Jak si vybrat šlapku na bicí

Doufám, že jste dočetli titulek až do konce, a tudíž je vám jasné, že řeč tu bude o jedné veledůležité mechanické pomůcce, určené pro bicí nástroje, ne o ženách pochybných mravů. Víte, na co všechno se při výběru šlapky máte zaměřit?

Nebudu vás zdržovat vysvětlováním, co to vlastně ta „šlapka“ je, k čemu se používá a vynechám i historii jejího vzniku. Předpokládám, že pokud čtete tento článek, jste bubeníci a o jednotlivých částech bicí soupravy máte alespoň povšechné znalosti.

Hned úvodem, než se začnu věnovat jednotlivým kritériím při výběru šlapky, si dovolím jednu zlatou radu: Chcete-li si ušetřit řadu problémů a nervů (a potažmo i peněz), snažte se vybírat šlapku od prověřených výrobců. Byť netvrdím, že jejich nejlevnější řady se v pohodě vyrovnají jejich top modelům, rozhodně vám udělají podstatně lepší službu, než „no name“ výrobky Made In Kdovíkde. A až se vám v tom nejnevhodnějším okamžiku šlapka rozloží na součástky či všelijak prapodivně zohýbá, bude pozdě plakat nad rozlitým mlékem – tedy v tomto případě spíše nad rozbitou šlapkou.

Jak tedy vybírat tu pravou? U velké většiny bicích souprav, pohybujících se v nižší či střední cenové třídě, bývá hardware včetně nějaké té šlapky v ceně. Jste-li úplný začátečník a je-li šlapka na alespoň trochu slušné kvalitativní úrovni, máte problém – alespoň pro začátek – vyřešen. Pokud vám ale šlapka z nějakého důvodu nevyhovuje, či vypadá již od pohledu „neseriózně“, pryč s ní a vydejte se na nákup. Doporučuji si šlapku vždy řádně vyzkoušet. Každý dobrý prodejce vám to jistě rád umožní.


Jedním z hlavních kritérií pro výběr šlapky je druh převodu, tedy chcete-li klasiku – řetízkový, nebo volíte raději převod hladký – páskový a nebo máte ze všeho nejradši maximální kontrolu nad úderem a zvolíte převod pevný. Ten posledně jmenovaný je sice nejstabilnější a nejspolehlivější a využívají jej zejména hráči tvrdšího ražení, ale zároveň je zde ve srovnání s ostatními převody určitý rozdíl v pocitu ze hry.

Dalším kritériem pro výběr pak může být materiál, ze kterého je vyroben beater. Ten může být buď filcový, plastový, dřevěný či z tvrzené pryže a nebývá výjimkou ani beater nabízející kombinací dvou až tří materiálů a vy si můžete jeho pouhým pootočením zvolit úderovou plochu dle momentální potřeby. Ale ať už si zvolíte převod a beater jakýkoliv, vždy doporučuji pedál s pevnou základnou. To znamená, aby pata a rám šlapky byly spojeny jednolitým kovovým plátem. Pedály mající základnu tvořenou kovovými tyčkami či podobným způsobem jsou dříve či později cesta k problémům s nestabilitou apod.

Dále máte na výběr, zda dáte přednost hladké ploše pedálu či pedálu s nějakou protiskluzovou úpravou. Zde opět záleží na technice, kterou budete při své hře převážně využívat. Je tedy rovněž žádoucí vyzkoušet si na pedálu jak techniku s patou nahoře (heel up), s patou dole (heel down), tak i skluzy a dvojité či trojité údery.

Při hře samotné by měl pedál nejen pevně sedět tam, kde má, ale rovněž by měl být jeho chod co nejméně hlučný, nemluvě o nějakém vrzání, skřípání či jiných pazvucích, naznačujících, že něco není s pedálem v pořádku. Může se sice jednat o pouhé nedostatečné promazání, ale také o předzvěst že vás pedál dost možná rychle opustí.

Prostě tohle vše by mělo být pro výrobce samozřejmostí – a pokud ne, zkuste se domluvit s prodejcem, zda by vám neposkytl kapku nějakého maziva, které případné nedostatky odstraní. Pokud neodstraní, pedál s uctivým poděkováním vraťte, ale pokud je po promazání vše v pořádku, nebo bylo v pořádku již od výrobce a i vše ostatní je podle vašich představ, můžete se směle s novou šlapkou odebrat k domovu.

Tedy pardon, ještě předtím je samozřejmě potřeba za šlapku zaplatit... a komu je jedna šlapka málo, může se těšit na příště, kdy se budeme věnovat dvoušlapce. Tam je výběr té pravé ještě o něco zapeklitější, tak to bude teprve jízda.

Tak hodně štěstí při výběru a ať vám to šlape!