúhlém, čistoskvoucím předměstí Los Angeles, které posloužilo svému někdejšímu studentovi Timu Burtonovi jako předloha pro psychotické městečko ve Střihorukém Edwardovi. Bydlel jsem tedy v nějaké jeho iluzi hned pod CalArtsem, dům s bazénem, který jsem obýval se dvěma studentkami herectví, byl od školy asi pět minut pěší chůze nějakým strnisken s hady. Rád jsem tam trávil čas při přemýšlení o svých kompozicích i skladbách na nové album.

Kompozici jsem studoval hned u několika skladatelů. David Rosenboom (který byl zároveň i děkanem CalArtsu) byl v šedesátých letech průkopníkem americké elektronické hudby. Jeho experimenty v této oblasti zaujaly mimo jiné Johna Lennona, který s ním díky tomu navázal spolupráci. Video Rosenbooma na YouTube, kde spolu s Johnem, Yoko a Chuckem Berrym rozmlouvá o experimentech elektronické hudby právě bavilo internet. S Davidem jsem asi měsíc konzultoval partituru své skladby Allegory of the Cave pro symfonický orchestr. Dirigoval také mou skladbu Variations for the large ensemble, kterou jsem tu složil pro jeho soubor New Century Orchestra Players. Další z mých profesorů byl Wolfgang von Schweinitz, který tu zastával profesorské křeslo po slavném americkém skladateli Jamesi Tenneym nebo Ulrich Krieger, který byl jako saxofonista právě i členem koncertní kapely Lou Reeda.

Kromě skládání, docházení na předměty (např. Beethovenovy pozdní kvartety nebo Seminář experimentální hudby s Michaelem Pisaro), hraní na baskytaru v cca třicetičlenné kapele s názvem Sonic Boom, kterou vedl Krieger, jsem se taky vrhl do natáčení alba. Na drahá studia v dolarové měně jsem samozřejmě neměl finance, ale přátelé a kolegové z kampusu měli docela slušnou praxi ve studiové práci. Dovolili mi použít svá domácí studia (a občas také jejich drahé akustické Gibsony) a asistovat mi při nahrávání. Také bylo třeba stíhat poznávat okolí: Několikrát jsem navštívil West Hollywood, Beverly Hills, jezdil na výlety na Venice Beach, Long Beach, Pasadeny, Santa Barbary nebo San Francisca. L.A. Woman sunday afternoon.


Po návratu z Los Angeles jsme pokračoval v nahrávání alba. V roce 2014 jsem dokončil doktorát na JAMU a založil v Brně Kytarový Institut, kde v současnosti působím také jako lektor kompozice, kytary a hudební teorie. Zkušenosti z CalArtsu, jiných evropských institucí nebo hudebních festivalů mě v tomto ohledu velmi inspirovaly. Písně z rozpracovaného alba mi stále zněly v uších, přes různé zakázky na skladby pro orchestry a soubory jsem se k práci na albu dostal v průměru jednou za půlrok.

Album je zasvěceno strunám, dokonce i bicí struktury jsou s téměř s laboratorní přesností generovány pouze ze strunných drnkacích nástrojů, looperů a krabiček. Představoval jsem si textury barev zuřivě vrstvené na sebe a vytvářející prokomponované plochy v neobvyklých aranžmá. Spolu s vokály jsem si nahrával všechny kytary, na pár místech i baskytaru. Kontrabas a baskytaru nahrál výborný jazzový basista Juraj Valenčík, další baskytaru přidal Mirek Zachovalý, který byl také členem mé koncertní kapely během let 2016-2017. Na albu nejsou žádné bicí!

V listopadu 2017 bylo konečně domícháno a zmasterováno a 8. prosince (v den, kdy se narodil Jim Morrison nebo byl zastřelen John Lennon) vyšlo album v online distribuci Supraphonu a postupně se začalo objevovat taky na Spotify, Deezeru, iTunes a dalších. Po pěti letech (přerušované) práce, ale nepřerušovaného přemýšlení o těchto písních, bylo hotovo!

Koncept alba „Just strings, no drums!“ aneb část pro geeky I.

Album jsem se rozhodl koncipovat („traktovat“) bez bicích. Nápad vznikl ve studiu v roce 2012 při míchání skladby Slavery (na album, o kterém mluvíme, jsem natočil tuto píseň znovu a ve zcela nové aranži na konci roku 2017). Ve studiu jsem totiž zjistil, že když vypneme stopu bicích a činelů (tedy všech těch hlukových složek, zvuků, které vznikají nepravidelným chvěním hmoty nebo zvukového sloupce), ostatní nástroje, zvláště ty harmonické jako kytara a klávesy, dostanou daleko větší frekvenční prostor. To znamená, všechny tyto nástroje slyšíme v celé šíři jejich barevného spektra; nic „nepožírá“ jejich frekvence a harmonické tóny a neubírá jim na barevnosti. Přemýšlení v harmonických tónech, namísto v harmoniích, které slyšíme hraničí s tzv. spektrální hudbou (proudem moderní „vážné“ hudby), která se pěstovala od 80. let v Evropě.

Aranžování a míchání alba (aneb část pro geeky II.)

Proces míchání je u studiové hudby téměř na stejné úrovni jako samotné aranžování nebo kompoziční proces – detail ovlivňuje celek, mix je zde prostě součástí skladatelského záměru. Samozřejmě bodem číslo jedna bylo, jak zajistit rytmickou složku, která podporuje a vyjadřuje v hudbě latentní metrum (pulzaci). Vyzkoušel jsem si to při pár koncertech naživo v roce 2016 a experimentoval s různými obsazeními: 3 elektrické kytary, 1 akustická kytara, 1 flamenco kytara a 2 baskytary, později jsem zredukoval na: 2 elektrické kytary (1 střídající s akustikou), flamenco kytara a baskytara a kontrabas. Podle reakcí tam nikomu bicí nechyběly, někdo si dokonce ani nevšiml, že tam nejsou! Jak říkali staří bluesoví a rock'n'rolloví velikáni – kytara je hlavně o rytmu.

Dalším rozhodnutím bylo například použití kontrabasu v některých skladbách. Jednak zapadl kontrabas do některých skladeb žánrově a také, pokud se hraje pizzicato (prsty, ne smyčcem), má tón kromě své výšky také typicky perkusní charakter. A o to v albu šlo – zachovat a naopak ještě zesílit („vyboosterovat“, ha) ten „plucked“ element, aby ta perkusivní kvalita zastoupila bicí. Ve skladbě When the Gods Will Speak to Us se mi z konsortu akustických kytar (Gibson), nahraných jednu po druhé začalo téměř ozývat cembalo – strunný bicí nástroj (s klávesnicí), tak, jak to měli rádi ve Francii v době hudebního baroka. Manýrismus.

Ve skladbě Re-Editing tvoří úvodní celek tři vrstvy kytar a pětistrunná baskytara. Riff je hrán unisono elektrickou kytarou („distortion“), elektrickou kytarou („clean“) a akustickou kytarou s kovovýma strunama. Každá z těchto tří vrstev se vynořuje a zase zanořuje podle jakéhosi rytmickéoho patternu na dalších vrstvách a takto se prolínají. Je slyšet jak se proměňuje spektrum harmonických tónů a jednotlivé vrstvy kytar se vzájemně „filtrují“.

Ve skladbě When the Gods Will Speak to Us? je počet stop akustických kytar (finger-style) hrajích úvodní motiv v unisonu ca 10-15. Důvod byl barevný, zvukomalebný – vytvořit masu zvuku, oceán, na kterém se „ztratila naše malá loďka“. Pak je to celé ještě zdvojené elektrickou kytarou a další elektrická kytara hraje pouze arppeggia (rozklady) akordů na Stratocaster a lomcuje vibrapákou. V určitý okamžik do toho vstoupí kytary hrající tzv. harmonický trylek, tedy rychlé střídání téhož tónu na dvou rozdílných strunách. Efekt, který jsem hojně nadužíval ve své komorní a symfonické hudbě. Další posedlost. Vymíchat tuto část, abychom se přiblížili živému zvuku, nám zabralo sedm verzí mixu. Lahůdka. A stejně to zní trochu jinak než naživo. Kapituloval jsem a smířil se s tím, že toto místo, prostě nebude znít tak, jak to „slyším v hlavě“. Bicí složku zde tvoří jakési kytarové „clustery“ (shluky) vylouzené na akustické kytary v místě nultého pražce na zatlumené prázdné struny (muted). Zvuk, který připomíná spíše Sepulturu!

V Penetrate duní na způsob nějakého ambientního kopáku sampl vytvořený z lehkého poklepání prstem na baskytaru u kobylky. V Shake A Little Little Fire se něco podobného ozve jako rytmicko-harmonická plocha, hraná stejnou technikou (poklepávající stranou palce) u kobylky akustické kytary. Úvodní akordy této skladby jsou vyrobeny za použití krabičky Organ Machine, která v reálném čase převádí kytarový signál na varhanní zvuk. Sbor v intru skladby Ride A Tide je tvořen tříhlasem e-bow kytar.

www.facebook.com/Iszek.Baraque.Official/
www.frantisekchaloupka.com
www.kytarovyinstitut.cz

Iszek Baraque, foto: Paula Rebelo
Zadní strana alba Iszek Baraque