Jak si vybrat struny na elektrickou kytaru

Poslední část našeho seriálu o kytarových strunách věnujeme strunám na elektrickou kytaru. A stejně jako v předchozích dílech si nejprve povíme něco málo o jejich historii, materiálech na výrobu ale hlavně o jejich specifikacích.

Počátky historie a vývoje strun na elektrickou kytaru se přirozeně datují do období vzniku prvních elektrických kytar, tedy zhruba do padesátých let minulého století. Vzhledem k faktu, že u elektrických kytar je kromě dřeva jedním ze základních prvků tvorby zvuku snímač, vytvářející magnetické pole pod strunami, je nasnadě, že tyto struny musí být kovové. Tím, jak se kovová struna po úderu prstem či trsátkem pohybuje (kmitá), se vytváří slabé elektrické napětí, které se indukuje v cívce uvnitř snímače a převádí dále do kytarového zesilovače.

Materiály i technologie výroby se v průběhu let měnily jen nepatrně a výčet těchto materiálů zůstává prakticky totožný. Jedná se především o nikl či poniklovanou ocel, méně často se pak můžeme setkat i s nerezovou ocelí. Jádro strun je nejčastěji ocelové (případně se může jednat o pocínovanou ocel) a struny se liší především materiálem použitým na strunách vinutých.

Struny s čistě niklovým vinutím (pure nickel) poskytují příjemný, teplý a kulatý zvuk, struny s vinutím z poniklované oceli (nickel) pak vynikají především jasným a čistým tónem a patří mezi nejrozšířenější a nejpoužívanější struny na elektrickou kytaru. Nerezové struny (stainless steel) se osvědčily zejména svou průrazností a dlouhou životností. K jejich vyšší životnosti často přispívá příměs kobaltu či titanu v oceli použité na vinutí těchto strun, která činí struny mnohem pevnější.

Ani strunám na elektrickou kytaru se ovšem v průběhu let nevyhnul nástup moderních technologií, sloužících k delší životnosti strun. Proto dnes také v této kategorii nalezneme struny potažené různými nanovlákny či polymery, chránícími struny před agresivním potem a nečistotami.


Stejně jako u kovových strun na akustickou kytaru, i u strun "elektrických" se setkáme s jádrem kulatým nebo šestihranným, které je zdaleka nejrozšířenější.

Co se týče vinutí, také zde je situace podobná jako u strun na akustickou kytaru: nejběžnější vinutí je válcové (round wound). Méně často se můžeme setkat s vinutím polohlazeným (ground wound) a hlazeným (flat wound), které je v řadě případů navíc chromováno a je vyhledáváno zejména jazzovými hráči, neboť poskytuje velmi hladký povrch strun a lehce zastřený zvuk, typický a vyhledávaný právě pro tento druh hudby.

V případě strun na elektrickou kytaru se také běžně setkáte se dvěma druhy zakončení strun a to buď s klasickým kroužkem (ball end), nebo válečkem (bullets). Zakončení nemá nijak zásadní vliv na zvuk či trvanlivost strun a jde spíše o to, že struny zakončené válečkem se používají nejčastěji u kytar osazených tremolem, neboť právě onen váleček o něco lépe sedí v bloku tremola.

Co se týče výběru síly strun na elektrickou kytaru, je zde k dispozici opravdu hodně veliká škála. Nejslabší sady strun na elektrickou kytaru jsou nejčastěji síly .008 a nejsilnější se mohou pohybovat až někde okolo .015 (i když se s nimi v praxi setkáte opravdu jen výjimečně, neboť hrát na takové struny už je trochu "o šlachy"). Nejběžněji používané sady jsou pak o síle .009, .010, nebo .011, případně sady hybridní.

Výběr strun na elektrickou kytaru je tedy velmi široký, nejen co se týče značek a materiálů, ale především jednotlivých sad. V podstatě je běžně možné nalézt kupříkladu "devítkové" sady končící strunami o síle .040, ale třeba i .046. Vybrat si tak může opravdu každý co jeho prsty ráčí a na co také stačí. Ono tahat v sólech takové "jedenáctky", "dvanáctky" a více už chce trochu formu. Pokud vám ovšem zvuk silnějších strun učaroval, je určitým řešením podladění takové sady. Běžně se dnes vyrábějí i sady strun, které jsou pro podladění již přímo určené.


Samotné slovní značení sad typu Extra Light, Light, Regular, Medium atd. je pak díky množství výrobců nejednotné a často v závislosti na různé síle strun ze sady i značně nepřehledné, ale alespoň rámcově si můžeme uvést ta nejčastější:
Extra Light / Extra Super Light – odpovídá sadám o síle .008
Super Light / Light / Light Regular – odpovídá sadám o síle .009
Regular /Regular Light /Regular Heavy – odpovídá sadám o síle .010
Medium – odpovídá sadám o síle .011
Heavy – odpovídá sadám o síle .012

Jak už zaznělo, každý výrobce používá trochu jiné značení, proto je nezbytné se v případě výběru řídit především číselným značením jednotlivých strun, kde máte jistotu, že struny budou přesně ve vámi požadované síle. Samostatnou kapitolu pak zastávají struny na sedmi či osmistrunné kytary či struny na kytary barytonové. O těch ale třeba zase někdy příště.

Tagy: